14 C 381/2020-27 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení 3 500 Kč s tím, že jeho právní předchůdce [právnická osoba] uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, přes webové stránky. Žalovaná úvěr neuhradila, je tedy povinna zaplatit jistinu úvěru ve výši 3 500 Kč. Pohledávka pak přešla na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání podle ust. § 115a o.s.ř., neboť oba účastníci s tímto postupem projevili souhlas, resp. se na výzvu soudu nevyjádřili, přičemž byli upozorněni, že v takovém případě bude mít soud za to, že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí (ust. § 101 odst.4 o.s.ř.). 4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: žalovaná a předchůdce žalobce uzavřeli dne 29.8.2017 smlouvu o úvěru prostřednictvím internetu, podle které poskytl věřitel žalované 3 500 Kč a žalovaná se zavázala vrátit 3 500 Kč do 28.9.2017 (zjištěno z rámcové smlouvy o úvěru a z jednotlivé smlouvy o úvěru). Věřitel postoupil svou pohledávku na žalobce a žalované to bylo oznámeno (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení). Žalované byla zaslána předžalobní upomínka (zjištěno z upomínky a podacího archu). 5. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Žalovaná byla povinna vrátit věřiteli 3 500 Kč do 28.9.2017, což neudělala, a soud jí proto uložil tuto povinnost rozsudkem. 7. Žalobce požadoval po žalovaném zákonný úrok z prodlení a to od 29.9.2017, na což má právo dle ust. § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od prvního dne prodlení ve výši o 8 procentních bodů vyšší, než je repo sazba vyhlašována Českou národní bankou. 8. Žalobce byl ve věci plně úspěšný a zaslal žalovanému výzvu k plnění ve lhůtě delší než sedm dní před podáním žaloby a soud mu přiznal dle ust. § 142 odst.1 a 142a odst.1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále náklady na právní zastoupení. Náklady na právní zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby celkem tedy 500 Kč za 2 právní úkony po 200 Kč (převzetí věci a žaloba) dle ust. § 11 odst.1 advokátního tarifu a jeden úkon (předžalobní upomínka, která nesplňuje předpoklady právního rozboru věci a jedná se pouze o jednoduchou, byť dlouhou výzvu k plnění) v poloviční výši 100 Kč dle ust. § 11 odst.2 a 14b odst.1 bod 1 advokátního tarifu a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 100 Kč, celkem 300 Kč (§ 13 odst.3 a 14b odst.5 advokátního tarifu). Odměna zástupci byla dále zvýšena o DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. při sazbě 21%, tedy o 168 Kč. Soud přiznal žalobci náklady v celkové výši 1 368 Kč.