6 C 172/2021-30 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném náhrady škody, která mu vznikla v důsledku jednání žalovaného, za které byl pravomocně odsouzen trestním příkazem vydaným Okresním soudem v Ústí nad Orlicí ze dne 22.10.2019, č. j. 3 T 181/2019-80. Žalobce uvedl, že dne 7.5.2019 kolem 19:30 hodin v [obec], okres [okres], v ulici [ulice], na volně přístupném prostranství za restaurací [anonymizováno], po slovní rozepři napadl žalovaný žalobce a způsobil mu zranění, která si vyžádala hospitalizaci v nemocnici od 9.5.2019 do 12.5.2019 s následnou pracovní neschopností do 1.7.2019. Dle lékařského potvrzení bylo toto zranění ohodnoceno 150 body. Hodnota bodu pro rok 2019 činí 295,04 Kč, celkem je tak požadováno z titulu bolestného k zaplacení 44 256 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce nemohl po dobu pracovní neschopnosti vykonávat podnikatelskou činnost, vznikl na jeho straně ušlý zisk ve výši 31 400 Kč. Žalobce proto požadoval po žalovaném zaplacení celkem 75 656 Kč. 2. Soud vyhověl žalobě vydáním elektronického platebního rozkazu ze dne 10. března 2021, č. j. EPR 15671/2021-6, proti kterému podal žalovaný v zákonem stanovené lhůtě odpor. Ve vyjádření k žalobě zpochybnil výpočet částky požadované za ušlý zisk ve výši 31 400 Kč. Nesporoval nárok žalobce z titulu nároku na náhradu škody jako bolestného a ušlého zisku, nesouhlasil však s uplatněnou výší tohoto nároku. Ve svém vyjádření namítl, že není zjevné, jakým způsobem žalobce dospěl k výpočtu ušlého zisku. 3. S ohledem na vznesenou námitku žalovaného žalobce upřesnil žalobní nárok z titulu ušlého zisku a uvedl, že se jedná o ušlý zisk ve výši 25 580,65 Kč, nikoli 31 400 Kč. Ve výši rozdílu vzal žalobu zpět, tj. ohledně částky 5 819,35 Kč. Žalobce upřesnil, že ušlý zisk byl uplatněn za 55 kalendářních dnů, kdy nemohl vykonávat práci z důvodu pracovní neschopnosti. Při výpočtu vycházel z daňového přiznání za rok 2019, podle kterého činil jeho roční příjem za období od 18.3.2019 částku 272 085 Kč. Žalobce zahájil podnikání v uvedeném roce právě dne 18.3.2019, kdy mu bylo vydáno živnostenské oprávnění. Práci vykonával do 7. května 2019 a poté následně po skončení pracovní neschopnosti od 2.7.2019 do 31.12.2019. Právě za toto období vykazoval příjem ve výši 272 085 Kč. Jeho náklady činily 163 251 Kč. Rozdíl mezi příjmy a výdaji za rozhodné období činí 108 834 Kč. Pokud by tedy žalobce pracoval stejně intenzivně i v době, po kterou pro úraz způsobený napadením žalovaného pracovat nemohl, tak by jistě došlo k navýšení ročního příjmu a logicky i rozdíl mezi příjmy a výdaji. K výpočtu ušlého zisku dospěl jednoduchým výpočtem, kdy částku čistého příjmu 108 834 Kč vydělil počtem skutečně odpracovaných dnů, tj. 234. Výsledkem je částka 465,10 Kč, tj. zisk, který mohl dosáhnout za jeden den vykonané práce. Při vynásobení počtem dnů pracovní neschopnosti, tj. 55, dospěl k částce 25 580,65 Kč. 4. Žalovaný po podání žaloby k soudu uhradil dne 10.5.2021 na účet žalobce bolestné ve výši 44 256 Kč. Žalobce vzal proto částečně žalobu zpět i ohledně zaplacení částky 44 256 Kč. 5. S ohledem na shora uvedené soud řízení zastavil ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 50 075,35 Kč podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. Předmětem sporu tak zůstalo právo žalobce na zaplacení ušlého zisku uplatněného ve výši 25 580,65 Kč. 6. Z nesporných tvrzení účastníků a trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 22.10.2019, č. j. 3 T 181/2019-80 vzal soud za zjištěné, že žalovaný dne 7.5.2019 napadl po slovní rozepři fyzicky žalobce, čímž mu způsobil dvojitou zlomeninu dolní čelisti (oboustranně v úhlu dolní čelisti, za třetími stoličkami, zavřenou, s lehkým posunem), což si vyžádalo chirurgický zákrok v Pardubické nemocnici v době od 9.5. do 12.5.2019 a citelné omezení v běžném způsobu života po dobu necelých pěti týdnů spočívající v nutnosti příjmu kašovité stravy, výrazném ztížení ústní hygieny a verbální komunikace, tedy žalobci úmysl ublížil na zdraví a tím spáchal přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku Trestní příkaz nabyl právní moci 13.11.2019. 