37 C 78/2024-26 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala přiznání částky , částka, s příslušenstvím, kterou dovozovala z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , již uzavřela dne , datum, s žalovaným. Žalovaný byl oprávněn prostřednictvím platební karty čerpat peníze až do výše , částka, (tzv. úvěrový rámec) a zavázal se platit pravidelné měsíční splátky ve výši 3,17 % úvěrového rámce. Jelikož žalovaný neplatil splátky řádně a včas, dne , datum, žalobkyně prohlásila dlužnou jistinu včetně příslušenství za okamžitě splatné. V průběhu trvání smlouvy žalovaný čerpal celkově , částka, a uhradil , částka, . Po zesplatnění úvěru zaplatil ještě , částka, . Žalovaná částka se skládala ze zesplatněné dlužné částky úvěru ve výši , částka, , nákladů na vymáhání ve výši , částka, a smluvních pokut ve výši , částka, .2. Žalobkyně dne , datum, zaslala soudu částečné zpětvzetí žaloby, neboť dne , datum, žalovaný zaplatil na svůj dluh , částka, . Navrhovala tedy zastavení řízení co do této částky včetně souvisejícího příslušenství. Tomuto návrhu soud vyhověl výrokem I. dle § 96 o. s. ř.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po dobu řízení zůstal neaktivní. Soud ve věci nařídil ústní jednání na den , datum, , z něhož se žalobkyně prostřednictvím jejího zástupce omluvila a souhlasila s rozhodnutím bez její účasti a žalovaný se bez omluvy nedostavil.4. Na základě provedených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně je právnickou osobou zřízenou podle českého práva (výpis z obchodního rejstříku). Dne , datum, žalobkyně s žalovaným podepsali smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . V ní se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše , částka, , který mohl čerpat. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky včetně úroku ve výši 25,88 % ročně splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně , částka, (3,17 % úvěrového rámce). Žalovaný ve smlouvě uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr a jeho čistý měsíční příjem činí , částka, . Je svobodný, má , Anonymizováno, a bydlí ve vlastním bytě/domě (smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ). Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky žalobkyně (úvěrové podmínky). Pro účely žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že jeho měsíční výdaje činí , částka, . Dne , datum, žalobkyně lustrovala žalovaného v registru NRKI s výsledkem „OK“, a v insolvenčním rejstříku, kde nebyl veden jako dlužník (potvrzení o provedení bonity klienta ze dne , datum, ). V období od , datum, do , datum, žalovaný čerpal celkem , částka, a zaplatil , částka, , po zesplatnění úvěru a před podáním žaloby zaplatil ještě částku , částka, (výpis čerpání, splátek a úhrad žalovaného). Dne , datum, zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní upomínku a poskytnul žalovanému lhůtu k plnění do , datum, (předžalobní upomínka ze dne , datum, včetně podacího archu¨).5. Žalobkyně k otázce zkoumání úvěruschopnosti předložila dokument nazvaný „Posouzení úvěruschopnosti klienta“, ve kterém obecně popisuje, jakým způsobem probíhá zkoumání úvěruschopnosti žalobkyní, ovšem ve vztahu k řešenému případu tento dokument neobsahuje ničeho konkrétního a soud tedy z něho neučinil v daném případě konkrétní skutkové tvrzení.6. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, přičemž ve věci aplikoval ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen „ZSÚ“).7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).9. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní, jakožto věřitelem, a žalovanou, jako dlužníkem, byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalovaný pak vystupoval v pozici spotřebitele ve smyslu § 419 o. z., neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, a proto je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o úvěr se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž ZSÚ.13. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).14. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by žalovaný doložil v žádosti o úvěr výši svých tvrzených příjmů a výdajů. Na základě takto ničím nepodložených údajů (kterým údaje ve smlouvě či žádosti o úvěr jsou) nelze posoudit schopnost žalované splácet úvěr. Již tento nedostatek sám o sobě postačuje k tomu, že soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou (§ 87 odst. ZSÚ, § 580 a § 588 o. z.). Žalobkyně pouze nekriticky přijala údaj o příjmech a výdajích, aniž by ho alespoň v základním rozsahu ověřila. Jako další nedostatek při prokázání splnění zkoumání úvěruschopnosti je doložení tvrzených výsledků lustrace žalovaného v úvěrových registrech. V potvrzení o provedení bonity klienta ze dne , datum, je uvedeno, že žalobkyně lustrovala žalovaného v registru NRKI s výsledkem „OK“. Soudu je z úřední činnosti známo, že výsledkem lustrace v daném registru jsou konkrétní údaje o platební morálce lustrované osoby. Tyto ovšem předloženy nebyly. Proto uvedenou listinu nepovažuje za dostatečně průkaznou.15. Jelikož se žalobkyně nedostavila k ústnímu jednání ve věci, připravila se o možnost být poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit důkazní návrhy k prokázání tvrzení ohledně splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. S neunesením důkazního břemene se pak pojí odpovídající procesní důsledky – v tomto případě částečný neúspěch ve věci.16. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku , částka, (tj. poskytnuté finanční prostředky , částka, minus uhrazené finanční prostředky ve výši , částka, a zpětvzetí co do částky , částka, ) s úrokem z prodlení v