6 C 118/2020-30 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení dlužného jízdného a postihu za cestu, kterou žalovaná uskutečnila dopravním prostředkem – metrem linkou A hromadné dopravy provozované žalobcem bez platného jízdního dokladu. Uvedl, že žalovaná cestovala dne 29.1.2020 metrem – linkou A v Praze a na výzvu kontrolora se neprokázala platným jízdním dokladem. Na místě byla vyzvána k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému (smluvní pokuty). Další okolnosti o uzavřené přepravní smlouvě a o jejím porušení vyplývají ze zápisu o provedené přepravní kontrole č. 15295380. 2. Usnesením ze dne 19. října 2020, č. j. 6 C 118/2020-27 a č. j. 6 C 118/2020-28 soud vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřila k připojené žalobě a v téže lhůtě soudu sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Soud poučil žalovanou o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. S ohledem na nečinnost žalované a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Zápisem o provedené přepravní kontrole č. 15295380 bylo prokázáno tvrzení žalobce o tom, že žalovaná cestovala dne 29.1.2020 metrem – linkou A v Praze bez platného jízdního dokladu. Na místě byla vyzvána kontrolorem k zaplacení dlužného jízdného a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaná svou povinnost nesplnila. Dopisem ze dne 23.3.2020 žalobce prokázal, že žalovanou vyzýval k úhradě dlužné částky před podáním žaloby k soudu. Na uvedený dluh nic nezaplatila. 5. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Ve věci bylo prokázáno, že mezi účastníky sporu byla uzavřena smlouva o přepravě podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a na základě takto uzavřené smlouvy vznikla žalované jako cestující povinnost zaplatit jízdné ve prospěch žalobce. Žalovaná použila k přepravě metro – linku A. Porušila tak podmínky vyplývající pro ni z ustanovení § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění, a dále vyhlášku Ministerstva dopravy a spojů číslo 175/2000 Sb. Podle přepravního řádu a smluvních přepravních podmínek Pražské integrované dopravy vzniklo žalobci právo požadovat po žalované zaplacení dlužného jízdného ve výši 24 Kč a postihu ve výši 1 500 Kč, celkem 1 524 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná ocitla v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, vzniklo žalobci dále právo uplatnit po žalované k zaplacení úrok z prodlení v zákonem stanovené výši podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. § 2, a to ode dne následujícího po provedené přepravní kontrole, tj. od 30.1.2020 do zaplacení. 6. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě vyhověl a zavázal žalovanou povinností zaplatit ve prospěch žalobce dlužnou částku tak, jak je uvedeno ve výroku I. shora ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odstavec 1 občanského soudního řádu. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odstavec 1 o.s.ř. a úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s tímto řízením. Jedná se o zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady za zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. § 14b). Vzhledem k tomu, že se jedná o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, vzniklo žalobci právo požadovat po žalované zaplacení odměny za každý úkon právní služby ve výši 200 Kč podle § 14b) odstavec 1 písmeno c) bod první advokátního tarifu. Advokát žalobce učinil 3 úkony právní služby podle § 11 odstavec 1 písmeno a) a d), tj. převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem. Náleží mu proto odměna ve výši 3 x 200 Kč, celkem 600 Kč. Ke každému úkonu právní služby soud přiznal advokátovi žalobce paušální náhradu výdajů po 100 Kč podle § 14b) odstavec 5 písmeno a) advokátního tarifu, celkem 300 Kč. Vzhledem k tomu, že advokát žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, přiznal soud v jeho prospěch právo na zaplacení 21 % DPH z přiznané odměny a paušální náhrady výdajů. Soud tak učinil podle § 14a) odstavec 1 advokátního tarifu a § 137 odstavec 3 o.s.ř. Žalovaná je povinna nahradit advokátovi žalobce náklady řízení ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odstavec 1 o.s.ř.