10 C 236/2021 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 12.075 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 3. 10. 2018, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 7.000 Kč za úrok ve výši 0,9 % denně, tj. ve výši 1.575 Kč, splatný do 28. 10. 2018, a smluvní pokuty z prodlení za období od 29. 10. 2018 do 31. 12. 2020 uplatněné v souladu s ust. § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru ve výši 3.500 Kč. Žalovaný uvedl, že částku 8.575 Kč nemůže rozporovat, jelikož nic neuhradil, částka 3.500 Kč mu přijde nepřiměřená. Je v tíživé finanční situaci, proto žádá o ponížení o částku 3.500 Kč a splátkový kalendář. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným, jejím předmětem byl úvěr ve výši 7.000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit s úroky ve výši 0,9 % denně, splatnost byla určena„ 25 od odeslání finančních prostředků klientovi“. Standardní informace o spotřebitelském úvěru byly žalovanému poskytnuty. Smluvní podmínky soud zjistil z všeobecných obchodních podmínek ke smlouvám o spotřebitelském úvěru uzavíraným žalobcem s jeho klienty. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že úhrada ve výši 7.000 Kč byla z účtu žalobce provedena dne 3. 10. 2018. Z dokumentů nazvaných„ [anonymizována dvě slova]“ a„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ bylo zjištěno, že žalobce prověřil totožnost žalovaného a finanční poměry a úvěruschopnost žalovaného. Předžalobní upomínkou ze dne 17. 10. 2019 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 7.000 Kč za úroky ve výši 0,9 % denně, které byly kapitalizovány dobou splatnosti úvěru (25 dní od poskytnutí peněz) na částku 1.575 Kč. Úroky ve výši 0,9 % denně činí v přepočtu na rok asi 328 % ročně. Průměrná výše úrokových sazeb u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu byla v době uzavření smlouvy (říjen 2018) ve výši 8,44 % p.a. (viz statistika ČNB úrokových sazeb u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice – nové obchody). V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce \“ spokojí\“ - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá \“ zhodnotit\“ běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce \“ lichvářské\“ úroky. (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Dle citovaného rozsudku jsou nepřiměřené takové úroky, jejichž výše přesahuje (alespoň) trojnásobek obvyklé úrokové míry. Ujednání o úrocích, jejichž výše více jak třicetinásobně (328 % oproti 8,44 %) přesahuje horní hranici obvyklé úrokové míry, a které není odůvodněno žádnými zvláštními okolnostmi případu (na což lze usuzovat například z toho, že smlouva byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání byla jednostranně určena žalobcem a nebyla zohledněna konkrétní situace žalovaného), je ujednáním v rozporu s dobrými mravy, a proto dle ust. § 588 o. z. ujednáním absolutně neplatným. Soud proto žalobu co do částky 1.575 Kč a poměrné části zákonného úroku z prodlení zamítl. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 7.000 Kč, žalovaný na dluh ničeho neuhradil a je s úhradou dluhu v prodlení. Smluvní strany řádně v souladu s ust. § 2048 a násl. o.z. ujednaly ve smlouvě smluvní pokutu, žalobce v souladu s ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru uplatňuje smluvní pokutu v zákonné výši 0,1 % z dlužné částky a limitované polovinou jistiny. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou jistinu spolu se smluvní pokutou, tedy částky 7.000 Kč a 3.500 Kč, dlužná jistina pak byla žalovanému uložena zaplatit se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Soud umožní plnění dluhu ve splátkách, ale pouze v odůvodněných případech po posouzení celkových poměrů žalovaného a s přihlédnutím k zájmům žalobce, přičemž při určení splátek musí být zřejmé, že žalovaný bude dluh schopen v určených splátkách splnit. Žalovaný neuvedl ničeho ke svým poměrům, nijak je nespecifikoval, soud proto nemohl posoudit, zda by bylo plnění dluhu ve splátkách řádně odůvodněno poměry žalovaného a není zřejmé, zda by byl dluh v pravidelných měsíčních splátkách žalovaný schopen splnit. Soud proto uložil žalovanému dluh splnit ve standardní třídenní lhůtě k plnění. To však nebrání případné individuální domluvě o splatnosti mezi žalobcem a žalovaným. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 87 %, žalovaný z 13 %, žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 74 % nákladů řízení žalobce. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, byla náhrada nákladů omezena dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, z částky 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušální náhrady nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 252 Kč. Celková náhrada nákladů činí 2.252 Kč, část náležející žalobci ve výši 74 % činí 1.666 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.