10 C 322/2021 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 7.548,62 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy k službě [anonymizováno] účet – smlouvy o nákupním účtu ze dne 15. 10. 2019. Žalovaný prostřednictvím karty využil služeb v celkové výši 9.010,44 Kč, poplatky činily 3.036,18 Kč, žalovaný uhradil celkem 4.498 Kč. Žalovaný uvedl, že trpí duševní poruchou, která není léčitelná, a která snižuje jeho rozumové schopnosti. Přestože omezení svéprávnosti nabylo právní moci až v roce 2020, je nepopiratelné, že trpěl duševní poruchou již v předchozích letech. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 13. 10. 2020, č. j. 0 Nc 3082/2018 – 119, který byl potvrzen usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 15. 4. 2021, č. j. 23 Co 341/2020 – 134, soud zjistil, že žalovaný je omezen ve svéprávnosti tak, že (mimo jiné) není způsobilý nakládat s majetkem a zavazovat se k majetkovému plnění nad rámec běžných záležitostí každodenního života a uzavírat smlouvy s opakujícím se plněním bez ohledu na výši plnění. Z odůvodnění soud zjistil, že žalovaný trpí duševní poruchou, lehkou mentální retardací, jeho osobnost je dětinská, snadno ovlivnitelná a lehce zneužitelná, jedná se o poruchu trvalou, žalovaný je schopen právně jednat jen v těch nejjednodušších právních situacích. Ze smlouvy k službě [anonymizováno] účet soud zjistil, že měla být uzavřena mezi žalobcem a žalovaným dne 15. 10. 2019 za účelem poskytnutí finančního limitu na platby za zboží či služby prostřednictvím [anonymizováno] účtu, smlouva není žalovaným podepsána. Z ceníku [anonymizováno] soud zjistil výši poplatků za poskytované služby. Smluvní podmínky soud zjistil z dokumentu [anonymizováno] karta platného a účinného od 25. 6. 2018. Z vyúčtování za říjen 2019 soud zjistil, že byly provedeny úhrady za celkem 5.394,52 Kč, žalovanému byly předepsány poplatky ve výši 1.089 Kč, žalovaný hradil celkem 3.467,10 Kč. Z vyúčtování za listopad 2019 soud zjistil, že byly provedeny úhrady za celkem 855,82 Kč, žalovanému byly předepsány poplatky ve výši 457,33 Kč, žalovaný hradil celkem 660,90 Kč. Z vyúčtování za prosinec 2019 soud zjistil, že byly provedeny úhrady za celkem 1.928,40 Kč, žalovanému byly předepsány poplatky ve výši 1.020 Kč, žalovaný hradil celkem 193 Kč. Z vyúčtování za leden 2020 soud zjistil, že byly provedeny úhrady za celkem 809,80 Kč, žalovanému byly předepsány poplatky a smluvní pokuty ve výši 1.010,18 Kč, žalovaný hradil celkem 177 Kč. Z vyúčtování za únor 2020 soud zjistil, že byly provedeny úhrady za celkem 21,90 Kč, žalovanému byly předepsány poplatky ve výši 27,46 Kč, žalovaný ničeho neuhradil. Předžalobní upomínkou ze dne 12. 3. 2021 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 581 o.z. Není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. Dle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ust. § 2993 věty první o. z. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobce tvrdil, že uzavřel s žalovaným smlouvu k službě [anonymizováno] účet, tedy úvěrovou smlouvu, na základě které prováděl za žalovaného úhrady za zboží a služby. Přestože byl žalovaný omezen ve svéprávnosti až po uzavření úvěrové smlouvy, má soud za to, že s ohledem na charakteristiku duševní poruchy žalovaného, která je stálá a trvalá, nebyl žalovaný pro duševní poruchu způsobilý smlouvu o úvěru uzavřít, a proto je takové právní jednání žalovaného absolutně neplatné. Žalovaný je proto povinen žalobci plnit toliko to, co mu bylo poskytnuto. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalovaný prostřednictvím žalobce provedl úhrady za celkem 9.010,44 Kč, na tento dluh uhradil celkem 4.498 Kč. Žalovaný se proto na úkor žalobce bezdůvodně obohatil o částku 4.512,44 Kč a dle ust. § 2993 o.z. má žalobce právo na vrácení, co za žalovaného plnil. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 4.512,44 Kč a ve zbývající části žalobu zamítl. Soud žalobu zamítl i v části zákonného úroku z prodlení, neboť má za to, že žalovaný pro svou duševní poruchu není za prodlení odpovědný, jak stanoví ust. § 1970 o.z. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 ve spojení s ust. § 150 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 60 %, žalovaný ze 40 %, žalobci by proto náležela náhrada nákladů řízení ve výši 20 % nákladů řízení žalobce. S ohledem na duševní poruchu žalovaného má soud za to, že jsou ve věci dány důvody hodné zvláštního zřetele, žalobce měl být při sjednávání smlouvy bdělý svých práv a rozpoznat omezení žalovaného z jeho duševní poruchy vyplývající, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.