10 C 49/2021-27 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 5.131,89 Kč jako dluhu z faktury splatné dne 7. 8. 2017 ve výši 248,99 Kč za službu [anonymizována dvě slova] a výměnu SIM, ve výši 49 Kč za udržování pojištění a ve výši 2.597 Kč za komerční služby, dluhu z faktury splatné dne 8. 9. 2017 ve výši 174 Kč za službu [anonymizována dvě slova], ve výši 34,90 Kč za volání na informační službu, ve výši 49 Kč za udržování pojištění a ve výši 945 Kč za komerční služby, a dluhu z faktury za období od 20. 5. 2017 do 19. 6. 2017 ve výši 99 Kč za výměnu SIM a ve výši 935 Kč za komerční služby. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce uzavřel s žalovaným dne 9. 6. 2017 a dne 14. 7. 2017 účastnické smlouvy, na základě kterých poskytoval žalovanému k různým telefonním číslům sjednané tarify a internetové připojení, žalovaný poskytované služby využíval, řádně a včas je však nehradil. Žalobce provedl dne 16. 6. 2017 a dne 3. 7. 2017 výměnu SIM karty žalovaného. Souhlasem ze dne 14. 7. 2017 sjednal žalobce s žalovaným pojištění na dobu 25 měsíců na zařízení [anonymizována čtyři slova] za částku 49 Kč měsíčně. Žalovaný provedl platební transakce ve výši 935 Kč, 2.597 Kč a 945 Kč. Pro dluh žalovaného žalobce zrušil poskytování služeb žalovanému. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku. Dle ust. § 3 zákona o platebním styku je platební službou provedení platební transakce poskytovatelem služeb elektronických komunikací, jestliže je souhlas plátce s provedením platební transakce dáván prostřednictvím elektronického komunikačního zařízení. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným několik účastnických smluv, na základě kterých poskytoval žalovanému sjednané služby, žalovaný je však řádně a včas nehradil. Žalovaný sjednal s žalobcem pojištění, sjednané pojistné však neuhradil. Žalovaný prováděl prostřednictvím žalobce platební transakce, ani tyto však žalobci neuhradil. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 5.131,89 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a z částky 200 Kč jako dvou paušálních náhrad po 100 Kč dle ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Celková náhrada nákladů tak činí 600 Kč.