6 C 122/2016-47 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení nesplacené jistiny zápůjčky ve výši 35 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 3. 2. 2016 do zaplacení, nesplaceného poplatku souvisejícího s poskytnutím zápůjčky ve výši 14 810 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dosud nesplacené jistiny od 9. 6. 2014 do 2. 2. 2016 v kapitalizované výši 21 105 Kč. Uvedl, že žalovaná uzavřela dne 28. 4. 2015 se společností [právnická osoba] jako právním předchůdcem žalobce smlouvu o půjčce, na jejímž základě byla žalované poskytnuta půjčka ve výši 35 000 Kč. Tuto částku žalovaná převzala hotově v okamžiku podpisu smlouvy o půjčce a zavázala se vrátit částku 35 000 Kč a zaplatit částku 21 420 Kč jako poplatek za poskytnutí půjčky. Celkem se tedy žalovaná zavázala vrátit částku 56 420 Kč, a to v 52 pravidelných týdenních splátkách po 1 085 Kč. Žalovaná ke dni podání žaloby zaplatila částku 6 609,60 Kč, která byla započítána na úhradu souhrnného poplatku. Účastníci se ve smlouvě o půjčce dohodli, že pokud žalovaná poruší svoji povinnost platit měsíční splátky řádně a včas, je povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,25 % z dlužné částky denně, žalobce však požaduje smluvní pokutu ve výši pouze 0,1 % denně, a to z nesplacené jistiny, tedy z částky 35 000 Kč, za období od 9. 6. 2014 do 2. 2. 2016 v kapitalizované výši 21 105 Kč. Pohledávku vyplývající z citované smlouvy o úvěru postoupil právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek. 2. Žalobce prokázal svoji aktivní legitimaci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2015 a dopisem, kterým byla žalovaná vyrozuměna o postoupení pohledávky. Vůči žalovanému byla náležitě splněna oznamovací povinnost, kdy byl informován o změně v osobě na straně věřitele ve smyslu § 1879 zákona číslo 89/2012 Sbírky, občanský zákoník (dále jen “o. z.“), proto došlo k platnému postoupení pohledávky. 3. Z vyhlášky Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích (dále jen insolvenční soud) ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] 2 soud zjistil, že vůči žalované, jakožto dlužníkovi, bylo zahájeno insolvenční řízení. Usnesením insolvenčního soudu ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] byl potom zjištěn úpadek dlužníka (žalované) a současně soud povolil řešení jejího úpadku oddlužením. Insolvenčním správcem byl ustanoven [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. 4. Usnesením č. j. 6 C 122/2016-11 ze dne 18. července 2016 soud vyrozuměl žalobce o skutečnosti, že insolvenční soud zjistil úpadek žalované a povolil jí řešení tohoto úpadku formou oddlužení. Zároveň soud přerušil soudní řízení a informoval žalobce o možnosti uplatnit svou pohledávku v insolvenčním řízení. 5. Usnesením ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka (žalované) a vzhledem ke splnění všech podmínek osvobodil žalovanou od placení pohledávek věřitelům zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny s tím, že osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, a dále na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku (žalované) pro tyto pohledávky právo postihu. 6. Podle ust. § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v rozhodném znění účinném do 31. 5. 2019 (dále jen„ insolvenční zákon“) platí, že jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Podle ust. § 414 odst. 2 insolvenčního zákona se osvobození podle odst. 1 vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Osvobození podle odst. 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (§ 414 odst. 3 insolvenčního zákona). 7. Z citovaných ustanovení tedy jasně vyplývá, že osvobození od placení pohledávek zásadně dopadá na neuhrazené pohledávky nebo jejich neuhrazenou část, které měly být uspokojeny při oddlužení, tj. pohledávky přihlášené, pohledávky považované za přihlášené ze zákona, pohledávky nepřihlášené, které měly být přihlášeny, pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168 insolvenčního zákona) a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169 insolvenčního zákona) a také na pohledávky, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170 insolvenčního zákona). Oddlužení dopadá i na pohledávky, ke kterým se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, protože nebyly uplatněny řádně a včas nebo byly úspěšně popřeny. Osvobození dopadá i na nároky (postihy), které by mohly vůči dlužníkovi uplatňovat osoby, které za dlužníka plnily nebo budou plnit pohledávky zahrnuté do oddlužení (ručitelé, spoludlužníci); nesplní-li dlužník nároky těchto osob dobrovolně, nelze je na něm vymáhat. Přiznáním osvobození však pohledávka věřitele vůči dlužníkovi nezaniká; trvá dále s tím, že ji nelze vůči dlužníkovi uplatňovat ke splnění (ale ani k započtení), tedy nelze se jí domáhat soudně a nelze ji vymáhat (jedná se nadále až do případného zániku či odejmutí osvobození jen o tzv. naturální obligaci) - viz Hásová a kol., insolvenční zákon, třetí vydání, 2018, C. H. Beck Praha, strana 1630 - 1636. 8. V souvislosti s osvobozením dlužníka od placení pohledávek již dříve také judikoval Nejvyšší soud ČR, který ve svém rozsudku ze dne 24. listopadu 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010 vyložil, že rozhodnutí vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, jímž insolvenční soud osvobodí dlužníka od placení pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, nezbavuje povinnosti k úhradě těchto pohledávek dlužníkovým věřitelům ani ručitele, ani jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení, vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, v neuhrazeném rozsahu nezaniká, v soudním či jiném řízení ji však již nelze věřiteli přiznat; ve vykonávacím řízení má taková pohledávka stejný režim jako promlčená pohledávka. 9. V dané věci není pochyb o tom, že žalovaná v rámci insolvenčního řízení splnila stanovené podmínky oddlužení a soudem byla také osvobozena od placení pohledávek, přičemž osvobození se nepochybně vztahuje i na vymáhanou pohledávku žalobce. Žalobce po žalované požaduje uhrazení celkové částky 70 915 Kč s příslušenstvím vyplývající z nesplacené smlouvy o půjčce. Taková pohledávka žalobce není zcela jistě pohledávkou uvedenou v ust. § 416 odst. 1 insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. 5. 2019 a nejedná se ani o jinou pohledávkou, na kterou by se osvobození nevztahovalo, jak je vyloženo výše. Za daného stavu je tak pohledávka žalobce soudně nevymahatelnou, tedy tzv. naturální obligací, na kterou sice může dlužník plnit dobrovolně, její plnění však již nelze vynucovat ani vymáhat. S ohledem na shora uvedené skutečnosti, tj. osvobození žalované od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, jakožto i osvobození od pohledávek, které věřitelé do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, nezbylo soudu, než s ohledem na ust. § 414 odst. 1 insolvenčního zákona rozhodnout tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst 1 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, když žalobce úspěch neměl a žalované náklady nevznikly. 11. Dále soud rozhodl o povinnosti žalobce doplatit soudní poplatek ve výši 709 Kč podle položky 2 odst. 2 a položky 1 odst. 1 písm b) z.č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, neboť soud ve věci nevydal platební rozkaz dle návrhu žalobce. Žalobce zaplatil poplatek ve výši 2 837 Kč, k doplacení tedy zbývá částka 709 Kč. K zaplacení nedoplatku soudního poplatku soud žalobci stanovil lhůtu v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.