37 C 290/2025-21 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalovaná nesplnila povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , když nevrátila (po posouzení její úvěruschopnosti žalobkyní) poskytnutý úvěr v celkové nesplacené výši , částka, spolu s poplatkem za vyplacení tranší úvěru , částka, a smluvním úrokem , částka, .2. Žalovaná se nevyjádřila a zůstala nečinná.3. Soud nařídil jednání na den , datum, a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Neúčastí na jednání, na něž žalobkyně byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případnou možnost poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“). Žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků a vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující.5. Účastníci se prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne , datum, dohodly na uzavření smlouvy o úvěru s postupným čerpáním, podle níž žalobkyně poskytne žalované úvěr ve výši až do výše , částka, , přičemž žalovaná zaplatí smluvní úrok ve výši 1,066 % denně. Dále byl sjednán poplatek 1,99 % z každé čerpané částky – tzv. tranše úvěru (zjištěno ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Žalobkyně předtím ověřila identitu žalované skrze službu BankID a kopii občanského průkazu (zjištěno z autorizace ověření totožnosti a fotografie OP). Dne , datum, čerpala žalovaná na základě uvedené smlouvy celkem , částka, (zjištěno z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Ke dni podání žaloby žalovaná neuhradila v souvislosti s úvěrem ničeho (tvrzení žalobkyně). Z přehledu identifikovaných příjmů plyne, že žalobkyně měla k dispozici bankovní výpis žalované, který obsahoval příjmové transakce, z nichž žalobkyně určila výši ověřeného čistého měsíčního příjmu , částka, . Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti plyne, že žalobkyně měla k dispozici tyto údaje: dva členové ve společně hospodařící domácnosti žalované, oba s příjmem, pravidelné měsíční výdaje na půjčky uvedené žalovanou , částka, , výdaje na bydlení , částka, , další nezbytné výdaje , částka, a ostatní zbytné výdaje , částka, , výše ověřeného čistého měsíčního příjmu , částka, , výše čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovanou , částka, , regionální koeficient 1, počet nepracujících členů ve společně hospodařící domácnosti 0, rezerva pro výdaje 500, vypočítané minimální výdaje , částka, , disponibilní příjem , částka, , počet doporučených prodloužení 0, posouzení úvěruschopnosti úspěšné. Advokát žalobkyně odeslal výzvu k zaplacení dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru do tří dnů (zjištěno z předžalobní výzvy a podacího lístku z , datum, ).6. Ostatní předložené listiny soud neprováděl z důvodu nadbytečnosti – údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, předpis denních splátek, informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním osobních údajů.7. O pravosti žalobkyní předložených provedených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. Žalobkyně nicméně neprokázala, že by se jakkoli zabývala nevěrohodně nízkou výší výdajů žalované, či že by prováděla její lustraci v žalobkyni dostupných databázích. Žalobkyně coby poskytovatelka úvěru se měla lépe zabývat tvrzenými výdaji žalované, tyto však nezkoumala zjevně vůbec.8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.9. Žalobkyně a žalovaná coby spotřebitel uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem, jednalo se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „ZSÚ“).10. Poskytovatel úvěru je podle § 86 odst. 1 ZSÚ povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posuzovat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. V předmětné věci musely údaje uvedené žalovanou v žádosti o úvěr žalobkyni nutně vést k důvodným pochybnostem o jejich pravdivosti, resp. neúplnosti, když žalovaná uvedla zcela neuvěřitelně své výdaje pouze ve výši , částka, , a navíc mělo jít o výdaje pouze na splátky stávajících půjček a výdaje na bydlení. Rovněž žalobkyní prezentované ověření příjmů na základě přijatých transakcí žalované na bankovní účet žádným způsobem nedokladuje, jakého původu jsou jednotlivé příchozí platby, přičemž lze mít důvodné pochybnosti o jejich původu z titulu pracovního či jiného výdělkového vztahu. Žalobkyně ani neprokázala, že provedla lustraci žalované v dostupných databázích ve smyslu § 86 odst. 1 ZSÚ. Žalobkyně se tak zjevně zabývala pouze příjmy (a to nedostatečně), nikoli výdaji, a za takové situace žalobkyně jednoduše nemohla dojít k závěru, že žalovaná bude schopná poskytnutý úvěr vrátit spolu s enormním úrokem a poplatky. Žalobkyně coby poskytovatelka úvěru neučinila nic, aby se uvedených pochybností v rámci posuzování úvěruschopnosti zbavila, případně v tomto řízení ani netvrdila, že by aktivitu nad rámec doloženého vyvinula a žalobkyni nebylo možno v tomto ohledu vyzývat podle § 118a o. s. ř., neboť se k jednání nedostavila. Ostatně také skutečnost, že žalovaná neuhradila na dluh ničeho, jen podporuje závěr o tom, že úvěruschopností žalované se žalobkyně nezabývala dostatečně.12. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně coby poskytovatelka úvěru nesplnila povinnosti podle § 86 odst. 1 ZSÚ, smlouva je proto podle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatná, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Jedná se o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z.13. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, avšak bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla částku , částka, , posoudil soud právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z., jelikož ochuzená (žalobkyně) přenechala obohacené (žalované) bez právního důvodu uvedenou částku. Žalovaná neuhradila ničeho. K vrácení tak stále zbývá částka , částka, , jež představuje bezdůvodné obohacení žalované. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, plyne, že § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. jí vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSÚ.14. S ohledem na pro nižší soud závazný právní názor vyslovený Nejvyšším soudem je zjevné, že žalovaná se ještě nemohla ocitnout v prodlení s vrácením zbývající dlužné jistiny ve výši , částka, , když teprve soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ s přihlédnutím k přiměřeným možnostem žalované určí dobu, v níž bude žalovaná povinna danou částku žalobkyni zaplatit. Jedině tehdy, když by žalovaná dlužnou částku v takto stanovené době nezaplatila, by bylo možno uvažovat o tom, že se žalovaná ocitla v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. – nikoliv však dříve.15. Soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ při zohlednění výše dlužné částky shledal, že bude v přiměřených možnostech žalované (i s ohledem na její deklarovaný příjem), aby žalobkyni zbývající dlužnou částku ve výši , částka, zaplatila do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. S ohledem na nečinnost žalované v řízení soud vycházel pouze ze zprostředkovaných informací vyplývajících z listin předložených žalobkyní.16. S ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru jako celku pak soud ve zbytku žalobu zamítnul (výrok II.).17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nenáleží náhrada nákladů řízení, neboť jejich (ne)úspěch ve věci byl přibližně shodný.