34 C 59/2026-26 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení dlužné platby za odebranou elektřinu ve výši uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonnými úroky z prodlení. Tuto komoditu žalované dodávala právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , na základě smluv do odběrných míst žalované. Dodanou elektřinu do odběrného místa , adresa, vyúčtovala právní předchůdkyně žalobkyně žalované fakturou č. , hodnota, na částku , částka, , která byla splatná dne , datum, . Dodanou elektřinu do odběrného místa , adresa, vyúčtovala právní předchůdkyně žalobkyně žalované fakturou č. , hodnota, na částku , částka, , která byla splatná dne , datum, . Dodanou elektřinu do odběrného místa , adresa, vyúčtovala právní předchůdkyně žalobkyně žalované fakturou č. , hodnota, na částku , částka, , která byla splatná dne , datum, . Žalovaná neuhradila právní předchůdkyni žalobkyně a později ani žalobkyni ničeho. Pohledávky za žalovanou přešly ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. Oznámení o postoupení bylo žalované oznámeno.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní.3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, (dále také jen „dodavatel“) a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou se dodavatel zavázal dodávat žalované elektřinu do odběrného místa , adresa, a žalovaná se zavázala za dodávku elektřiny hradit cenu stanovenou platným ceníkem dodavatele. Součástí smlouvy byly všeobecné podmínky. Dodávku elektřiny za období od , datum, do , datum, vyúčtoval dodavatel žalované fakturou č. , hodnota, na částku , částka, , která byla splatná dne , datum, . Dodávku elektřiny za období od , datum, do , datum, vyúčtoval dodavatel žalované fakturou č. , hodnota, na částku , částka, , která byla splatná dne , datum, .5. Z listinných důkazů bylo dále zjištěno, že mezi dodavatelem a žalovanou byla uzavřena dne , datum, smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou se dodavatel zavázal dodávat žalované elektřinu do odběrného místa , adresa, a žalovaná se zavázala za dodávku elektřiny hradit cenu stanovenou platným ceníkem dodavatele. Součástí smlouvy byly všeobecné podmínky. Dodávku elektřiny za období od , datum, do , datum, vyúčtoval dodavatel žalované fakturou č. , hodnota, na částku , částka, , která byla splatná dne , datum, .6. Pohledávky za žalovanou přešly ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Dále bylo zjištěno, že dodavatel oznámil žalované postoupení pohledávek za žalovanou na žalobkyni. Dodavatel a později také žalobkyně žalovanou upomínali o zaplacení (dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, ). Z dalších důkazů předložených ve věci žalobkyní soud neučinil žádná odlišná či další skutková zjištění.7. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi společností , právnická osoba, a žalovanou i) byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, na základě které vznikla dodavateli povinnost dodávat žalované elektřinu a žalované jako odběrateli povinnost platit cenu za dodávku elektřiny dodavateli. Povinnost uhradit cenu za odebranou elektřinu ovšem žalovaná porušila, když se dostala do prodlení s placením vyúčtované ceny. V řízení nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo či jen zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že dodavatel řádně splnil veškeré své smluvní povinnosti tím, že žalované v předmětných obdobích dodal elektřinu jejích odběrných míst a žalovaná je zde odebrala, cenu dodané elektřiny jí poté řádně vyúčtoval, avšak žalovaná ji neuhradila. Tato tvrzení žalobkyně jsou v souladu s předloženými listinami. Do prodlení se zaplacením dluhu – jistiny se žalovaná dostala v den následující po dni splatnosti příslušné faktury (srov. ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „občanský zákoník“); žalobkyně vůči ní proto důvodně požadovala – vedle samotné jistiny – též zaplacení zákonného úroku z prodlení (viz ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve vztahu k ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení).8. Pokud jde o aktivní legitimaci žalobkyně, prokázala právní skutečnost osvědčující postoupení pohledávky oznámením o postoupení (§ 1879 a násl. občanského zákoníku).9. Soud má tak z žalobkyní předložených listin nárok na zaplacení dlužné platby za odebranou elektřinu spolu se zákonnými úroky z prodlení za prokázaný, proto žalobě zcela vyhověl.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci ( převzetí věci, výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .11. Soud určil žalobkyni odměnu dle § 14b odst. 1 a 3 a. t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru použitém opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (tzv. formulářovou žalobou např. ve věcech vedených zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, ), přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota (výše peněžitého plnění bez příslušenství) nepřevyšuje , částka, .12. Ustanovení § 14b odst. 1 a. t. je nezbytné vykládat i v kontextu rozhodnutí Ústavního soudu. Citovat lze kupříkladu příslušnou část odůvodnění nálezu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, : „Pojem ‚formulářová žaloba‘ je nutné přiblížit: zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej ‚odhalí‘ i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta.“ Dále je namístě odkázat na nález ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jímž Ústavní soud potvrdil svou dosavadní rozhodovací praxi stran náhrady nákladů řízení a připomněl, že formulářovou žalobou je taková žaloba, která sice obsahuje konkrétní žalobní tvrzení, jež věc individualizují, avšak ve zbytku obsahuje údaje a tvrzení, která jsou obecně uplatnitelná ve všech obdobných sporech, jež žalobce (věřitel) v rámci své činnosti vede (musí vést). Návrh, jímž žalobkyně zahájila řízení v této věci, přitom bez dalšího lze podřadit pod definici formulářové žaloby vymezené Ústavním soudem a dopadá na něj ratio legis § 14b a. t.13. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce.14. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.