10 C 275/2021 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 10.400 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou s žalovanou uzavřel právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], dne 17. 5. 2019. Žalovaná uvedla, že v době, kdy uzavírala smlouvu, již byla omezená, proto s žalobou nesouhlasí a navrhuje, aby byla zavázána pouze platbou jistiny po odečtení provedených úhrad. Žalovaná dále požádala o umožnění plnění dluhu ve splátkách. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 26. 11. 2018, č. j. 0 Nc 3040/2016 – 112, který nabyl právní moci dne 31. 1. 2019, byla žalovaná omezena ve svéprávnosti tak, že není způsobilá nakládat s majetkem a zavazovat se k majetkovému plnění nad rámec běžných záležitostí každodenního života a není způsobilá uzavírat smlouvy s opakujícím se plněním. Z odůvodnění pak bylo zjištěno, že žalovaná trpí lehčí mentální retardací u simplexní osobnosti, porucha není přechodná, není léčbou ovlivnitelná. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 17. 5. 2019, jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 8.000 Kč, který se žalovaná zavázala zaplatit spolu s úrokem ve výši 1.600 Kč, administrativním poplatkem ve výši 1.600 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.200 Kč, v pravidelných týdenních splátkách. Dle karty zákazníka právní předchůdce žalobce hodnotil úvěruschopnost žalované. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobci. Postoupení pohledávky žalobci bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 19. 2. 2021. Výzvou ze dne 13. 5. 2021 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 581 o.z. Není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. Žalovaná byla omezena ve svéprávnosti rozsudkem, který nabyl právní moci dne 31. 1. 2019, smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti s právním předchůdcem žalobce uzavřela až po omezení svéprávnosti dne 17. 5. 2019. Předmětem úvěrové smlouvy byl úvěr ve výši 8.000 Kč, žalovaná byla omezena ve svéprávnosti tak, že není způsobilá nakládat s majetkem a zavazovat se k majetkovému plnění nad rámec běžných záležitostí. Tedy žalovaná v době uzavření smlouvy nebyla způsobilá takovou smlouvu uzavřít, úvěrová jistina přesahovala výši, se kterou je žalovaná způsobilá nakládat. V souladu s ust. § 581 o.z. je proto smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti absolutně neplatná. Žalovaná se však na úkor právního předchůdce žalobce bezdůvodně obohatila o přijatou částku jistiny ve výši 8.000 Kč, proto je dle ustanovení o bezdůvodném obohacení § 2991 a násl. o.z. povinna vydat, oč se obohatila. Jistina činila 8.000 Kč, žalovaná na dluh uhradila pouze 4.000 Kč. Právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou postoupil žalobci. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobci částku 4.000 Kč a ve zbývající části žalobu zcela zamítl pro absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Soud žalobci nepřiznal ani zákonný úrok z prodlení, neboť má za to, že právnímu předchůdci žalobce měla být nezpůsobilost žalované právně jednat při uzavírání smlouvy zřejmá (s ohledem na specifika duševní poruchy žalované jak je uvedeno výše) a s žalovanou vůbec neměl smlouvu uzavírat a ničeho jí poskytovat, proto by bylo přiznání zákonného úroku z prodlení ve zjevném rozporu s dobrými mravy a základními zásadami soukromého práva vyjádřenými v ust. § 3 o.z. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle ust § 160 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná je omezena ve svéprávnosti, její příjmové možnosti jsou omezené, proto má soud za to, že u žalované jsou dány důležité důvody pro umožnění plnění dluhu ve splátkách, když zároveň rozložení plnění dluhu do 8 měsíčních splátek nebude žalobci na újmu. Proto soud umožnil žalované plnit dluh v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 38 %, žalovaná z 62 %, žalované proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 24 % nákladů řízení žalované. Žalovaná na náhradě nákladů řízení ničeho nepožadovala, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.