5 C 234/2021-36 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení celkem 19.125 Kč s příslušenstvím jako příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, neboť žalovaný jako provozovatel osobního automobilu [registrační značka] neměl v období od 22. 4. 2019 do 30. 9. 2019 a v období od 1. 10. 2019 do 31. 1. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Částka sestává ze základu příspěvku ve výši 10.530 Kč (162 dní x 65 Kč) a ve výši 7.995 Kč (123 dní x 65 Kč) a dvou poplatků spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaný byl v období od 22. 4. 2019 do 30. 9. 2019 a v období od 1. 10. 2019 do 31. 1. 2020 provozovatelem shora uvedeného vozidla, k vozidlu však v tomto období nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Upomínkou ze dne 9. 12. 2020 vyzval žalobce žalovaného k úhradě nedoplatku příspěvku do garančního fondu [anonymizováno]. Výzvami ze dne 30. 1. 2020 a ze dne 28. 8. 2020 vyzval žalobce žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] za následné nepojištěné období. Sdělením ze dne 30. 4. 2020 upozornil žalobce žalovaného na nedoplatek příspěvku do garančního fondu [anonymizováno]. Předžalobními upomínkami ze dne 12. 1. 2021 a ze dne 5. 2. 2021 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Dle ust. § 4 odst. 1 tohoto zákona jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel povinni zaplatit společně a nerozdílně [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Dle odst. 3 se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle odst. 4 pak osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výše denní sazby a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek je stanovena vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalovaný byl v období od 22. 4. 2019 do 30. 9. 2019 a v období od 1. 10. 2019 do 31. 1. 2020 (celkem tedy 162 a 123 dní) provozovatelem vozidla (s denní sazbou dle shora uvedené vyhlášky ve výši 65 Kč), ke kterému nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobci příspěvek za porušení této povinnosti a nahradit náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci celkem 19.125 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, z částky 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušální náhrady nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 252 Kč. Celková náhrada nákladů činí 2.252 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.