37 C 303/2025-68 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalovaný nesplnil povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , když nevrátil (po posouzení jeho úvěruschopnosti žalobkyní) poskytnutý úvěr v celkové nesplacené výši , částka, spolu s poplatkem za vyplacení tranší úvěru , částka, a smluvním úrokem , částka, .2. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný.3. Soud nařídil jednání na den , datum, a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Neúčastí na jednání, na něž žalobkyně byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případnou možnost poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“). Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků a vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující.5. Účastníci se prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne , datum, dohodli na uzavření smlouvy o úvěru s postupným čerpáním, podle níž žalobkyně poskytne žalovanému úvěr ve výši až do výše , částka, , přičemž žalovaný zaplatí smluvní úrok ve výši 1,066 % denně. Dále byl sjednán poplatek 1,99 % z každé čerpané částky – tzv. tranše úvěru (zjištěno ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Žalobkyně předtím ověřila identitu žalovaného skrze službu BankID (zjištěno z autorizace ověření totožnosti). Dne , datum, čerpal žalovaný na základě uvedené smlouvy celkem , částka, (zjištěno z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Ke dni podání žaloby žalovaný neuhradil v souvislosti s úvěrem ničeho (tvrzení žalobkyně). Z přehledu identifikovaných příjmů plyne, že žalobkyně měla k dispozici bankovní výpis žalovaného, který obsahoval příjmové transakce, z nichž žalobkyně určila výši ověřeného čistého měsíčního příjmu , částka, . Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti plyne, že žalobkyně měla k dispozici tyto údaje: jeden člen ve společně hospodařící domácnosti žalovaného, pravidelné měsíční výdaje na půjčky uvedené žalovaným , částka, , výdaje na bydlení , částka, , další nezbytné výdaje , částka, a ostatní zbytné výdaje , částka, , výše ověřeného čistého měsíčního příjmu , částka, , výše čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovaným , částka, , regionální koeficient 1, počet nepracujících členů ve společně hospodařící domácnosti 0, rezerva pro výdaje 500, vypočítané minimální výdaje , částka, , disponibilní příjem , částka, , počet doporučených prodloužení 0, posouzení úvěruschopnosti úspěšné. Žalobkyně měla pro účely posouzení úvěruschopnosti žalovaného výpis z jeho bankovního účtu za období od , datum, do , datum, . Z něho vyplývá, že příjmy žalovaného se takřka výhradně skládaly z dílčích plateb fyzických osob, případně z nebankovních úvěrů nebo příležitostných výher z loterie nebo sportovních sázek. Ohledně příjmů lze učinit závěr, že prakticky všechny odchozí platby v řádech stovek nebo tisíců žalovaný odeslal na několik stále se opakujících účtů sázkových a loterijních společností (výpis z účtu na č. l. 21 až 61) Advokát žalobkyně odeslal výzvu k zaplacení dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru do tří dnů (zjištěno z předžalobní výzvy a podacího lístku z , datum, ).6. Z ostatních předložených listin soud nezjistil žádné pro věc relevantní informace – údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, předpis denních splátek, informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním osobních údajů.7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.8. Žalobkyně a žalovaný coby spotřebitel uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem, jednalo se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „ZSÚ“).9. Poskytovatel úvěru je podle § 86 odst. 1 ZSÚ povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posuzovat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. V předmětné věci musely údaje uvedené žalovaným v žádosti o úvěr žalobkyni nutně vést k důvodným pochybnostem o jejich pravdivosti, resp. neúplnosti, když žalovaný uvedl zcela neuvěřitelně své nezbytné výdaje pouze ve výši , částka, . Rovněž žalobkyní prezentované ověření příjmů na základě přijatých transakcí žalovaného na bankovní účet žádným způsobem nedokladuje, jakého původu jsou jednotlivé příchozí platby, přičemž lze mít důvodné pochybnosti o jejich původu z titulu pracovního či jiného výdělkového vztahu. Navíc žalobkyně měla k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného za rok předcházející sjednání smlouvy, z něhož jednoznačně vyplývá, že téměř všechny příjmy (které jsou navíc nepravidelného charakteru) žalovaný téměř bez výjimky odeslal na účty provozovatelů loterií a sázkových her. Předložený výpis z účtu navíc nekoresponduje s tvrzenou strukturou příjmů a výdajů deklarovaných žalobkyní. Žalobkyně ani neprokázala, že provedla lustraci žalovaného v dostupných databázích ve smyslu § 86 odst. 1 ZSÚ. Žalobkyně tak jednoduše nemohla dojít k závěru, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr vrátit spolu s enormním úrokem a poplatky. Žalobkyně coby poskytovatelka úvěru neučinila nic, aby se uvedených pochybností v rámci posuzování úvěruschopnosti zbavila, případně v tomto řízení ani netvrdila, že by aktivitu nad rámec doloženého vyvinula, a žalobkyni nebylo možno v tomto ohledu vyzývat podle § 118a o. s. ř., neboť se k jednání nedostavila. Ostatně také skutečnost, že žalovaný neuhradil na dluh ničeho, jen podporuje závěr o tom, že úvěruschopností žalovaného se žalobkyně nezabývala dostatečně.11. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně coby poskytovatelka úvěru nesplnila povinnosti podle § 86 odst. 1 ZSÚ, smlouva je proto podle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatná, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Jedná se o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z.12. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, avšak bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku , částka, , posoudil soud právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z., jelikož ochuzená (žalobkyně) přenechala obohacenému (žalovanému) bez právního důvodu uvedenou částku. Žalovaný neuhradil ničeho. K vrácení tak stále zbývá částka , částka, , jež představuje bezdůvodné obohacení žalovaného. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , plyne, že § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSÚ.13. S ohledem na pro nižší soud závazný právní názor vyslovený Nejvyšším soudem je zjevné, že žalovaný se ještě nemohl ocitnout v prodlení s vrácením zbývající dlužné jistiny ve výši , částka, , když teprve soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ s přihlédnutím k přiměřeným možnostem žalovaného určí dobu, v níž bude žalovaný povinen danou částku žalobkyni zaplatit. Jedině tehdy, kdyby žalovaný dlužnou částku v takto stanovené době nezaplatil, by bylo možno uvažovat o tom, že se žalovaný ocitl v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. – nikoliv však dříve.14. Soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ při zohlednění výše dlužné částky shledal, že bude v přiměřených možnostech žalovaného (i s ohledem na jím deklarovaný příjem), aby žalobkyni zbývající dlužnou částku ve výši , částka, zaplatil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. S ohledem na nečinnost žalovaného v řízení soud vycházel pouze ze zprostředkovaných informací vyplývajících z listin předložených žalobkyní.15. S ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru jako celku pak soud ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.).16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nenáleží náhrada nákladů řízení, neboť jejich (ne)úspěch ve věci byl přibližně shodný.