33 C 429/2025-88 – Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 11 684,73 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, spolu žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Úvěr spolu s poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, poplatkem (služba „Presto“) ve výši 156,30 Kč a smluvním úrokem ve výši 1,07 % denně měl být splacen nejpozději do , datum, . Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala zejména na základě informací získaných od žalovaného a na základě výpisů z jeho účtů. Žalobkyně dále uvedla, že požaduje poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 94,28 Kč, smluvní úrok ve výši 6 412,66 Kč a poplatek za službu „Presto“ ve výši 156,30 Kč. Žalovaný uhradil pouze částku 5,76 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru a autorizace ověření totožnosti ze dne , datum, soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne , datum, mezi žalobkyní a žalovaným. Smlouva byla uzavřena dálkově prostřednictvím internetu. Žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový spotřebitelský úvěr s kreditním rámcem do výše 42 700 Kč, který je žalovaný oprávněn čerpat postupně a opakovaně formou jednotlivých tranší. Žalovaný se zavázal veškeré jím vyčerpané finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu se sjednaným smluvním úrokem a poplatky, zejména s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a případnými dalšími poplatky dle smlouvy, sazebníku a všeobecných obchodních podmínek, a to způsobem a ve lhůtách stanovených smlouvou, přičemž nejpozději je povinen uhradit veškeré dlužné částky do skončení doby trvání smlouvy, není‑li dohodnuto jinak.4. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že dne , datum, žalobkyně poukázala žalovanému částku 5 000 Kč.5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, ., a identifikovaných příjmů soud zjistil, že žalobkyně pro účely zkoumání úvěruschopnosti vycházela z výše pravidelných měsíčních výdajů ve výši 4 103 Kč a rezervy ve výši 500 Kč. Výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem je 18 000 Kč, po ověření žalobkyně vycházela z částky 24 071 Kč. Z výpisu je dále zřejmé, že na základě výše uvedených údajů žalobkyně dospěla k závěru, že disponibilní příjem je ve výši 13 800 Kč.6. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, a potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a to do tří dnů. Výzva byla odeslána dne , datum, .7. Z výpisů z účtů na č. l. 22-45 a 51-83 spisu soud zjistil, že průměrný doložený čistý příjem žalovaného za období od dubna do listopadu 2024 činil přibližně 23 195 Kč měsíčně. Konečný zůstatek na běžném účtu žalovaného ke dni , datum, činil -84,83 Kč, a to přesto, že žalovaný vyčerpal za období od dubna do listopadu 2024 úvěry v celkové výši nejméně 63 000 Kč.8. Z následujících listin soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí: e-mail ze dne , datum, , BankID výpis, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, předpis denní splátek, obecné principy posuzování a filozofie společnosti, souhlas se zpracováním osobních údajů, informace pro spotřebitele a všeobecné obchodní podmínky.9. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti:10. Žalobkyně a žalovaný spolu dne , datum, uzavřeli smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, a to dálkovým způsobem prostřednictvím internetu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový spotřebitelský úvěr s kreditním rámcem do výše 42 700 Kč. Žalovaný byl oprávněn čerpat úvěr postupně a opakovaně formou jednotlivých tranší a zavázal se veškeré jím vyčerpané finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu se sjednaným smluvním úrokem a poplatky, zejména s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a případnými dalšími poplatky dle smlouvy, sazebníku a všeobecných obchodních podmínek, a to způsobem a ve lhůtách stanovených smlouvou, přičemž nejpozději ke dni skončení doby jejího trvání. Na základě této smlouvy žalobkyně dne , datum, poukázala žalovanému částku 5 000 Kč. Žalovaný se však zavázané povinnosti neplnil řádně a včas, v důsledku čehož se dostal do prodlení se splácením svých peněžitých závazků vůči žalobkyni. Žalobkyně pro účely posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z výše pravidelných měsíčních výdajů ve výši 4 103 Kč a rezervy ve výši 500 Kč. Výše čistého měsíčního příjmu žalovaného uvedeného spotřebitelem činila 18 000 Kč, přičemž po ověření žalobkyně vycházela z částky 24 071 Kč. Na základě těchto údajů žalobkyně dospěla k závěru, že disponibilní příjem žalovaného činí 13 800 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby, a to do tří dnů, přičemž výzva byla odeslána dne , datum, . Průměrný doložený čistý příjem žalovaného za období od dubna do listopadu 2024 činil přibližně 23 195 Kč měsíčně. Konečný zůstatek na běžném účtu žalovaného ke dni , datum, činil -84,83 Kč, a to přesto, že žalovaný v uvedeném období vyčerpal úvěry v celkové výši nejméně 63 000 Kč. Žalovaný uhradil pouze částku 5,76 Kč.11. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.17. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v