29 C 102/2026-86 – Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne , datum, na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím jako dlužných plateb za nesplacený úvěr, nákladů na upomínání a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne , datum, Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky v celkové výši , částka, . Žalovaný se zavázal žalobkyně vrátit dlužnou částku včetně poplatků (tj. jistinu ve výši , částka, a poplatky) formou měsíčních splátek ve výši , částka, , kdy s poslední splátkou byla splatná jistina úvěru. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas a žalobkyně (resp. její právnímu předchůdce) úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Žalobkyně tedy požaduje po žalované částku ve výši , částka, (neuhrazenou jistinu) se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, dále kapitalizovaný úrok ve výši , částka, od , datum, do , datum, , dále částku , částka, (2x , částka, jako náklady na upomínání), dále částku ve výši , částka, (jako smluvní pokutu) a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně uvedla, že řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a ničeho nenamítal.3. Soud usnesením ze dne , datum, , j.č. , spisová značka, , žalobkyni vyzval k doplnění svých tvrzení, obsažených v žalobě, tedy k upřesnění posouzení úvěruschopnosti žalovaného, kdy a jak byl úvěr žalovaným čerpán, za jaké období je požadována smluvní pokuta a upřesnila výši a přiměřenost kapitalizovaných úroků (tj. částky , částka, ), resp. zda na něm trvá či bere žalobu zpět.4. Žalobkyně svým podáním ze dne , datum, k výzvě soudu žalobu částečně doplnila.5. Soud ve věci následně nařídil jednání na den , datum, .6. Žalobkyně se z nařízeného jednání písemně omluvila a žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil, neomluvil se a nepožádal ani z důležitého důvodu o odročení. Soud věc projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z provedených důkazů a z obsahu spisu (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).7. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla sice uzavřena dne , datum, Smlouva o revolvingovém úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši , částka, a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s poplatky v pravidelných měsíčních splátkách, tato smlouva však byla soudem shledána jako neplatná, viz dále. Žalovaný celý úvěr čerpal, což vyplývá z výpisu bankovního účtu (č. l. 47 spisu). Žalovaný však porušil své povinnosti, když ve lhůtě splatnosti dlužnou částku neuhradil, čímž se ocitl v prodlení. Žalovanému vznikl vůči žalobkyni dluh v celkové výši , částka, (neuhrazená jistina) se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 11,5 % ročně. Pro neplatnost smlouvy však již soud žalobkyni nepřiznal kapitalizovaný úrok ve výši , částka, od , datum, do , datum, , dále částku , částka, (2x , částka, náklady na upomínání – částky nebyly platně sjednány, resp. skutečné náklady doloženy), dále částku ve výši , částka, (smluvní pokuta). Tato částka byla žalobkyní vůči žalované uplatněna předžalobní výzvou ze dne , datum, . Soud při dokazování vycházel zejména výpisu z účtu, upomínek, předžalobní upomínky, smlouvy o úvěru, předsmluvních informací, vyjádření žalobkyně a dalších listinných důkazů. Dlužná částka je pak dluhem z bezdůvodného obohacení (§ 2291 an. obč.z.).8. Podle § 1970 obč. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2991 odst. 1 obč.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal, že nárok žalobkyně je pouze co do částky ve výši , částka, s příslušenstvím důvodný a podložený příslušnými důkazy (výrok I. tohoto rozsudku).10. Soud dále rozhodl, že žaloba co do zákonného úroku z prodlení z částky ve výši , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 11,50 % ročně a kapitalizovaného úroku ve výši , částka, a dále částky , částka, a dále částky , částka, , se zamítá (výrok II. tohoto rozsudku).11. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne , datum, Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.12. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru (obdobně též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-565/12 či rozsudek Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ).13. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.14. Dále, dle rozhodnutí Ústavního soudu ČR III.ÚS 4129/18 pak dále plyne, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soudu uvedl, že podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková… Naopak obecné soudy - a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci - by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.15. Výkladem ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, lze dovodit, že dostatečnými nejsou informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně existuje i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzen