5 C 153/2021-20 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 9. 3. 2021 domáhala, aby bylo žalovanému uloženo přispívat na výživu žalobkyně částkou 2.500 Kč měsíčně od 1. 11. 2020. Žalobu odůvodnila tak, že je manželkou žalovaného, je na rodičovské dovolené, jejím jediným příjmem je rodičovský příspěvek ve výši 8.150 Kč, vzhledem k nepříznivé rodinné situaci byla nucena opustit společnou domácnost. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činí asi 26.000 Kč, manželé by měli mít stejnou životní úroveň. Manželka pracovala brigádně od září do prosince 2020, vydělávala asi 2.500 Kč měsíčně, od ledna nepracovala z důvodu covidu, děti byly doma. Do dubna platila splátky úvěru ve výši 3.300 Kč a zároveň úvěr od [anonymizováno] 2.114 Kč na úhradu společného domu, ve kterém nemůže bydlet. Na elektřinu doplácela 1.993 Kč za období, kdy tam bydlela. Na účet dostávala kromě částky 3.400 Kč výživné na syna a dceru. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, uvedl, že má příjmy pouze od svého zaměstnavatele, platí 3.300 Kč na splátku úvěru ze stavebního spoření a 6.000 Kč na úvěr od [jméno], 2.600 Kč výživné na [anonymizováno] z manželství s žalobkyní, 6.000 Kč výživné na děti z předchozího manželství, 1.500 Kč splácí zaměstnavateli, dále 2.500 Kč platí inkaso elektriku a 500 Kč inkaso vody. Spoření pro úvěr ve výši 3.400 Kč posílal žalobkyni každý měsíc na účet, minulý měsíc úvěr platil sám. 3. Z oddacího listu soud zjistil, že účastníci uzavřeli manželství dne 17. 9. 2016. Z protokolu o jednání ze dne 8. 4. 2021 a rozsudku zdejšího soudu ze dne 8. 4. 2021, č. j. 14 C 376/2020 – 26, který nabyl právní moci dne 19. 4. 2021, soud zjistil, že manželství účastníků bylo rozvedeno. 4. Ze sdělení Úřadu práce ČR soud zjistil, že žalobkyni je vyplácen rodičovský příspěvek, za měsíc duben ve výši 8.150 Kč a za měsíc květen 2021 naposledy ve výši 8.190 Kč, žalobkyni jsou vypláceny též přídavky na dítě ve výši 910 Kč a 800 Kč měsíčně. Ze sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení bylo zjištěno, že žalobkyně není evidována jako OSVČ, zaměstnavatel ani jako příjemce mzdy, důchodového či nemocenského pojištění. Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného [právnická osoba] bylo zjištěno, že průměrný čistý měsíční výdělek žalovaného za období od října 2020 do března 2021 činil 23.640 Kč, žalovanému jsou dále vypláceny cestovní náhrady, v měsících únoru a březnu 2021 jsou žalovanému strhávány splátky půjčky ve výši 1.500 Kč, jak bylo zjištěno též ze smlouvy o bezúročné půjčce ze dne 20. 2. 2021. 5. Z vyúčtování elektřiny pro odběrné místo [obec a číslo] za období od 5. 2. 2020 do 10. 2. 2021 bylo zjištěno, že nedoplatek elektřiny činil celkem 15.004,04 Kč. 6. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 697 odst. 1 o.z. mají manželé vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Dle odst. 2 pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném. 7. Soud vzal v řízení za prokázané, že manželství účastníků trvalo od 17. 9. 2016 do 19. 4. 2021, kdy bylo soudem rozvedeno. Po dobu trvání manželství měli účastníci jako manželé vzájemnou vyživovací povinnost dle ust. § 697 odst. 1 o.z. 8. V souladu s ust. § 697 odst. 2 o.z. se pro posouzení vyživovací povinnosti mezi manžely užijí obecná ustanovení o výživném, proto v souladu s ust. § 922 odst. 1 věty první o.z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení. Žalobkyně se domáhala, aby bylo žalovanému uloženo platit výživné zpětně ode dne 1. 11. 2020, žalobu na určení výživného mezi manžely však podala až dne 9. 3. 2021. Proto soud žalobu v části, ve které se domáhala určení výživného manželky před podáním žaloby, zamítl. Stejně tak je nárok na výživné omezen dobou trvání manželství, výživné mezi manžely lze přiznat pouze za dobu trvání manželství. Manželství účastníků zaniklo rozvodem ke dni 19. 4. 2021, proto lze o výživném na základě žaloby žalobkyně rozhodnout pouze za období od 9. 3. 2021 do 19. 4. 2021. Soud proto žalobu i v části po zániku manželství účastníků ode dne 20. 4. 2021 zamítl. 9. Soud přizná výživné mezi manžely tak, aby oba manželé měli zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň a zároveň při určení rozsahu vezme dle ust. § 913 odst. 1 o.z. v úvahu odůvodněné potřeby a majetkové poměry oprávněného, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Žalobkyně v posuzovaném období od 9. 3. 2021 do 19. 4. 2021 dosahovala příjmů pouze z rodičovského příspěvku, nepracovala z ospravedlnitelného důvodu rodičovské dovolené a péče o dvě nezletilé děti, přičemž je nutno zohlednit též opatření proti šíření Covid-19 aplikovaná v rozhodné době. Výživné pro nezletilé děti hrazené jejich otci a přídavky na děti soud při posuzování příjmů manželky nebral v úvahu, neboť se jedná o příjmy, které jsou určeny na potřeby dětí. Žalovaný dosahoval příjmů ze zaměstnání, které po srážkách splátek půjčky od zaměstnavatele činily asi 23.000 Kč plus cestovní náhrady. Účastníci nevedli společnou domácnost, žalovaný žalobkyni ničeho nepřispíval. Oba účastníci ze svých příjmů hradili různé splátky úvěrů. Soud má proto za to, že je na místě uložit žalovanému, aby plnil výživné vůči manželce, aby tak dosahovali oba manželé v souladu s ust. § 697 o.z. stejné hmotné a kulturní úrovně. Za posuzované období od podání žaloby do zániku manželství (jak je odůvodněno výše) se tak jedná o celkem 23 a 19 dní, po které byl žalovaný povinen plnit vyživovací povinnost, žalobkyně se domáhala výživného ve výši 2.500 Kč měsíčně, tato částka odpovídá narovnání hmotné a kulturní úrovně účastníků, a poměrně za rozhodné období necelých dvou měsíců činí celkem 3.438 Kč. Tuto částku soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 ve spojení s ust. § 150 o.s.ř. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, náležela by mu proto část nákladů řízení, nicméně s ohledem na předmět řízení, kterým je výživné mezi manžely, když žalobkyně byla na žalovaném částečně svou výživou závislá, má soud za to, že jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele, pro které žalovanému nepřiznal ani částečnou náhradu nákladů řízení. 11. Žalobkyně byla v řízení od soudního poplatku dle ust. § 11 odst. 2 písm. c) zákona o soudních poplatcích osvobozena, soud jejímu návrhu co do částky 3.438 Kč vyhověl, proto soud uložil žalovanému dle ust. § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí soudní poplatek z podaného návrhu z částky, která byla žalobkyni přisouzena.