11 C 67/2015-464 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobkyně se domáhala vypořádání společného jmění manželů se žalovaným. Manželství bylo uzavřeno dne 16.6.1990, rozvedeno bylo rozsudkem s právní mocí ke dni 23.4.2012. Žaloba byla podána dne 22.4.2015. Předmětem vypořádání učinila žalobkyně nemovitosti uvedené ve výroku I, nový nábytek a spotřebiče, které byly nakoupeny ze společných prostředků a které si žalovaný odvezl do nového bydliště, osobní automobil Fiat Multipla a karavan a dále pojištění – penzijní připojištění [číslo]. Žalobkyně dále požadovala, aby byl vypořádán, resp. zohledněn výnos z podnikání žalovaného. Žalovaný začal podnikat v roce 1993 v oboru truhlářství a podlahářství, hlavním předmětem podnikání byla výroba palet. Žalovaný uvádí, že jeho podnikání je ztrátové, těžko tomu však lze věřit, když zároveň uvádí, že se podílel na rekonstrukci nemovitostí. Žalobkyně také navrhla zohlednění jejích vnosů – jednalo se o částku 120 000 Kč, které vložila do společného jmění manželů, přičemž tyto prostředky získala z prodeje dřeva z lesa ve svém výlučném vlastnictví. Dále žalobkyně prodala v roce 2005 své pozemky za 76 137 Kč a tuto částku také vložila do společného jmění manželů. Ohledně způsobu vypořádání navrhla žalobkyně disparitu podílů, neboť to byla ona, kdo se na nabytí majetku převážně podílel. Vložila do SJM vnosy z prodeje svého odděleného majetku a nemovitosti, které jsou předmětem SJM vložila do něj také ona, a to v roce 2008. K tomuto vnosu došlo proto, že žalovaný namítal, že mu v domě nic nepatří a žalobkyně tak chtěla vylepšit situaci v manželství. Příčinou rozvratu jejího manželství se žalovaným pak byl mimomanželský poměr žalovaného. Podnikání žalovaného probíhalo od samého počátku ve výše uvedených nemovitostech, které patřily rodičům žalobkyně, podnikání se postupně rozšiřovalo, provozní náklady jako elektřina a voda, byly hrazeny z prostředků rodičů a pak ze SJM. Žalobkyně se starala o svého nemocného otce, disponovala s jeho důchodem a příspěvkem na mobilitu, což jí umožňovalo hradit i režii vlastní domácnosti. Žalobkyně vedla několik let žalovanému účetnictví, zajišťovala školení zaměstnanců z BOZP a podobně. Bez účasti žalobkyně a jejích dětí, které rovněž žalovanému pomáhaly, by jeho podnik nemohl existovat v té podobě, v jaké existoval. Žalovaný si také ponechal pojistné plnění, které vyplatila pojišťovna po požáru nemovitostí a mělo sloužit k obnově nemovitostí. Za trvání manželství byla dále uzavřena smlouva o úvěru, k datu podání žaloby však byl úvěr splacen, a to tak, že žalobkyně na něj zaplatila o 65 000 Kč více, což by rovněž mělo být zohledněno. Žalobkyně navrhla disparitu podílů v poměru 85% pro ni a 15% pro žalovaného. Žalobkyně žádala o přikázání nemovitostí do svého vlastnictví, žalovanému přikázání automobilů a žalovaný by měl žalobkyni vyplatit vypořádací podíl ve výši 723 045,55 Kč. K rekonstrukci nemovitostí ze strany žalovaného namítala, že se na pracích podílely i děti a jejich rozsah nebyl nijak velký, když se zohlední dlouhá doba, po kterou tyto udržovací práce probíhaly – 22 let.. Oprava střechy v roce 1991 – tesařské práce dělal zdarma bratr žalovaného, krytina byla hrazena z pojistného plnění. Saunu realizoval [jméno] [příjmení]. Elektro rozvody ve stodole prováděla [právnická osoba]. Přístřešek byl postaven svépomocí. Chlév byl předělán na šatnu pro zaměstnance. Koupelna v přízemí byla rekonstruována z důvodu akutní potřeby, hradili to rodiče žalobkyně. Rekonstrukce podkroví spočívala v předělání střechy, aby bylo možno zřídit pokojíky pro děti. Rekonstrukce koupelny byla akutní. Dva chlévy a přístřešek postavil žalovaný se syny, a to pro ovce. Na oplocení zahrady se podíleli synové. Dlažba na dvoře byla nutnost kvůli podnikání žalovaného. Kuchyňská linka byla nezbytná. Stůl a lavice vyrobili oba účastníci společně. Obklady v kuchyni byly z materiálu otce žalobkyně. Z podnikatelského účtu si žalovaný sám spotřeboval kontokorent, vyčerpaná částka 60 000 Kč mu byla vrácena. 