6 C 347/2021-15 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši celkem 27 670,60 Kč s příslušenstvím ve výši smluveného úroku a zákonného úroku z prodlení. Uvedl, že předmětný požadavek je součtem dluhu, který vznikl žalovanému z důvodu řádného neplnění podmínek, ke kterým se zavázal podpisem smlouvy o zápůjčce ze dne 11.2.2019 a 1.10.2018. 2. Uvedl dále, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným byly v uvedených dnech uzavřeny smlouvy o zápůjčce, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč a půjčku ve výši 10 000 Kč. Půjčené peníze se žalovaný zavázal vrátit spolu s dohodnutým poplatkem. Před uzavřením smlouvy předchůdce žalobce s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl dotazován na své rodinném, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Tato skutečnost vyplývá i ze smlouvy samotné, v níž žalovaný stvrdil svým podpisem, že právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka. Tato skutečnost rovněž vyplývá i ze smlouvy samotné. 3. Žalobce v žalobě dále uvedl, že na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl jeho právní předchůdce k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Teprve poté byla se žalovaným smlouva o zápůjčce uzavřena. Žalobce prokázal svou procesní legitimaci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020. 4. Usnesením ze dne 9. září 2021, číslo jednací 6 C 347/2021-10 a číslo jednací 6 C 347/2021-11 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřil k žalobě, která je připojena. Současně jej vyzval, aby se v téže lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Soud poučil žalovaného o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. S ohledem na nečinnost žalovaného a s přihlédnutím k tomu, že žalovaný s takovým procesním postupem souhlasil, soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání a vycházel při rozhodování z obsahu spisu a předložených listinných důkazů (§ 115a) o.s.ř.). 6. Právní hodnocení věci soud učinil podle zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákona číslo 257/2016 Sbírky, o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy o zápůjčce, tj. k datu 1.10.2018 a 11.2.2019. 7. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechává smlouvu o zápůjčce zapůjčitel vypůjčiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 8. Podle § 86 odst. 1) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření obou smluv, je věřitel povinen posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, aby dostál požadavku pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí a nevystavil se riziku neplatnosti smlouvy, ve které se spotřebitelský úvěr sjednává. Věřitel je povinen učinit tak na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěru, neplatná (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, spisové značky 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle zákona č. 257/2016 Sbírky, o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod. K takovému závěru dospěl Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1.4.2015, č. j. 1 As 30/2015-39, v němž odkázal i na závěry rozsudku Soudního dvora ze dne 18. prosince 2014 ve věci C -449/13. 9. Ze shora označených rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (s odbornou péčí), což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Odbornou péčí je třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Poskytovatel úvěru je v zásadě povinen doložit před soudem řádné splnění svých předsmluvních povinností. Důkazní břemeno tedy v tomto směru leží na straně žalobce. 10. Ve shora označené věci žalobce prokázal své tvrzení o tom, že jeho právní předchůdce prověřoval úvěruschopnost žalovaného, když zjišťoval u žalovaného výši měsíčního příjmu a od nich odečetl odhadované měsíční výdaje (viz zákaznická karta ze dne 1.10.2018 a 11.2.2019). 11. Podle § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je poskytoval před uzavřením smlouvy o úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. 12. Ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. jsou transformací ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, o smlouvách a o spotřebitelském úvěru. Soudní dvůr Evropské unie v rozhodnutí ve věci C -679/18 ze dne 5.3.2012 uvedl, že články 8 a 20 směrnice 2008/48/ES musí být vykládáno v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které s porušením této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankcí splní požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v přijatelné promlčecí době. 13. Posouzení úvěruschopnosti musí proběhnout před uzavřením každé smlouvy o spotřebitelském úvěru. 14. S ohledem na výše uvedené soud uzavřel, že žalobce nepostupoval v souladu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy náležitě neposoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Příjmy žalovaného a uváděné životní náklady poukazovaly na to, že žalovaná není v příznivé finanční situaci, aby mohla řádně úvěr splácet oba úvěry splátkami ve výši 1 399 Kč měsíčně a 316 Kč týdně tj. celkem 2 663 Kč měsíčně. Co se týká výdajů žalovaného, je nutné připomenout, že nelze u žadatele o úvěr zohlednit pouze jím tvrzení výdaje, které jsou nevěrohodně nízké i pro bydlení ve vlastním bytě, neboť samotné náklady na opravu a údržbu společných částí domu, spotřebu energií a správu domu obvykle tuto částku převyšují. Nehledě na to, že žalovaný měl jistě platit i náklady na vodné, stočné a spotřebu energií. V době poskytnutí první zápůjčky žalobce věděl, že žalovaný splácí jiný úvěr částkou 4 200 Kč měsíčně a při poskytnutí druhé půjčky splácí další úvěr částkou 5 800 Kč měsíčně, přesto mu půjčil další finanční prostředky a neprověřoval, zda a jak jsou předchozí závazky plněny. Ze žádného listinného důkazu předloženého žalobcem však nevyplývá, že by takové skutečnosti u žalovaného zjišťoval a ověřoval. 15. Obezřetný věřitel postupující s odbornou péčí by pak, a to zejména při absenci jasně doložených nákladů na bydlení, nemohl poskytnout úvěr s takovými splátkami, které by ani nebylo možné žadateli srážet při exekuci či výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy. Je naopak na místě počítat s tím, že dlužníku