29 C 109/2026-122 – Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 11,5 % ročně a částku , částka, a dále náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní prostřednictvím internetových stránek , webové stránky, uzavřela dne , datum, Smlouvu o revolvingovém spotřebním úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně půjčila a poskytla žalované částku ve výši , částka, s možností postupného čerpání, když konec kreditového rámce měl nastat dne , datum, . Žalobkyně poskytnutý úvěr převedla na bankovní účet žalované dne , datum, ve výši , částka, , ve výši , částka, , ve výši , částka, , ve výši , částka, a ve výši , částka, . Žalovaná však porušila své smluvní povinnosti, když ve lhůtě splatnosti dlužnou částku neuhradila. Proto dle čl. 7 odst. 1 smlouvy žalobkyně vypověděla smlouvu, o čemž žalovanou informovala emailem ze dne , datum, , přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaná se tak dostala do prodlení úhradou celého úvěru dne , datum, . Žalobkyně tak po žalované požadovala , částka, (jistina: , částka, , poplatek za vyplacení tranší úvěru: , částka, , smluvní úrok: , částka, ) a zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 11,5 % a částku , částka, (tj. poplatek za službu „, název, “ ve výši , částka, a poplatek za službu „, název, “ ve výši , částka, ) a náhradu nákladů řízení.2. Ve věci byl dne , datum, vydán elektronický platební rozkaz, j. č. , spisová značka, , proti němuž žalovaná podala řádně a včas odpor s následným vyjádřením, že dlužnou částku neuznává. Uvedla, že požadovaná částka žalobkyní je nesprávně vysoká a výrazně převyšuje původní půjčku, což lze považovat za lichvu. Dále uvedla, že žádá soud o projednání ve věci samé a k přihlédnutí nepřiměřenému navýšení dluhu a její tíživé finanční situaci, když její příjmy tvoří pouze alimenty na děti a příspěvek na bydlení.3. Věc byla následně převedena k vyřízení do sporného řízení.4. Žalobkyně byla vyzvána usnesením , adresa, ze dne , datum, , j. č. , spisová značka, k doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů, tedy upřesnila posouzení úvěruschopnosti žalované splácet úvěr, když takový nárok může být posouzen jako bezdůvodné obohacení a dále upřesnila a odůvodnila výši úroků a přiměřenost jeho výše, resp. zda na tomto nároku trvá či ho bere zpět, když takovýto nárok může být případně posouzen jako rozporný s dobrými mravy.5. Žalobkyně po následných urgencí svým podáním ze dne , datum, doplnila svou žalobu a vyjádřila se k odporu žalované, kdy zejména uvedla, že u žalované prověřovala základní údaje (počet členů domácnosti, čisté příjmy atd.), jako důkazy však doložila pouze výpis z účtu žalované) a ověřila základní registry (evidenci exekucí, insolvenční rejstřík atd.). Dále uvedla, že žalovaná se dle č.l. VII odst. 3 a čl. VI smlouvy zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 0,88 % denně z nesplacené části jistiny, smluvní úrok byl tedy vyčíslen částkou ve výši , částka, . Žalobkyně tedy na žalobě i nadále trvá. Dále uvedla, že žalovaná uhradila před podáním žaloby dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, .6. Soud ve věci nařídil na den , datum, jednání. Žalobkyně se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila a žalovaná se, ač řádně obeslána, k jednání také nedostavila, neomluvila se a nepožádala ani z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl o ní v jejich nepřítomnosti, vycházeje přitom z provedených důkazů a z obsahu spisu (§ 101 odst. 3 občanského soudního řádu).7. Soud ve věci vycházel z do spisu založených listinných důkazů (listiny: všeobecné obchodní podmínky na č.l. 14-18, identifikované příjmy na č.l. 21-26, obecné principy posuzování na č.l. 27-29, autorizace ověření na č.l. 31, souhlas se zpracováním osobních údajů na č.l. 50-52, výpis o posouzení úvěruschopnosti na č.l. 30, informace pro spotřebitele na č.l. 39-40, předžalobní upomínka na č.l. 33, zesplatnění úvěru na č.l. 20, smlouva na č.l. 36-38, údaje o poskytovateli úvěru na č.l. 34-35, předpis splátek na č.l. 41-48, přehled bankovních transakcí na č.l. 19, výpis z účtu na č.l. 62-115), ze kterých plynou dále uvedená zjištění.8. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne , datum, smlouva o úvěru (k její platnosti viz dále), v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku ve výši , částka, a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni tuto částku včetně poplatků do dne , datum, . Žalobkyně žalované poskytnutý úvěr v celkové výši , částka, převedla na bankovní účet žalované. Žalovaná však porušila své smluvní povinnosti, když ve lhůtě splatnosti dlužnou částku neuhradila (uhradila pouze , částka, ), čímž se ocitla v prodlení. Žalované vznikl vůči žalobkyni dluh, který dosud ani přes výzvu neuhradila.9. Podle § 1970 obč. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2991 odst. 1 obč.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal, že nárok žalobkyně je co do částky ve výši , částka, s příslušenstvím důvodný a podložený příslušnými důkazy (výrok I. tohoto rozsudku), a to jako částka bezdůvodného obohacení.11. Soud dále rozhodl, že žaloba co do částky , částka, s úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 11,50 % ročně a dále částky , částka, zamítá (výrok II. tohoto rozsudku).12. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne , datum, Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.13. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru (obdobně též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-565/12 či rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 22 A 22/2013-19 ze dne 29. 1. 2015).14. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.15. Dále, dle rozhodnutí Ústavního soudu ČR III.ÚS 4129/18 pak dále plyne, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soudu uvedl, že podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v p