7 C 218/2020-19 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 27 163,04 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% p. a. z částky 27 163,04 Kč od 27.8.2020 do zaplacení. Návrh odůvodnil tím, že dne [datum] uzavřel s žalovaným dohodu o uznání dluhu, kdy žalovaný uznal svůj dluh co do důvodu a výše 35 163,04 Kč. Dluh se zavázal uhradit ve formě 70 měsíčních splátek dle splátkového kalendáře. Žalovaný se však v průběhu placení dostal do prodlení se splátkou č. 17 a č. 18. Žalobce proto zaslal žalovanému dne 18.8.2020 oznámení o zesplatnění dluhu spolu s předžalobní upomínkou. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu ve výši 27 163,04 Kč nejpozději do 26.8.2020. Žalovaný po celou dobu na uznaný dluh uhradil pouze 8 000 Kč. 2. Usneseními ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] a č.j. [číslo jednací] soud nejprve vyzval žalovaného, aby se vyjádřil k připojené žalobě ve lhůtě 15 dnů od doručení žaloby a následně v téže lhůtě, aby soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, bude soud předpokládat, že s takovým procesním postupem souhlasí. Žalovaný se k podané žalobě na výzvu soudu nevyjádřil. Nesdělil soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. S ohledem na nečinnost žalovaného a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) občanského soudního řádu. 3. Při rozhodování vycházel soud z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Z listiny označené jako Splátková dohoda bylo soudem zjištěno, že v této dne [datum] žalovaný uznal vůči žalobci dluh ve výši 35 163,04 Kč. Dluh byl představován pohledávkou, která na žalobce přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávky od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] – jednalo se o peněžitou pohledávku vyplývající ze smlouvy č. [anonymizováno]. Pro úhradu dluhu byl stanoven splátkový kalendář v rozsahu 70 pravidelných splátek. V bodě 6 smlouvy byla účastníky sjednána možnost žalobce učinit oznámením celý dluh okamžitě splatným a to pro případ prodlení žalovaného se zaplacením nejméně dvou plných splátek. 5. Podle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 6. Podle § 1931 o.z. bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. 7. Ust. § 1970 o.z. poté stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Žalovaný uznal písemně ve smyslu § 2053 o.z. co do důvodu i výše 35 163,04 Kč vůči žalobci svůj dluh a zavázal se jej hradit v pravidelných 70 splátkách dle splátkového kalendáře. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s řádným splácením dluhu, využil žalobce své oprávnění (bod 6 smlouvy) a celý zbytek dluhu zesplatnil (§ 1931 o.z.). Jelikož žalovaný na dluh uhradil pouze 8 000 Kč, činí aktuální výše dluhu 27 163,04 Kč. Proto má nyní žalobce vůči žalovanému nárok na zaplacení dlužné jistiny 27 163,04 Kč a zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o.z., tak jak je uvedeno ve výroku I. 9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142a odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobci přiznal právo na jejich náhradu v plném rozsahu. V daném případě se jedná o zaplacený soudní poplatek ve výši 1 087 Kč a náklady za zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, byla náhrada nákladů omezena dle § 14b této vyhlášky. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 750 Kč za 2 úkony (převzetí věci, návrh) + ½ úkon za předžalobní upomínku za 150 Kč dle §11 odst. 1 písm. a/, d/, § 11 odst. 2 písm. h/ a §14b odst. 1 bod 2/ vyhl. č. 177/1996 Sb. a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 100 Kč, celkem 300 Kč (§14b odst. 5 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci byla dále zvýšena o náhradu DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., při sazbě 21% tedy o 220,50 Kč, když zástupce žalobce řádně doložil, že je plátcem DPH. Soud tak žalobci přiznal náklady v celkové výši 2 358 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu těchto nákladů k rukám zástupce žalobce. 10. Lhůty k úhradě byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř.