10 C 62/2019-186 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 24. 1. 2019 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 469.701 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnil tak, že dne 29. 9. 2014 řídil syn žalovaného soupravu osobního vozidla s přívěsem s naloženým vozidlem, přičemž během jízdy došlo k uvolnění tažného zařízení a následně i k odpojení přívěsu. Odpojený přívěs vjel mimo vozovku, kde narazil do přední části zde zaparkovaného vozidla, při dopravní nehodě došlo ke zranění tří osob ve vozidle poškozeného. Žalovaný je provozovatelem vozidla, je odpovědný za to, že vozidlo je technicky způsobilé k provozu na pozemních komunikacích. V souvislosti s dopravní nehodou vyplatil žalobce pojistné plnění ve výši 469.701 Kč, z toho částku 65.177 Kč jako náhradu ušlé mzdy [anonymizováno]. [příjmení], částku 35.066 Kč jako náhradu nákladů právního zastoupení poškozených [příjmení] [příjmení], částku 2.070 Kč jako náhradu cestovného [anonymizováno]. [příjmení], částku 1.573 Kč jako náhradu nákladů právního zastoupení poškozených [příjmení] [příjmení], částku 191.404 Kč jako náhradu nákladů léčení [anonymizováno]. [příjmení], částku 114.010 Kč jako náhradu nákladů léčení Z. [příjmení] a částku 8.758 Kč jako náhradu nákladů léčení Š. [příjmení], částku 1.643 Kč jako náhradu nákladů léčení B. [příjmení] a Z. [příjmení], a částku 50.000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy [anonymizováno]. [příjmení]. Šetřením orgánů činných v trestním řízení bylo prokázáno, že vozidlo žalovaného nebylo v době dopravní nehody technicky způsobilé k provozu na pozemních komunikacích, tažné zařízení nebylo uzamčeno, nebylo během jízdy řádně zabezpečeno, došlo k jeho uvolnění a tím k odpojení přívěsu. Ve znaleckém posudku z oboru technické a přírodní zkoumání je uvedeno, že v zámku tažného zařízení byl nalezen zlomený klíč, z toho vyplývá, že tažné zařízení nebylo uzamčeno, nebylo tak řádně zabezpečeno. Ve znaleckém posudku z oboru strojírenství pak je uvedeno, že uchycení odnímatelného spojovacího zařízení nebylo před jízdou kontrolováno, tudíž nebylo používáno v souladu s požadavky výrobce. Žalobce se se svým nárokem obrátil na řidiče vozidla, soud dospěl k závěru, že řidič vozidla není ve věci pasivně legitimovaný, řidič nebyl vlastníkem ani provozovatelem vozidla, postihové právo dle ust. § 10 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. stíhá pouze provozovatele vozidla. K promlčení žalobce uvedl, že promlčecí lhůta počíná běžet dnem následujícím po dni výplaty plnění a trvá tři roky, žalobce provedl výplatu částek dne 26. 1. 2016 a později, svůj nárok proto uplatnil v řádné promlčecí lhůtě. Výše jednotlivých plnění byla posouzena odpovědným likvidátorem žalovaného a bylo prováděno šetření pojistitele. K technickému stavu vozidla pak žalobce odkázal na usnesení Okresního státního zastupitelství v [obec], č. j. 1 ZT 109/2015, když v trestním řízení bylo prokázáno, že řidič užil vozidlo, které nebylo technicky způsobilé, neboť tažné zařízení nebylo uzamčeno a tak během jízdy nebylo řádně zabezpečeno. V zámku tažného zařízení byl nalezen zlomený klíč, z čehož vyplývá, že vozidlo nebylo technicky způsobilé k provozu na pozemních komunikacích. Provozovatel vozidla nesmí přikázat ani dovolit, aby bylo v provozu užito vozidlo, které nesplňuje podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, technicky nezpůsobilé je každé vozidlo, které pro závady v technickém stavu bezprostředně ohrožuje bezpečnost provozu. Žalovaný jako provozovatel vozidla neměl dovolit, aby takové vozidlo bylo užito k provozu na pozemních komunikacích. Žalobce informoval žalovaného o uplatnění nároku ze strany poškozené dne 3. 10. 2014, žalovaný žalobci žádné doklady nedodal. O náhradě nemajetkové újmy bylo rozhodováno, účastníkem vedlejšího řízení byl syn žalovaného, řidič vozidla. Tažné zařízení je zapisováno do technického průkazu vozidla, stává se součástí daného vozidla, na celek je proto třeba hledět jako na vozidlo. Žalovaný provozoval vozidlo, které svojí konstrukcí nebo technickým stavem neodpovídalo požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že skutečnost, že nehoda byla patrně způsobena tím, že řidič vozidla opomněl tažné zařízení uzamčít nebo dokonce pouze nevyndal klíč ze zámku na jinak technicky bezvadném tažném zařízení napojeném na technicky bezvadné vozidlo, nemůže zakládat regresní nárok pojišťovny, tento nárok má být kryt z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Znalecké posudky prokazují, že samotné vozidlo i nákladní přívěs pro převoz vozidel, stejně tak tažné zařízení, bylo po technické i konstrukční stránce v pořádku a bez vad, příčina nehody tedy nemohla spočívat v konstrukčních nebo technických vadách. Majitelem a provozovatelem vozidla je v současné době [celé jméno žalované], namítá proto nedostatek své pasivní žalobní legitimace. Žalovaný dále namítá promlčení, ke škodné události došlo dne 29. 