2. Žalovaný podal své první vyjádření ve věci dne 6.12.2015. V něm uvedl, že veškerou rekonstrukci a financování nemovitostí prováděl on, což byl důvod, proč žalobkyně nemovitosti zcela dobrovolně do SJM vložila. Žalovaný ze společné domácnosti odešel pouze s osobními věcmi a dvěma knihovnami z IKEA. Žalobkyni ponechal osobní automobil Škoda Fabia, žalobkyně prodala také 30 ovcí a dojící zařízení, aniž by se se žalovaným nějak vypořádala. Také pobírala ze společných nemovitostí nájem od své dcery [jméno] a ani tento nájem nebyl nijak vypořádán a žalobkyně z tohoto titulu žalovanému dluží 62 520 Kč. Žalobkyně si také hradila náklady na mobilní telefon z podnikatelského účtu žalobce, ke dnešnímu dni mu dluží 3 000 Kč. Žalovaný nemovitosti v SJM zhodnocoval (100% se podílel na postavení sauny, zavedení elektrorozvodů ve stodole, postavení přístřešku, postavení nové koupelny v přízemí, předělání chlévů, místnosti na půdě, předělání koupelny v druhém patře, postavení dvou chlévů a přístřešku, oplocení pozemku, postavení místnosti na půdě, rekonstrukce podlahy), výnos z podnikání dával do nemovitostí a jeho podnikání ke dni zániku manželství bylo pasivní. Žalobkyně nejprve pečovala o své rodiče a o děti, pak byla jako spolupracující osoba. Téměř celou dobu manželství byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání. Po skončení manželství vybrala z podnikatelského účtu 60 000 Kč, spotřebovala kontokorent a pohledávku na pile za 300 000 Kč. Karavan je v držení žalovaného. Nábytek a spotřebiče v novém bytě kupovala přítelkyně žalovaného. Na automobil Fiat zůstal ke dni rozvodu nesplacený úvěr 23 000 Kč. Ohledně vyplaceného pojistného plnění uvedl žalovaný, že nebylo součástí SJM. Prostředky z prodeje výlučného majetku žalobkyně byly spotřebovány. Po celou dobu manželství byl žalovaný jedinou výdělečně činnou osobou. Jeho podnikání bylo založeno na výrobě palet podle průmyslového vzoru, který žalovaný vymyslel. Dále požadoval vypořádání i movitých věcí, které zůstaly v držení žalobkyně. Žalovaný také namítl, že žaloba byla podána účelově těsně před vypršením lhůty 3 let od zániku manželství a jemu tak bylo znemožněno žádat vypořádání např. movitých věcí. Z důvodu rozporu s dobrými mravy by tedy žaloba měla být zamítnuta. Disparita podílů by měla být výjimečným institutem, v tomto případě však byla zásluha na nabytí a udržení majetku ve společném jmění manželů stejná. 3. Soud již ve věci jednou rozhodl a přikázal žalobkyni do výlučného vlastnictví nemovitosti, jejichž hodnotu dle znaleckého posudku stanovil na 1 900 000 Kč a pohledávky vůči [právnická osoba] a [právnická osoba] Žalovanému přikázal do výlučného vlastnictví pohledávku vůči [právnická osoba] Vypořádací podíl, který měla žalobkyně žalovanému vyplatit, stanovil soud na 291 657,93 Kč. Žalobu ohledně movitých věcí a automobilů soud zmítl. V odůvodnění soud uvedl, že je třeba uplatnit disparitu ve vypořádání společného jmění manželů, a to s ohledem na skutečnost, že žalobkyně vnesla do společného jmění nemovitosti, které tvoří převážnou část společného jmění. Vypořádací poměr z tohoto důvodu soud určil na 65% pro žalobkyni a 35% pro žalovaného. Dále soud zohlednil hodnotu podniku žalovaného, který se nestal součástí společného jmění, je však třeba k jeho hodnotě přihlédnout. Tato hodnota byla stanovena na 450 000 Kč dle znaleckého posudku a shodného vyjádření účastníků. Zamítavý výrok soud odůvodnil tím, že nelze vypořádat věci, jejichž vypořádání bylo požadováno po uplynutí tříleté lhůty po zániku manželství a také nelze vypořádat věci, které již nejsou ve vlastnictví žádného z účastníků (automobily). Také bylo započítáno na podíl žalobkyně zaplacení 65 000 Kč, které uhradila na závazek, který byl součástí společného jmění manželů, ke dni vypořádání však neexistoval, neboť byl již doplacen. Soud nezohlednil vyplacené pojistné plnění a do vypořádání jej nepromítl. 4. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný a uvedl, že žaloba o vypořádání společného jmění byla podána den před vypršením lhůty k vypořádání, čímž sama žalobkyně zúžila vypořádání pouze na věci, které v žalobě uvedla, což není v souladu s dobrými mravy. Žalovaný neměl výhrady k přikázání pohledávek tomu z účastníků, na jehož jméno jsou vedeny, ani k přikázání nemovitostí žalobkyni. Akceptoval také stanovenou hodnotu nemovitosti a podniku. Za spornou považoval možnost uplatnění disparity podílů, s níž nesouhlasil. Smyslem uplatnění disparity nemá být„ navrácení vnosů“, neboť rozšíření společného jmění bylo učiněno z toho důvodu, že již před tímto aktem se druhý z manželů na zachování společného jmění podílel. Spravedlivým řešením je vždy rovnoměrné rozdělení společného jmění. Žalovaný se podílel na zvýšení hodnoty nemovitostí, a to již 12 let před jejich vnosem do společného jmění, pokud by soud tedy uplatnil disparitu, byl by vnos žalobkyně zcela zbytečným úkonem a byl by zmařen smysl vnosu. Žalovaný byl jedinou osobou, která po dobu manželství financovala chod domácnosti a byla výdělečně činnou, po celou dobu manželství tak pomáhal majetek ve