10 C 110/2021 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 34.388 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne 20. 12. 2018. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 14.008,91 Kč, úroku ve výši 1.255,87 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 2.506,37 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 1.293,96 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 6.822,89 Kč a smluvní pokuty ve výši 8.500 Kč. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla uzavřena dne 20. 12. 2018 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, jejím předmětem byl úvěr ve výši 15.000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 1.444 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 7.350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1.394 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2.700 Kč v pravidelných měsíčních splátkách. Z neoznačené tabulky soud zjistil, že žalovaný na úvěr zaplatil celkem 2.000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, potvrzení o zaplacení kupní ceny a dodatku ke smlouvě o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24. 7. 2020. Předžalobní výzvou ze dne 23. 11. 2020 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (neboť se jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli, viz ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce požadoval po žalovaném zaplacení úhrady za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouva o úvěru byla tedy smlouvou spotřebitelskou (ust. § 1810 a násl. o.z.). Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání smlouvy byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ust. § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Soud má za to, že právní předchůdce žalobce zneužil na úkor spotřebitele silnější postavení, v rozporu s dobrými mravy za poskytnutí úvěru ve výši 15.000 Kč požadoval úplatu v celkové výši 12.888 Kč, po odečtení úroku (tedy smluvní úplaty za poskytnutí úvěru) činila další úplata 11.444 Kč. To vše, aniž by bylo odůvodněno zvláštními okolnostmi případu (na to lze usuzovat například i z toho, že byla uzavřena smlouva adhezní, formulářová, jako obecná šablona pro každý jednotlivý případ bez zohlednění případné jedinečnosti každého případu) Celková úplata požadovaná za poskytnutí úvěru činila více jak 80 % jistiny, úplata bez započtení smluvního úroku činila více jak 70 % jistiny, jedná se tak o výši, která je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy. Takovému jednání věřitele nelze přiznat právní ochranu, je třeba naopak poskytnout ochranu žalovanému jako spotřebiteli, a pro absolutní neplatnost ujednání je třeba žalobu co do úhrady za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku zcela zamítnout. Žalobce dále požadoval zaplacení smluvní pokuty ve výši 8.500 Kč. Dle ust. § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Jistina úvěru činila celkem 15.000 Kč, uplatněná smluvní pokuta proto nesmí přesáhnout částku 7.500 Kč. Soud proto žalobu v části smluvní pokuty ve výši 1.000 Kč zamítl. Žalobce dále požadoval smluvní úrok ve výši 15 % ročně. Takové ujednání úroku však ze smlouvy nevyplývá. Smluvní strany sjednaly toliko kapitalizovaný úrok, smluvní úrok pro případ trvání smlouvy nad sjednanou dobu splácení nebyl ujednán. Konstatování, že v závislosti na délce splatnosti 14 měsíců je úrok 15 % p.a., je pouhým plněním informační povinnosti vůči spotřebiteli a nelze na základě něj požadovat smluvní úrok i nad rámec úroku kapitalizovaného sjednanými splátkami. Soud proto žalobu co do smluvního úroku, vyjma části konkrétně sjednané, kapitalizované dobou trvání smlouvy, zamítl. Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 15.000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 1.444 Kč. Žalovaný na dluh uhradil celkem 2.000 Kč. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci jistinu a úrok po započtení úhrady žalovaného, tedy částku 14.444 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z. a smluvní pokutu dle ust. § 2048 a násl. o.z. ve výši 7.500 Kč Lhůta k plnění pak byla určena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 64 %, žalovaný z 36 %, žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 28 % nákladů řízení žalobce. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, byla náhrada nákladů omezena dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.326 Kč, z částky 1.500 Kč za 3 úkony právní služby po 500 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 378 Kč. Celková náhrada nákladů činí 3.504 Kč, část náležející žalobci ve výši 28 % činí 981 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.