12 C 87/2021-22 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 4.3.2021 domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 27 813,81 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno]. V souladu se smlouvou a dispozicemi byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180ti dnů čerpání [anonymizováno] a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50% poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalovaný však překročil úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. [příjmení] proto využila svého práva a zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno] a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 27 813,81 Kč převedla dne 9.8.2018 na nově otevřený účet č. [bankovní účet]. [příjmení] žalovanému umožnila splácení dluhu. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto částku řádně nesplácel, banka celou dlužnou částku zesplatnila. Dlužná jistina se pak dále úročí úrokovou sazbou ve výši 29% ročně. Pohledávka za žalovaným pak byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobce. 2. Podepsaný soud dne [datum] vyhověl žalobě vydáním elektronického platebního rozkazu, [číslo jednací], proti němuž podal žalovaný včasný odpor. Žalovaný ve vyjádření k odporu uvedl, že nezpochybňuje nabytí finančních prostředků. Úrok ve výši 29% je pak vysoký a proti dobrým mravům. Požádal o umožnění splácet dlužnou částku spolu s náklady řízení ve splátkách. 3. Žalobce se k odporu žalovaného vyjádřil tak, že v rozhodné době převodu nepovoleného zůstatku na úvěrový účet, tj. 10.8.2018 činila obvyklá úroková sazba kontokorentu a revolvingových úvěrů dle statistiky ČNB 12,41% ročně, přičemž judikatorní strop dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a sp. zn. 33 Odo 234/2005 je cca trojnásobek úroku ročně. Sjednaná sazba úroku z úvěru ve výši 29% ročně je tedy zcela v souladu s dobrými mravy. Žalovanému byla poskytnuta dostatečně dlouhá lhůta k tomu, aby svůj závazek uhradil, neboť jeho dluh byl zesplatněn ke dni 13.12.2018. Žalobce je pak ochoten přistoupit na úhradu dlužné částky v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši každé splátky 2 500 Kč, a to pod ztrátou výhody splátek. První splátka by byla splatná k 25. dni v měsíci následujícím po měsíci, v němž rozhodnutí soudu nabyde právní moci. Další splátky jsou pak splatné vždy k 25. dni v měsíci. 4. Soud jednal v nepřítomnosti žalovaného. Žalovaný čtyři dny před jednáním požádal soud o odročení jednání z důvodu přetrhaných vazů v kotníku. V případě nevyhovění žádosti pak žalovaný souhlasil se splátkami ve výši 2 500 Kč měsíčně. Žalovaný přiložil k žádosti o odročení jednání lékařskou zprávu ze dne 21.7.2021, z níž bylo zjištěno, že žalovaný před dvěma měsíci utrpěl úraz levého hlezna. Doporučeno je odlehčení po dobu 4 týdnů. Soud nepovažoval omluvu žalovaného za řádnou (ze zprávy nevyplývá, že by žalovaný nebyl schopen se jednání zúčastnit), ani včasnou (doručenou dne 2.8.2021). Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného. 5. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne [datum] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi spol. [právnická osoba] a žalovaným. [příjmení] se touto smlouvou zavázala poskytovat žalovanému bankovní služby a vést běžné účty a kontokorentní účet [anonymizováno]. Z dispozic se sjednanými parametry kontokorentního úvěru [anonymizováno] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovanému byl k běžnému účtu zřízen úvěrový limit ve výši 20 000 Kč. Minimální měsíční kreditní příjem byl ve výši 50% povoleného limitu. Celková částka splatná spotřebitelem činila 21 186 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 24% ročně, v případě nepovoleného debetního zůstatku činí 29% ročně. Dispozice obsahují rovněž poplatky. [příjmení] přípisem ze dne 13.12.2018 z důvodu opakovaného porušení povinností úvěr ke dni 12.12.2018 zesplatnila a vyčíslila dlužnou částku ve výši 27 813,81 Kč. Zároveň žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky do 27.12.2018. Z výpisu z účtu žalovaného ke dni 18.11.2020 bylo zjištěno, že žalovaný dluží žalobci částku 27 813,81 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.11.2020 a ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 30.11.2020. Žalovanému byla dne 10.2.2021 zaslána předžalobní upomínka. 6. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2 395 a násl. z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V souzené věci byla uzavřena mezi účastníky úvěrová smlouva. Na základě této smlouvy žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky, žalovaný však smluvené podmínky nedodržel. Žalovaný svým jednáním porušil úvěrovou smlouvu, tedy zejména neplnil povinnost stanovenou mu § 2 395 o.z., tj. vrátit žalobci poskytnuté finanční prostředky sjednaným způsobem a žalobci tak nyní dluží celkem částky uvedené ve výroku I., když s jejich zaplacením je v prodlení. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku stanoví vláda nařízením. Pokud jde o sjednanou výši úroku z nepovoleného debetu ve výši 29%, pak soud tuto výši neshledává v rozporu s dobrými mravy. Tato úroková sazba byla platně sjednána ve smlouvě a svou výší nevybočuje z úrokových sazeb, které jsou judikaturou shledávány jako ještě akceptovatelné. 7. Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodl soud tak, že žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal právo na jejich náhradu v plném rozsahu. Žalobci vznikly náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 1 113 Kč a náklady za zastoupení advokátem dle vyhlášky č.177/1996 Sb. Dle § 14b odst. 1 cit. vyhlášky za každý úkon právní služby náleží zástupci žalobce 300 Kč, a to za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a výzvu se základním skutkovým a právním rozborem – celkem za tři úkony právní služby 900 Kč. Dále bylo zást. žalobce přiznáno 300 Kč (3x náhrada paušálních nákladů po 100 Kč) dle § 14b) odst. 5 písm.a) cit.vyhlášky. Dále zást. žalobce náleží za dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g) cit vyhlášky 2 940 Kč a 2x náhrada paušálních nákladů ve výši 300 Kč (vyjádření k odporu, účast při jednání). Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu přiznána náhrada uvedené daně ve výši 1 310,40 Kč. Celkové náklady řízení tak činí 8 624,40 Kč. 8. Dle § 160 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o možnosti žalovaného splácet žalovanou částku včetně nákladů řízení ve splátkách, když vycházel z návrhu žalobce na povolení splátek v minimální výši 2 500 Kč měsíčně. Žalovaný pak s touto výší splátek ve svém vyjádření souhlasil. Povolení splátek v tomto případě zároveň nebude znamenat neúměrné zvýhodnění žalovaného na úkor žalobce, a to zejména s ohledem na výši dlužné částky, délku prodlení dlužníka s placením a dobu, za kterou by tímto způsobem došlo k zaplacení dlužné částky.