6 C 231/2020-42 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení nesplaceného úvěru, který mu byl poskytnut na základě smlouvy o úvěru č. B0002960531597369, kterou uzavřel dne 18.9.2017 s právním předchůdcem žalobce – společností [právnická osoba] Žalobce uvedl, že na základě uzavřené smlouvy žalovaný obdržel bezhotovostním převodem na bankovní účet finanční prostředky ve výši 6 000 Kč a zavázal se za poskytnutí úvěru uhradit poplatek ve výši 4 805,40 Kč a smluvní úrok z úvěru ve výši, jež byla vypočtena z poskytnuté jistiny v sazbě dle smlouvy o úvěru za dobu trvání úvěru. Celkem se zavázal uhradit částku ve výši uvedené na dolní straně smlouvy o úvěru se splatností do [datum]. Úvěr byl poskytnut na základě předchozí žádosti žalovaného a zaslán na zadaný bankovní účet. Žalovaný své povinnosti z uzavřené smlouvy o úvěru nesplnil. Na svůj závazek ničeho neuhradil. 2. Předmětná pohledávka byla z původního věřitele postoupena na žalobce, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11.6.2019 s účinností k témuž dni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 26.7.2019. 3. Žalobce dále uvedl, že celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 18 905,16 Kč a skládá se z nesplacené jistiny ve výši 6 000 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 805,40 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 3 892,60 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 000 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 907,16 Kč a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 180 Kč. Vzhledem k tomu, že ve smlouvě je příslušenství pohledávky specifikováno pevnou částkou, představuje v žalobním návrhu kapitalizovaný úrok a jeho výše činí 8 878 Kč. Jedná se o součet nedoplatku poplatků za poskytnutí úvěru ve výši 4 805,40 Kč, smluvní úroky za poskytnutí úvěru ve výši 3 892,60 Kč a náklady na vymožení pohledávky ve výši 180 Kč. 4. Žalobce dále uvedl, že kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení byl vypočten z dlužné jistiny úvěru v sazbě dle platných právních předpisů od [datum], tj. od prvního dne prodlení se splácením úvěru, do 3.5.2019 Náklady na vymožení pohledávky představují smluvně sjednané příslušenství pohledávky pro případ prodlení žalovaného se splacením úvěru dle článku VIII. odst. VIII. bod 1 smlouvy o úvěru. 5. Usnesením ze dne 1. června 2021, č. j. 6 C 231/2020-36 a č. j. 6 C 231/2020-37 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřil k připojené žalobě a v téže lhůtě soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Soud poučil žalovaného o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na nečinnost žalovaného a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů ze strany žalobce. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11.6.2019 žalobce prokázal svou aktivní věcnou legitimaci k uplatněnému žalobnímu nároku. 7. Z předložené smlouvy o úvěru ze dne 18.9.2017 vzal soud za zjištěné, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč Smlouva o úvěru byla uzavřena na základě předchozích informací poskytnutých ze strany původního věřitele. Žalovaný jako spotřebitel byl vyrozuměn o tom, že úvěr byl poskytnut s roční zápůjční úrokovou sazbou ve výši 40 % a výše RPSN byla představována hodnotou 11 246,50 %. Podpisem smlouvy se žalovaný zavázal hradit žalobci poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 805,40 Kč Celkem měl na poskytnutý úvěr zaplatit 10 950,06 Kč. Úvěr byl poskytnut na 22 dnů. 8. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru soud posoudil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2395, a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr také podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy. 9. Z předložených listinných důkazů vzal soud za zjištěné, že žalovaný přijal od právního předchůdce žalobce úvěr ve výši 6 000 Kč a ničeho dosud nezaplatil. Předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena jako spotřebitelská a to distančním způsobem (§ 1820 občanského zákoníku). V důsledku řádného nezaplacení úvěru v dohodnutém termínu se žalovaný ocitl v prodlení s vrácením poskytnuté částky a žalobci vzniklo právo požadovat po žalovaném zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovení výši od prvního dne prodlení se splácením, tj. od 11.10.2017, do zaplacení. Pokud žalobce uplatnil žalobou po žalovaném k zaplacení kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od tohoto data do 3.5.2019 částkou ve výši 752,95 Kč a dále zákonný úrok z prodlení od 12.6.2019 do zaplacení, soud shledal jeho nárok důvodný. Jedná se o nárok uplatněný v souladu s ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. § 2. Soud zavázal žalovaného povinností zaplatit ve prospěch žalobce nesplacenou jistinu úvěru ve výši 6 000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení tak, jak je shora uvedeno, neboť je zjevné, že na jistinu ničeho nezaplatil. Soud dále přiznal ve prospěch žalobce právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 000 Kč, neboť se jedná o požadavek uplatněný v souladu se smlouvou a ustanovením § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 10. Soud zamítl požadavek žalobce na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 8 878 Kč, který je součtem sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 805,40 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 3 892,60 Kč a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 180 Kč. Soud tak učinil s odkazem na ustanovení § 1813 občanského zákoníku, podle kterého jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 11. Ustanovení § 1813 občanského zákoníku a následující provádí směrnici Rady č. 93/13 EHS ze dne 15.4.1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti podle § 1813 a § 1814 občanského zákoníku. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli, především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání podnikatele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. 12. Podle § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Soud zkoumá, zda se k ujednání nepřihlíží z úřední moci. Opačný přístup by potíral význam ochrany spotřebitele. 13. Ve shora označené věci má soud za to, že ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit ve prospěch žalobce tzv. kapitalizovaný úrok je nepřiměřené. Jde o ujednání oddělitelné od zbývající části úvěrové smlouvy a ze strany soudu je hodnoceno absolutní neplatností v této části. Je zjevné, že ve smlouvě sjednaný úrok ve výši 40 % ročně není obvyklou úrokovou sazbou požadovanou za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Soud rovněž neshledal důvodný nárok žalobce na zaplacení nedoplatku poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 805,40 Kč, neboť ze smlouvy samotné nelze dovodit, jakým způsobem byla výše tohoto poplatku stanovena. Ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit uvedený poplatek nebylo individuálně sjednáno. Žalovaný neměl reálnou možnost ovlivnit obsah těchto ujednání. Nebyl ani srozumitelným a jasným způsobem vyrozuměn o tom, jakým způsobem byl tento poplatek stanoven. Takové ujednání znamená značkou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele. Soud proto ohledně tohoto požadavku žalobu zamítl, stejně tak jako nárok žalobce na zaplacení nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 180 Kč. Žalobce uvedl, že se jedná o smluvně sjednané příslušenství pohledávky pro případ prodlení žalovaného podle článku VIII. odst. VIII. bod 1 smlouvy o úvěru. Z citovaného článku bylo zjištěno, že pro případ ukončení smlouvy a prodlení klienta bylo mezi stranami sjednáno, že žalovaný zaplatí účelně vynaložené náklady, které úvěrujícímu vznikly v souvislosti s prodlením klienta (zejména náklady na výzvy, dopisy, SMS, e-maily a telefonické hovory). V daném případě však žalobce žádným způsobem neprokázal, že mu náklady v uvedené výši vznikly. 14. S ohledem na výše uvedené soud nárok žalobce na zaplacení kapitalizovaného úroku v souhrnné výši 8 878 Kč zamítl. 15. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, když procesní úspěch svědčí straně žalované a ré náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.