70 C 169/2017-58 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky 4 412 Kč s úrokem z prodlení z titulu závazku ze smlouvy o životním pojištění s dividendou [číslo] uzavřené mezi účastnicemi dne [datum]. Žaloba byla žalované doručena dne [datum], žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Dne [datum] byl usnesením vydaným Krajským soudem v Ústí nad Labem pod č. j. [insolvenční spisová značka] zjištěn úpadek žalované a bylo povoleno řešení úpadku oddlužením. Zdejší řízení tím bylo přerušeno, o čemž byly účastnice usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vyrozuměny. Dne [datum] vzal insolvenční soud usnesením č. j. [insolvenční spisová značka], které již nabylo právní moci, na vědomí splnění oddlužení dlužnice (zdejší žalované) a osvobodil ji od placení pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Podáním ze dne [datum] žalobkyně vzala, po vyrozumění soudem o osvobození žalované coby dlužníka od placení pohledávek, žalobu v plném rozsahu zpět. Jelikož žalobkyně vzala žalobu zpět v plném rozsahu před prvním jednáním ve věci, soud podle § 96 odst. 1 a odst. 2 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též„ o. s. ř.“), řízení zastavil. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud zohlednil, že žaloba byla vzata zpět pro chování žalované, jíž bylo po podání žaloby povoleno řešení úpadku oddlužením. Čistě formálně má tedy právo na náhradu nákladů řízení podle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. žalobkyně. Vzhledem k tomu, že však žalovaná byla po splnění oddlužení v insolvenčním řízení osvobozena od placení pohledávek ve smyslu § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, nelze žalovanou povinovat k náhradě nákladů řízení, které vznikly v souvislosti s pohledávkou, jež mohla být v insolvenčním řízení přihlášena, když účelem oddlužení je právě sanace dlužníka od všech jeho dluhů existujících ke dni povolení oddlužení včetně příslušenství. Zcela irelevantní je v tomto směru také skutečnost, zda žalobkyně svou pohledávku v insolvenčním řízení přihlásila či nikoliv; podstatné pouze je, že tak učinit mohla a proto se i na její žalobou uplatněnou pohledávku vztahuje. Osvobození od placení pohledávek se vztahuje také na příslušenství pohledávek. Právo na náhradu nákladů řízení je příslušenstvím pohledávky, přestože není možno je přihlásit do insolvenčního řízení, protože vzniká až právní mocí rozhodnutí o povinnosti k náhradě nákladů řízení. K obdobnému závěru dospěl také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], kde uvedl, že„ na příslušenství pohledávky, která je nebo měla být přihlášena do insolvenčního řízení, se vztahuje osvobození podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona bez zřetele k tomu, že jde o příslušenství tvořené nárokem na náhradu nákladů řízení vedeného o pohledávce za trvání oddlužení u nalézacího soudu, přiznaným věřiteli v době, kdy jej již nelze přihlásit do insolvenčního řízení.“ Pro úplnost soud uvádí, že ze shora uvedeného důvodu se věta druhá § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, podle níž se osvobození nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku, na právo na náhradu nákladů řízení o přihlášené pohledávce neuplatní. V osvobození od placení příslušenství pohledávky soud spatřuje důvod hodný zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o. s. ř. a náhradu nákladů řízení žalobkyni nepřiznal. Opačný postup by byl v rozporu se sanačním účelem oddlužení.