6 C 326/2020-15 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči žalovanému, která byla naposledy stanovena rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 18.10.2017, č. j. 13 P 190/2004-180. Požádal o ukončení vyživovací povinnosti vůči žalovanému z důvodu nastoupení žalovaného do zaměstnání. 2. Usnesením ze dne 24. listopadu 2020, č. j. 6 C 326/2020-7 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřil k připojené žalobě. 3. Podáním ze dne [datum] žalovaný uvedl, že nárok uplatněný žalobou uznává, neboť ukončil studium na SŠ automobilní [obec] a nastoupil do zaměstnání dne [datum]. Na podporu svých tvrzení předložil soudu pracovní smlouvu ze dne [datum] a potvrzení o ukončení studia. 4. S ohledem na shora uvedené soud vyhověl žalobě rozsudkem pro uznání podle § 153a) o.s.ř. Ze shodných tvrzení účastníků vzal soud za zjištěné, že žalovaný ukončil studium na Střední škole [anonymizováno] v [obec] dne [datum] a v tentýž den nastoupil do zaměstnání u [právnická osoba] [obec]. 5. Ze spisu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. 13 P 190/2004 soud zjistil, že žalobce je otcem žalovaného. Vyživovací povinnost vůči žalovanému byla otci stanovena naposledy rozsudkem ze dne 18.10.2017, č. j. 13 P 190/2004-180. Tímto rozsudkem byla žalobci stanovena povinnost přispívat pravidelně měsíčně na výživu žalovaného částkou [částka]. 6. Ve věci bylo prokázáno, že žalovaný je schopen sám se živit. Zanikla tak vyživovací povinnost otce vůči synovi, tj. žalobce vůči žalovanému (§ 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Soud proto návrhu vyhověl a vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému zrušil, a to počínaje dnem [datum] tak, jak je uvedeno ve výroku I. shora. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 150 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, neboť v souvislosti s tímto řízením žádnému z účastníků náklady nevznikly.