34 C 398/2025-23 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu v , adresa, domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o zápůjčce. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal vrátit zapůjčenou částku spolu s poplatek ve výši , částka, do , datum, . Žalobkyně dále požadovala náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, za odeslání pěti upomínek (, datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, ).2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, . K jednání se po předchozí omluvě nedostavila žalobkyně, o odročení jednání nepožádala. Žalovaný se nedostavil, nepřítomnost na jednání neomluvil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.”).4. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že byla uzavřena dne , datum, mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako klientem. Věřitel se zavázal poskytnout klientovi bezhotovostním způsobem částku , částka, na účet , č. účtu, . Klient se zavázal uvedenou částku spolu s poplatkem ve výši , částka, vrátit věřiteli nejpozději do , datum, . Dle čl. 2.5. je klient povinen nahradit věřiteli v souvislosti s prodlením i účelně vynaložené náklady, a to za každou jednotlivou písemnou výzvu částku , částka, .5. Výpisem z běžného účtu soud zjistil, že dne , datum, byla z účtu žalobkyně odepsána platba , částka, na bankovní účet č. , č. účtu, .6. Žalobkyně vyhotovila celkem pět upomínek (, datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, ), kterými žalovaného vyzývala k uhrazení dluhu. Žalobkyně nedoložila jejich odeslání.7. Výzvou k úhradě ze dne , datum, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě částky , částka, do tří dnů. Odeslání písemnosti je doloženo podacím lístkem.8. Na základě posouzení listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Dne , datum, účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši , částka, . Téhož dne žalobkyně tuto částku žalovanému poskytla na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal vrátit částku , částka, spolu s poplatkem ve výši , částka, nejpozději do , datum, a uhradit účelně vynaložené náklady v případě prodlení s úhradou, přičemž výše nákladu za písemnou upomínku činila , částka, . Žalobkyně vyhotovila celkem pět upomínek (, datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, ), kterými žalovaného vyzývala k hrazení dluhu. Žalobkyně nedoložila jejich odeslání. Žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy zjišťovala úvěruschopnost žalovaného.9. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZSÚ“ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost „s odbornou péčí.“10. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně ze smlouvy o zápůjčce, kterou uzavřela dne , datum, s žalovaným coby spotřebitelem, proto soud právní vztahy mezi účastníky posuzoval dle zákona č. 267/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.13. V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně se k jednání nedostavila o odročení jednání nepožádala a soud jí tak nemohl poskytnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že žalobkyně je povinna nejen tvrdit, ale i označit důkazy pro svá tvrzení o tom, z jakých konkrétních a konkrétně označených listin, podkladů a dokumentů posuzovala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce a jaké konkrétní informace při posuzování úvěruschopnosti žalovaného získala.14. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných a nezbytných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.16. Podle § 87 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy o zápůjčce, a to konkrétně ve výši , částka, . Žalovaný na jistinu ničeho neuhradil, a proto soud uložil žalovanému, aby uhradil žalobkyni jistinu ve výši , částka, v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 ZSÚ (výrok I.). Důsledkem neplatnosti smlouvy je i to, že žalobkyně nemá nárok na smluvní úrok, poplatky. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do poplatku ve výši , částka, a účelně vynaložených nákladů ve výši , částka, , musela být žaloba zamítnuta (výrok II.).17. Ustanovení § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.18. V řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době splatnosti poskytnuté jistiny ve smyslu ust. 87 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto ji určil soud. Žalovaný byl v řízení zcela pasivní, netvrdil ani nedoložil ničeho ke svým majetkovým poměrům. Proto soud neshledal žádného důvodu stanovit delší dobu plnění a odchýlit se od ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení, tak byla žaloba zamítnuta, neboť nárok žalobkyně na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím. Doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a žalovaná proto není s úhradou jistiny úvěru v prodlení.19. O náhradě nákladů řízení soud výrokem III. rozhodl podle §142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá práv