10 C 142/2021-27 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 6.500 Kč s příslušenstvím jako smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč za nevrácení [anonymizována tři slova] sériové číslo [anonymizováno] a ve výši 1.500 Kč za nevrácení přístupové karty [číslo] to vše ze smlouvy o poskytování služby televizního vysílání prostřednictvím satelitu [číslo] kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne 25. 1. 2019. Soud vyzval žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaná se nijak nevyjádřila, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou dne 25. 1. 2019 smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, na základě které se zavázal poskytovat žalované veřejně dostupné služby elektronických komunikací a žalovaná se zavázala hradit sjednanou odměnu a poplatky dle ceníku a případně smluvní pokutu ve výši 1.500 Kč za nevrácení karty a smluvní pokutu ve výši 5.000 Kč za nevrácení zapůjčeného [právnická osoba]. Dne 25. 1. 2019 byla na adrese žalované provedena instalace, v rámci které byl instalován mimo jiné [anonymizována tři slova] s příslušenstvím a [příjmení] karta. Žalovaná po ukončení smlouvy technické zařízení nevrátila. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zejména dle ust. § 2048 a násl. Dle ust. § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, na základě které instaloval na adrese žalované sjednané zapůjčené technické zařízení. Pro případ nevrácení technického zařízení po skončení smlouvy sjednaly smluvní strany řádně v těle smlouvy smluvní pokutu, která byla sjednána v přiměřené výši a odpovídá hodnotě a významu zajišťované povinnosti. Smlouva byla ukončena, žalovaná však v rozporu s ujednáním stran technická zařízení žalobci nevrátila. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobci smluvní pokuty ve výši celkem 6.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je s plněním tohoto dluhu v prodlení. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, byla náhrada nákladů omezena dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, z částky 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 189 Kč. Celková náhrada nákladů činí 1.489 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaná povinna ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.