7 C 180/2021-23 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 75 086,95 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Návrh odůvodnil tím, že společnost [právnická osoba] /dále též předchůdce/ uzavřela s žalovanou jako dlužníkem dne 8.6.2018 smlouvu o revolvingovém úvěru a to prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku. Na základě citované smlouvy předchůdce poskytl žalované úvěr v konečné výši 75 486,95 Kč, kdy tento měl být uhrazen nejpozději 18.2.2021. Úvěr byl poskytnut na bankovní účet žalované pod [variabilní symbol]. Žalovaná svůj dluh ve lhůtě splatnosti neuhradila a to ani poté, co jí byla dne 14.4.2021 zaslána předžalobní výzva. Citovanou pohledávku za žalovanou předchůdce dne 20.12.2019 postoupil na žalobce. 2. Soud návrhu vyhověl a ve věci vydal elektronický platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná včasný odpor. Ten odůvodnila tím, že v důsledku koronavirové situace nemohla svůj dluh splácet v plné výši a to z důvodu nedostatku příjmů. Poměrnou část dluhu nicméně každý měsíc pravidelně splácí a to platbami ze dne 11.1.2021 ve výši 200 Kč, dne 9.2.2021 ve výši 200 Kč, dne 14.3.2021 ve výši 200 Kč, dne 30.4.2021 ve výši 200 Kč a dne 4.6.2021 ve výši 200 Kč. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den 22.9.2021, ze kterého se žalobce omluvil – k odporu žalované se nikterak nevyjádřil. S ohledem na žádost žalované bylo jednání odročeno na 15.10.2021. Z odročeného jednání se žalobce ani jeho zástupce neomluvili, k jednání soudu se nedostavili. Žalovaná soudu doručila bez dalšího vysvětlení rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, které soud vyhodnotil jako omluvu. S ohledem na uvedené proto soud ve věci jednal v nepřítomnosti účastníků na základě jimi předložených listinných důkazů. 4. Žalobce Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 8.6.2018, Standartními informacemi o spotřebitelském úvěru, Obchodními podmínkami [právnická osoba] [příjmení] [jméno] prokázal svá tvrzení a žalovaná toto nikterak nesporovala, že mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla uvedeného dne uzavřena smlouva, kterou se [anonymizováno] zavázal poskytnout žalované úvěr. Úroková sazba činila 8,5% měsíčně a RPSN činilo 262,91%. Žalovaná se tento úvěr zavázala splácet s poplatkem za čerpání úvěru 12,5% z každé čerpané částky (bod IV odst. 2 smlouvy). Žalovaná se zavázala úvěr splácet ve výši 12,5% nesplaceného úvěru, případně ve výši 1 000 Kč (podle toho která částka j vyšší) a to každý měsíc v jeho 30tý den (bod V smlouvy). Žalované byly předepsaným způsobem sděleny všechny základní informace a poučení o spotřebitelském úvěru. 5. Úvěrový limit však oproti žalobním tvrzením byl sjednán v maximální výši 50 000 Kč s tím, že tato výše může být i nižší. Dále úvěr byl oproti žalobním tvrzením uzavřen na dobu neurčitou. 6. Dle nedatované listiny označené jako Platební informace, [anonymizováno] informovalo žalovanou o zůstatku úvěru po poslední platbě dne 11.1.2021 ve výši 69 619,75 Kč a úroku za dobu čerpání k 18.2.2021 ve výši 5 867,20 Kč s tím, že k datu splatnosti 18.2.2021 činí dluh 32 990,65 Kč. 7. Seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14.4.2021 žalobce prokázal svá tvrzní a současně svou aktivní žalobní legitimaci, kterou žalovaná rovněž nesporovala, tj. že původní věřitel [anonymizováno] postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce a že tato skutečnost byla žalované písemně oznámena. 8. Předžalobní upomínkou ze dne 14.4.2021 a podacím archem žalobce prokázal, že před podáním žaloby žalovanou upomenul o zaplacení dluhu. 9. Žalovaná předloženými výpisy obratů na účtu ze dne 11.1.2021, 9.2.2021, 14.3.2021, 30.4.2021 a 4.6.2021 prokázala, že ve prospěch účtu [bankovní účet] pod [variabilní symbol] zasílala částku vždy ve výši 200 Kč a dne 16.12.2020 ve výši 500 Kč. 10. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 1820 o.z. směřuje-li jednání stran k uzavření smlouvy a používá-li při něm podnikatel výhradně alespoň jeden komunikační prostředek, který umožňuje uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti stran (dále jen„ prostředek komunikace na dálku“) nebo směřuje-li takové jednání k uzavření smlouvy mimo prostor obvyklý pro podnikatelovo podnikání, sdělí podnikatel spotřebiteli v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy nebo před tím, než spotřebitel učiní závaznou nabídku také zde uvedené údaje. 12. Dle § 561odst. 1 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 13. Ust. § 562 odst. 1 a 2 o.z. poté stanoví, že písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý. 14. Soud žalobu zamítl (výrok I) a to z důvodu její neurčitosti a nepřezkoumatelnosti, kdy současně také některá žalobní tvrzení byla shledána v rozporu s provedenými listinnými důkazy. Z provedených důkazů a nesporných tvrzení účastníků má soud za prokázané pouze to, že mezi [anonymizováno] (předchůdcem žalobce) a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z žalobních tvrzení však nikterak nevyplývá, a nevyjádřila se k tomu ani žalovaná, kolik bylo ve skutečnosti na úvěr vlastně čerpáno. Žalobce tvrdí, že žalovaná na úvěr čerpala v konečné výši 75 486,95 Kč. Toto tvrzení však žalobce neprokázal jediným důkazem – ba naopak z provedeného dokazování vyplývá, že takováto částka zcela určitě žalovanou čerpána být nemohla, neboť dle čl. II odst. 2 smlouvy činil úvěrový limit maximálně 50 000 Kč. 15. Pokud snad žalobce měl uvedenou částkou na mysli celkový dluh žalované, pak v podaném návrhu zcela absentují jakákoliv tvrzení o tom, z čeho se tato částka sestává, na základě kterých smluvních ujednání žalobce dovozuje oprávněnost svého návrhu atd. Bez těchto tvrzení je žaloba neurčitá a oprávněnost nároku žalobce nepřezkoumatelný. Tím spíše za situace, kdy žalovaná tvrdí a výpisy také prokázala, že na předmětný dluh plnila jak před žalobcem určenou splatností dluhu (tj. 18.2.2021), tak i po tomto datu. Žalobní tvrzení pak zcela tuto skutečnost opomíjejí, resp. z nich není patrno, zda částečné úhrady dluhu byly či nebyly zohledněny v žalobním nároku, případně v jaké výši. 16. Obecně přitom platí, že nalézací soud není povinen a ani oprávněn doplňovat žalobní tvrzení, provedenými důkazy. Mimo to žalobce svou neúčastí na jednání se dobrovolně vzdal možnosti poučení ze strany soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. (srovnej: rozsudek NS ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). Žalobci přitom byl dán dostatečný časový prostor na přípravu jednání, resp. rovněž k reakci na námitky žalované uplatněné v odporu stran částečné úhrady dluhu, na které žalobce nikterak nereagoval. 17. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy ve věci byla procesně úspěšná žalovaná, které však žádné náklady řízení doposud nevznikly.