30 C 334/2025-19 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku spolu s úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny v odběrném místě na adrese: , adresa, .2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:5. Účastníci řízení uzavřeli dne 19.7.2023 smlouvu označenou jako Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí NN č. , hodnota, , jejíž součástí byly obchodní podmínky žalobkyně. Uvedenou smlouvou se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu a zajistit přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby do výše uvedeného odběrného místa a žalovaný uhradit řádně a včas žalobkyni cenu elektřiny a související služby. Žalobkyně žalovanému vyfakturovala nedoplatek na shora uvedených platbách. Z faktury č. , hodnota, vystavené dne 18.3.2024 soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 22.194,37 Kč za spotřebu elektřiny v období od 27.7.2023 do 14.3.2024, a to se splatností do 2.4.2024. Z faktury č. , hodnota, vystavené dne 7.10.2024 soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 14.502,23 Kč za spotřebu elektřiny v období od 15.3.2024 do 25.9.2024, a to se splatností do 21.10.2024. Z faktury č. , hodnota, vystavené dne 30.9.2024 soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 907,50 Kč za odpojení elektřiny. Jelikož žalovaný na tyto faktury v termínu splatnosti ničeho nezaplatil, byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužných částek. Žalobkyně za tyto upomínky žalovanému vyúčtovala poplatky ve výši 4 x 240,- Kč. Žalovaný žádnou z uvedených částek v termínu splatnosti, jakož ani později, nezaplatil.6. Lze shrnout, že žalovaný žalobkyni nezaplatil částkou v celkové výši 38.564,10 Kč.7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:8. Nejprve se soud zabýval tím, podle jaké právní úpravy bude právní poměr založený shora uvedenou smlouvou posuzován. Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena dne 19.7.2023, je třeba s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“), aplikovat na tento právní vztah úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tj. NOZ.9. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“), se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.10. Podle § 2079 odst. 1 NOZ se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.11. Podle § 1970 NOZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny ve smyslu § 50 odst. 2 energetického zákona ve spojení s § 2079 odst. 1 NOZ. Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky elektřiny, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázal. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodanou elektřinu, právo požadovat po žalovaném poplatek za odpojení elektřiny, jakož i právo požadovat po žalovaném úrok z prodlení podle § 1970 NOZ ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti uvedených faktur a právo na poplatky za upomínky ve výši 960,- Kč (4 x 240,- Kč), když soud tyto poplatky vyhodnotil dle § 513 NOZ jako náklady spojené uplatněním pohledávky.13. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4.447, Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.543, Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 38.564,10 Kč sestávající z částky 700, Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 700, Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 700, Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100, Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2.400, Kč ve výši 504, Kč.15. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.