10 C 120/2021-30 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 4.112 s příslušenstvím jako dlužného pojistného za období od 26. 9. 2017 do 9. 2. 2018 ve výši 1.526 Kč z pojistné smlouvy ze dne 25. 6. 2017, jejímž předmětem bylo pojištění vozidla [anonymizována dvě slova], a dlužného pojistného za období od 12. 11. 2018 do 25. 3. 2019 ve výši 2.586 Kč z pojistné smlouvy ze dne 11. 5. 2018, jejímž předmětem bylo pojištění vozidla [anonymizována dvě slova]. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce s žalovaným uzavřel celkem dvě pojistné smlouvy, jejichž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, na základě kterých byl žalovaný povinen platit sjednané pojistné. Z pojistné smlouvy ze dne 25. 6. 2017 žalovaný neuhradil pojistné za období od 26. 9. 2017 do 9. 2. 2018 ve výši 1.526 Kč a z pojistné smlouvy ze dne 11. 5. 2018 žalovaný neuhradil pojistné za období od 12. 11. 2018 do 25. 3. 2019 ve výši 2.586 Kč Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Pojistnou smlouvou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a žalovaný se zavázal zaplatit žalobci pojistné. Dle ust. § 2861 o.z. má pojištěný z pojištění odpovědnosti právo, aby za něho pojistitel v případě pojistné události nahradil poškozenému škodu, popřípadě i jinou újmu, v rozsahu a ve výši určené zákonem nebo smlouvou, vznikla-li povinnost k náhradě pojištěnému. Žalobce prokázal, že s žalovaným uzavřel dvě pojistné smlouvy, jejichž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, žalovaný pojistné za období od 26. 9. 2017 do 9. 2. 2018 a za období od 12. 11. 2018 do 25. 3. 2019 neuhradil. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužné pojistné, tedy částky 1.526 Kč a 2.856 Kč. Dlužné pojistné pak bylo žalovanému uloženo k úhradě se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou v prodlení. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, z částky 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 189 Kč. Celková náhrada nákladů činí 1.489 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.