9. 2014, uplatní se tříletá promlčecí lhůta. Žalobce se na žalovaného obrátil poprvé až přípisem ze dne 16. 1. 2019, předžalobní výzvou, kdy mu byla dána krátká třídenní lhůta k úhradě. Žalovaný neměl jakoukoliv možnost ovlivnit výši vyplacené škody, když se na něj pojišťovna poprvé obrátila se svými požadavky až nyní, proto rozporuje oprávněnost vyplacených částek. Oprávněnost výše vyplacených částek není v žalobě jakkoliv doložena, žádné důkazy neprokazují, že nároky poškozených byly uhrazeny v oprávněné výši. Žalovaný dále namítal, že tažné zařízení není vozidlem, samotné vozidlo bylo technicky v bezvadném stavu, mělo platnou technickou prohlídku. Vozidlo poškozených stálo na silniční vegetaci, kde je zákaz parkování, je proto dáno spoluzavinění poškozených, tento argument však žalovaný nemohl nijak uplatnit. Regresní nárok je dán pouze v případech, kdy je nehoda způsobena okolnostmi majícími původ v technickém stavu vozidla, nikoliv v činnosti či nečinnosti řidiče či provozovatele. Proto žalovaný navrhnul žalobu zamítnout. Ústní jednání se konala dne 4. 6. 2019, dne 16. 7. 2019 a dne 24. 7. 2019. Žalobce setrval na podané žalobě, žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Z rámcové pojistné smlouvy pro pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla ze dne 6. 2. 2014 a dodatku č. 1 k pojistné smlouvě ze dne 17. 2. 2014 bylo zjištěno, že žalobce s žalovaným sjednali pojištění odpovědnosti z provozu vozidla VW Touareg. Z detailu relace o dopravní nehodě ze dne 30. 3. 2017 bylo zjištěno, že dne 29. 9. 2014 v 16:10 hod. došlo na hlavní komunikaci II. třídy [číslo] ul. [ulice], v obci [obec] k dopravní nehodě mezi jízdní soupravou nákl. vozidla VW Touareg, s přívěsem Vapp, které řídil [celé jméno žalovaného] zaparkovaným os. vozidlem Hyundai Lantra, které se nacházelo mimo komunikaci na travnaté ploše, situované přední částí ve směru jízdy soupravy vozidla s přívěsem. Ze záznamu telefonického oznámení škodné události bylo zjištěno, že řidič vozidla [celé jméno žalovaného], oznámil škodnou událost žalobci s tím, že jel, za jízdy upadlo tažné zařízení a vlek najel do zaparkovaného vozidla. Ušlý výdělek poškozené ve výši 63.023 Kč byl zjištěn z potvrzení o ztrátě na výdělku ze dne 1. 4. 2015. Nárok na náhradu ztráty na výdělku byl uplatněn právním zástupcem poškozené, náklady spojené s právním zastoupením poškozené činily 4.792 Kč. Z částečné likvidační zprávy bylo zjištěno, že výše škody za cestovné za dopravu dcery na plastickou chirurgii činila 2.070 Kč, k určení výše cestovného je připojen technický průkaz vozidla Hyundai, návštěvy lékaře jsou pak doloženy třemi zprávami z plastické chirurgie ze dne 13. 6. 2016, 14. 6. 2016 a dne 17. 6. 2016, nárok byl uplatněn právním zástupcem poškozených, náklady právního zastoupení činily 1.573 Kč. Vyplacení plnění dne 10. 10. 2016 a dne 26. 1. 2016 pak bylo zjištěno z výpisu z účtu žalobce. Sděleními ze dne 25. 1. 2016, ze dne 4. 10. 2016, ze dne 19. 7. 2017 a ze dne 12. 12. 2017 byl právní zástupce poškozených seznámen s výší pojistného plnění. Výzvou Všeobecné zdravotní pojišťovny k zaplacení nákladů léčení ze dne 17. 4. 2018 byl žalobce vyzván k úhradě nákladů léčení poškozených ve výši 1.643 Kč dle přiložených vyúčtování zdravotní péče. Poskytnutí plnění dne 16. 5. 2018 pak bylo zjištěno z otisku systému žalobce. Výzvou Všeobecné zdravotní pojišťovny k zaplacení náhrady nákladů způsobených provozem vozidla ze dne 17. 2. 2017 byl žalobce vyzván k úhradě nákladů léčení poškozených ve výši 314.172 Kč dle přiložených vyúčtování zdravotní péče. Poskytnutí plnění dne 21. 7. 2017 pak bylo zjištěno z otisku systému žalobce. Z vyjádření [celé jméno žalovaného] ze dne 21. 3. 2017, jímž vstupuje do řízení, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 6. 2017, č. j. 13 C 41/2015 – 61 bylo zjištěno, že žalobci bylo uloženo zaplatit poškozené částku 50.000 Kč a nahradit náklady ve výši 33.275 Kč, [celé jméno žalovaného] byl vedlejším účastníkem tohoto řízení. Vyplacení plnění dne 15. 12. 2017 pak bylo zjištěno z otisku systému žalobce. V protokolu o výslechu obviněného ze dne 2. 4. 2015 řidič vozidla [celé jmé