11 C 5/2026-22 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky 15 945 Kč s příslušenstvím, jakož i náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále též „věřitelka“) byla uzavřena dne , datum, smlouva o spotřebitelském úvěru č. , spisová značka, . Společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni s účinností ke dni , datum, . Na základě úvěrové smlouvy věřitelka poskytla žalovanému dne , datum, částku 11 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se souhrnným poplatkem 4 619,52 Kč a úroku 325,48 Kč do , Anonymizováno, . Žalovaný na dluh neuhradil ničeho. Uplatněný nárok sestává z dlužné jistiny (11 000 Kč), dlužného poplatku (4 619,52 Kč) a úroku z prodlení ve výši 325,48 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný.3. Soud nařídil jednání na den , datum, a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Neúčastí na jednání, na něž žalobkyně byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případné dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o.s.ř.“). Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Společnost , Anonymizováno, , IČO , IČO, , a žalovaný se dne , datum, písemně dohodly, že tato společnost zapůjčí žalovanému částku 11 000 Kč, za což se žalovaný zaváže zaplatit souhrnný poplatek v částce 2 540,74 Kč, přičemž tento svůj peněžitý závazek splní nejpozději do 30 dnů od poskytnutí, sjednaly si úrokovou sazbu 36 %, RPSN 1 573,19 %; v případě prodlení se RPSN zvyšuje na 9 054,91 %; žalovaný převzal téhož dne částku 11 000 Kč bezhotovostně (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, a ze standardních informací o spotřebitelském úvěru). Částka byla zaslána téhož dne (potvrzení o platbě, informace o vlastníkovi účtu). Dne , datum, byl uzavřen Dodatek ke smlouvě o půjčce ze dne , datum, , kterým došlo k prodloužení data splatnosti do , datum, . Dne , datum, společnost , Anonymizováno, zaslala žalovanému oznámení o postoupení předmětné pohledávky spolu s výzvou k úhradě dluhu do tří dnů (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, vč. podacího lístku).5. Soud učinil na základě provedených důkazů a v kontextu tvrzení žalobkyně tento závěr o skutkovém stavu. Společnost , Anonymizováno, , a žalovaný se dne , datum, písemně dohodly na poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 11 000 Kč a dalších podmínkách, přičemž úvěr spolu s poplatky měl být vrácen do , datum, . Před poskytnutím úvěru nebyla dostatečně posouzena úvěruschopnost žalovaného. V dokumentu úvěruschopnost klienta k půjčce č. , hodnota, , jsou uvedené údaje, které však není možné ověřit. Dokument je nepodepsaný, s neověřitelnými údaji. Žádný jiný doklad k posouzení úvěruschopnosti žalobce neposkytl, k soudnímu jednání se nedostavil. Soud před jednáním na tuto skutečnost žalobce písemně upozornil, přesto žalobce neoznačil relevantní důkazy. Žalovaný čerpal úvěr 11 000 Kč bezhotovostně dne , datum, a na svůj dluh neuhradil ničeho. Společnost , Anonymizováno, se dne dohodla s žalobkyní, že se pohledávka za žalovaným postupuje na žalobkyni. Dne , datum, žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k zaplacení dluhu do tří dnů. O pravosti a pravdivosti žalobkyní předložených provedených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat.6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.7. Společnost , Anonymizováno, ., a žalovaný jako spotřebitel uzavřely dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem, jednalo se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „ZSÚ“), který je tak na věc nutno aplikovat, a to zejména jeho § 86 a § 87.8. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně coby poskytovatelka úvěru splnila povinnosti podle § 86 odst. 1 ZSÚ. K úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nepředložila ničeho, resp. nic relevantního, nelze mít za prokázané posuzování úvěruschopnosti za dostatečné ve smyslu § 86 ZSÚ. Soud na základě provedeného dokazování nemá posuzování úvěruschopnosti žalovaného za dostatečné a proto konstatoval, že smlouva je podle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatná, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu (nyní podle zákona, dříve dovozeno judikaturou SDEU a Nejvyššího soudu). Jedná se o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. Takové nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru totiž odporuje citovanému ustanovení zákona o spotřebitelskému úvěru a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelům, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a konečnému zachycení do sítě státem zajišťovaného systému sociální podpory, což má pak negativní dopad na celou společnost a je ve zjevném rozporu se zájmem na ekonomicky zdravé a solventní společnosti a jejích členech.9. S ohledem na neplatnost uzavřené smlouvy, je možno uvažovat toliko o pohledávce z titulu bezdůvodného obohacení. Kdo se podle § 2991 odst. 1 o. z. na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.10. Právní předchůdkyně žalobkyně podle absolutně neplatné smlouvy o úvěru žalovanému poskytla peněžní prostředky v částce 11 000 Kč. Na dluh žalovaný nehradil. Žalovaný, jež se o částku 11 000 Kč obohatil na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, je tedy povinen tuto částku vydat žalobkyni. Od , datum, , kdy byl žalovaný v prodlení, je tedy žalovaný ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení s povinností zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč a žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení úroků z prodlení v zákonné výší, jež plyne z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. V tomto rozsahu je tedy žaloba důvodná a soud jí proto vyhověl (výrok I).11. Ve zbývajícím rozsahu je, jak bylo osvětleno výše, žaloba pro absolutní neplatnost smlouvy nedůvodná. Na poplatky ani úroky, jež byly součástí absolutně neplatné smlouvy o úvěru, nemá žalobkyně právo. Soud tedy žalobu zamítl v této části týkající se nároků ze smlouvy o úvěru, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroku z prodlení požadovaného za období před splatností dluhu z bezdůvodného obohacení, resp. z úroků z prodlení převyšující zákonnou sazbu (výrok II).12. O nákladech řízení soud rozhodl dle poměrného procesního úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně měla procesní úspěch v části, kde bylo žalobě vyhověno (v částce 11 000 Kč, tj. 69 % řízení), žalovaný měl naopak procesní úspěch v části, kde došlo k částečnému zamítnutí žaloby (v částce 4 945 Kč, tj. 31 % řízení). Po odečtení neúspěchu od úspěchu (69 % - 31 % = 38 %), má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení v této výši 38 % z 2 615 Kč, tj. 994 Kč. Náklady žalobkyně ve 100 % výši činí uhrazený soudní poplatek ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 945 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. (výrok III).13. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.