7. Z dokladu o pracovní neschopnosti žalobce bylo zjištěno, že v důsledku shora popsaného jednání žalovaného byl práce neschopen v období od 7.5.2019 do 1.7.2019, tj. celkem 55 dnů. Z předloženého daňového přiznání žalobce za rok 2019 a živnostenského oprávnění žalobce soud zjistil, že žalobce získal živnostenské oprávnění 18.3.2019 na dobu neurčitou. Jeho příjem za období podnikání, tj. od 18.3.2019 do 31.12.2019, činil 272 085 Kč. Výdaje byly představovány částkou 163 251 Kč. Rozdíl mezi příjmy a výdaji činí 108 834 Kč. Jedná se o příjem za poměrnou část roku 2019, kdy žalobce podnikal, tj. za 234 dnů. 8. Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k úhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 9. Ve shora označené věci bylo prokázáno, že žalovaný svým jednáním zasáhl do tělesné integrity žalobce. Výsledkem bylo ublížení na zdraví žalobce, které si vyžádalo pracovní neschopnost v období od 7.5.2019 do 1.7.2019. Žalovaný tak porušil zákaz zasahovat do integrity jiného. Dopustil se protiprávního jednání. V důsledku tohoto jednání vznikla žalobci škoda v podobě již uhrazeného bolestného a ušlého zisku. Podle § 2956 občanského zákoníku vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními v první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil. Jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. Podle § 2952 téhož zákona se hradí skutečná škoda, a co poškozenému ušlo (ušlý zisk). 10. Ušlý zisk se zakládá na tom, že se nedostavilo rozmnožení majetku, které by bylo možno očekávat za obvyklého pravidelného průběhu věci. Škodná událost tvoří překážku, která zabránila rozmnožení majetku (zasáhla do průběhu děje vedoucího k určitému zisku). V daném případě je ušlým ziskem ztráta žalobce na výdělku, který mohl získat v době pracovní neschopnosti. Žalobce prokázal, že před nástupem do pracovní neschopnosti podnikal. Jeho podnikání bylo zahájeno vydáním živnostenského oprávnění 18.3.2019. Podnikal také po skončení pracovní neschopnosti. Lze tak předpokládat, že v době, kdy byl v pracovní neschopnosti, tj. po dobu 55 dnů, mohl dosahovat průměrného výdělku, kterého dosahoval během daného roku. Předložené daňové přiznání je dle přesvědčení soudu objektivním důkazem o výši příjmu žalobce v rozhodném období. Soud proto přisvědčil jeho nároku uplatněným žalobou na zaplacení ušlého zisku ve výši 25 580,65 Kč. Způsob výpočtu ušlého zisku je dle přesvědčení soudu správný. Odvíjí se od skutečné částky, kterou mohl žalobce dosáhnout v daném konkrétním případě za daných okolností. Jednáním žalovaného byla zmařena jeho příležitost pracovat. Za dobu 55 dnů tak poklesl jeho zisk z podnikání o částku minimálně 25 580,65 Kč. Soud proto žalobě v tomto rozsahu zcela vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a uložil žalovanému povinnost nahradit úspěšnému žalobci náklady řízení, které vynaložil v souvislosti s podáním žaloby k soudu. Jedná se o náklady za zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, a náklady za zaplacený soudní poplatek ve výši, která se žalobci nevrací, tj. ve výši 1 279 Kč. Za zastoupení advokátem soud přiznal žalobci částku v celkové výši 21 482,20 Kč. Jedná se o tři úkony právní služby po 4 140 Kč, tj. převzetí věci, podání žaloby k soudu a zpětvzetí žaloby (§ 11 odst. 1 písmeno a) a d)), dále jednoduchá výzva k plnění podle § 11 odst. 2 písmeno h) advokátního tarifu ve výši 2 070 Kč, dále účast na jednání soudu dne 5.10.2021, kde tarifní hodnotou je částka 25 580,65 Kč, tj. odměna ve výši 2 040 Kč podle § 11 odst. 1 písmeno g) advokátního tarifu. Advokátovi žalobce tak náleží odměna ve výši 15 130 Kč. Ke každému úkonu právní služby soud přiznal advokátovi žalobce paušální náhradu výdajů ve výši 300 Kč, tj. celkem 1 500 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud dále přiznal advokátovi žalobce jízdné ve výši 723,84 Kč, tj. za cestu k jednání soudu dne 5.10.2021 ve směru [obec] – [okres] a zpět při celkové vzdálenosti 120 km za užití vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka], při průměrné spotřebě 7,2 l /100 km při ceně nafty 27,20 Kč a náhradě za užití automobilu ve výši 4,40 Kč/km podle vyhlášky č. 589/2020 Sbírky. Dalším nárokem žalobce je náhrada za promeškaný čas advokáta podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu za čtyři půlhodiny ztráty času po 100 Kč za cestu k jednání soudu a zpět, celkem 400 Kč. Odměna a náhrada nákladů advokáta je představována částkou 17 753,84 Kč. Vzhledem k tomu, ž