29 C 333/2025-78 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 50 378 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, s žalobkyní na základě Dodatku č. , hodnota, k Rámcové smlouvě č. , hodnota, Smlouvu o poskytnutí kontokorentu, na jejímž základě bylo žalovanému umožněno přečerpat svůj běžný účet č. , č. účtu, až do výše 50 000 Kč. Žalovaný porušil podmínky pro poskytnutí kontokorentu a vzhledem závažnému porušení smluvních povinností žalovaným přistoupila žalobkyně k zablokování kontokorentu a ke dni , datum, jej zesplatnila. Ke dni zesplatnění činí nesplacenou jistinu kontokorentu částka ve výši 50 000 Kč spolu s úrokem z této částky ve výši 18,9 % ročně od , datum, do , datum, , dále úrokem z prodlení z částky 50 000 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 12 % ročně a dále úrokem z částky 50 000 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 12 % ročně a dále s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 153,83 Kč od , datum, do , datum, a dále požaduje částku 378 Kč na vzniklém nepovoleném debetu (záporný zůstatek na účtu žalovaného). Dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena a žalobkyně se ji tak domáhala v této věci.2. Žalovaný se ve věci písemně nevyjádřil.3. Žalobkyně svým podáním ze dne , datum, doplnila k výzvě soudu svou žalobu, přičemž vzala návrh co do částky 300 Kč zpět s tím, že žalovaný po podání žaloby na svůj dluh uhradil dne , datum, částku ve výši 300 Kč, kterou žalobkyně započetla na úhradu záporného zůstatku na účtu žalovaného.4. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), § 101 odst. 4 o. s. ř.). Z listin založených ve spise soud zjistil, že žalovaný uzavřel s žalobkyní rámcovou smlouvu včetně dodatků, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut kontokorent ve výši 50 000 Kč, jak je výše uvedeno. Dále bylo zjištěno, že žalovaný kontokorent dle žalobkyní předložených výpisů z účtu také čerpal, avšak v rozsahu uvedeném v žalobě neuhradil. Žalovaný sjednaný kontokorent čerpal, avšak nehradil a žalobkyně ke dni , datum, poskytnutý kontokorent zesplatnila. Žalobkyně proto dopisem ze dne , datum, na tuto skutečnost žalovaného upozornila a vyzvala ho k úhradě dluhu. S ohledem na částečné zpětvzetí návrhu soud žalobkyni přiznal požadovanou částku, tedy jistinu po splatnosti kontokorentu ve výši 50 000 Kč spolu s úrokem z této částky ve výši 18,9 % ročně od , datum, do , datum, , dále úrokem z prodlení z částky 50 000 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 12 % ročně a dále úrokem z částky 50 000 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 12 % ročně a dále s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 153,83 Kč od , datum, do , datum, a dále částku 78 Kč na vzniklém nepovoleném debetu.5. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobkyně byl tak shledán jako oprávněný a odpovídající připojeným listinným důkazům.6. Žalobkyně, jako poskytovatel úvěru, splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr.7. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal, že nárok žalobkyně je důvodný a podložený příslušnými důkazy. Soud ve věci vycházel z provedených důkazů, zejména smlouvy o poskytnutí úvěru, dodatku ke smlouvě, obchodních podmínek, přehledu plateb, předžalobní výzvy a dalších důkazů založených ve spise. Při právním posouzení soud vycházel zejména z příslušných ustanovení občanského zákoníku, zejména § 2395 a následující obchodního zákoníku č. 351/2013 Sb. upravujících úvěrovou smlouvu.8. Podle § 2395 obč. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2399 odst. 1 platí, že úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.10. Podle § 1970 obč. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Pro prodlení vzniklé po , datum, soud vycházel z úroku z prodlení stanoveném v nař. vlády č. 351/2013 Sb.11. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 016 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 016 Kč. Jiné náklady řízení ani žalobkyně nepožadovala.13. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.