10 C 182/2020-42 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 6.435,51 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne 3. 3. 2008. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne 3. 3. 2008 smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě které poskytl žalovanému kontokorent do výše 5.000 Kč za úrok ve výši 15,9% ročně. Žalovaný úvěr čerpal, sjednané splátky řádně a včas nesplácel. Právní předchůdce žalobce dlužnou jistinu navýšil o částku 6.000 Kč z důvodu exekučního řízení k účtu. Žalovaný neuhradil jistinu v celkové výši 6435,51 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 9. 2019. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (viz přechodné ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Dle ust. § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě které poskytl žalovanému úvěrový limit. Žalovaný úvěr čerpal, sjednané splátky řádně a včas nesplácel. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 6.435,51 Kč se smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, z částky 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 189 Kč. Celková náhrada nákladů činí 1.489 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.