77 C 163/2022-44 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala na žalovaném zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení z titulu dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, .Dne , datum, byl usnesením vydaným Krajským soudem v , adresa, pod č. j. KSUL , spisová značka, -A-8 zjištěn úpadek žalovaného a bylo povoleno řešení úpadku oddlužením. Zdejší řízení tím bylo přerušeno.Dne , datum, vzal insolvenční soud usnesením č. j. KSUL , spisová značka, -, právnická osoba, na vědomí splnění oddlužení žalovaného a osvobodil jej od placení pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Usnesení nabylo právní moci. Ve zdejším řízení tím bylo pokračováno.Podáním ze dne , datum, žalobkyně vzala žalobu v plném rozsahu zpět.Jelikož žalobkyně vzala žalobu zpět v plném rozsahu před prvním jednáním ve věci, soud podle § 96 odst. 1 a odst. 2 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“), řízení zastavil.Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud zohlednil, že žaloba byla vzata zpět pro chování žalovaného, jemuž bylo po podání žaloby povoleno řešení úpadku oddlužením. Čistě formálně má tedy právo na náhradu nákladů řízení podle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. žalobkyně. Vzhledem k tomu, že však žalovaný byl po splnění oddlužení v insolvenčním řízení osvobozen od placení pohledávek ve smyslu § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, nelze žalovaného povinovat k náhradě nákladů řízení, které vznikly v souvislosti s pohledávkou, jež mohla být v insolvenčním řízení přihlášena, když účelem oddlužení je právě sanace dlužníka od všech jeho dluhů existujících ke dni povolení oddlužení včetně příslušenství. Osvobození od placení pohledávek se vztahuje také na příslušenství pohledávek. Právo na náhradu nákladů řízení je příslušenstvím pohledávky, přestože není možno je přihlásit do insolvenčního řízení, protože vzniká až právní mocí rozhodnutí o povinnosti k náhradě nákladů řízení. K obdobnému závěru dospěl také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , kde uvedl, že „na příslušenství pohledávky, která je nebo měla být přihlášena do insolvenčního řízení, se vztahuje osvobození podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona bez zřetele k tomu, že jde o příslušenství tvořené nárokem na náhradu nákladů řízení vedeného o pohledávce za trvání oddlužení u nalézacího soudu, přiznaným věřiteli v době, kdy jej již nelze přihlásit do insolvenčního řízení.“ Pro úplnost soud uvádí, že ze shora uvedeného důvodu se věta druhá § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, podle níž se osvobození nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku, na právo na náhradu nákladů řízení o přihlášené pohledávce neuplatní. V osvobození od placení příslušenství pohledávky soud spatřuje důvod hodný zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o. s. ř. a náhradu nákladů řízení žalobkyni nepřiznal. Opačný postup by byl v rozporu se sanačním účelem oddlužení.Soud podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, rozhodl o vrácení žalobkyní zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, sníženého o , částka, , tedy o vrácení částky , částka, . Snížený soudní poplatek bude žalobkyni po právní moci usnesení vrácen na bankovní účet č. , č. účtu, .