11 C 255/2025-19 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 10 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení ve výši 11,5 % ročně a nákladů na vymáhání ve výši 1 000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní prostřednictvím internetových stránek uzavřel smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně půjčila a poskytla žalovanému celkem částku ve výši 10 000 Kč.2. Soud ve věci rozhodl bez jednání, když žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez jednání nemá námitky (§ 115a o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.). Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu označenou jako Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu byly dne , datum, převodem na bankovní účet poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, který byl žalovaný povinen splácet prostřednictvím měsíčních splátek s tím, že poskytnuté peněžní prostředky byly splatné nejpozději dne , datum, . Žalovaný však žalobkyni ničeho nevrátil, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, a to dopisem ze dne , datum, , , datum, , , datum, včetně dokladu o odeslání (zesplatnění úvěru a předžalobní upomínka), za což žalobkyně účtuje náklady ve výši 1 000 Kč.4. Žalovaný žalobkyni dosud nevrátil částku ve výši 10 000 Kč, resp. nezaplatil částku ve výši 11 000 Kč, která představuje jistinu a náklady na uplatnění pohledávky.5. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), jež byla za použití § 562 odst. 1 o.z. prostřednictvím elektronických technických prostředků platně uzavřena v písemné formě, na jejímž základě byl úvěrující (žalobkyně) povinen poskytnout úvěrovanému (žalovanému) na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný (žalovaný) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky splácet, což však žalovaný porušil, když ničeho nevrátil. Za období prodlení pak žalovanému vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 o.z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobkyně na uhrazení nákladů za upomínání posoudil jako nárok na příslušenství spojený s uplatněním sporné pohledávky dle § 513 o.z..6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.7. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Zákonný úrok z prodlení tak byl žalobkyni přiznán dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.8. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.10. Soud žalobkyni přiznal odměnu dle § 14b AT (žaloba na ustáleném vzoru), když jinou odměnu již nepovažoval za přiměřenou složitosti věci a hodnotě dlužné částky.11. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.