7 C 39/2021-122 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal vůči žalovanému zaplacení 151 496,80 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobci se dne 7. 12. 2018 ve 4:55 hodin stal úraz, když při chůzi uklouzl na řádně neošetřeném zledovatělém chodníku na ulici [ulice], směrem na hlavní ulici [ulice], mezi domy [adresa] v Lanškrouně. Přesné místo pádu označil žalobce přiloženou fotodokumentací se zaznačením místa šipkou – s doplněním, že se jednalo o koncovou část chodníku na ulici [ulice], při sestupu na ulici [příjmení]. [příjmení] předmětného chodníku je město Lanškroun, pro kterého provádí správu komunikací žalovaný, tj. i zimní údržbu. V důsledku pádu si žalobce přivodil tříštivou zlomeninu diafýzy holenní kosti. Dále uvedl, že na chodníku se pohyboval zvýšenou opatrností, klidnou chůzí, nicméně s ohledem na závadu ve schůdnosti v podobě náledí, nebyl schopen pádu zabránit. [město] prochází pravidelně každé ráno pracovního dne ve stejný čas. Při počátcích svého pohybu v důsledku registrovaného mrholení vyzkoušel, zda se komunikace nekloužou. Komunikace na ulici [ulice] ani [ulice] nebyla kluzká a ani namrzlá a to jak po vizuální stránce, tak ani po odzkoušení komunikace opatrným pohybem. Změny ve schůdnosti neregistroval ani bezprostředně před místem pádu. Teprve v místě pádu nečekaně uklouzl. Náledí si všiml až v okamžiku, kdy ležel na zemi a čekal na příjezd záchranné služby. Rovněž pracovníci záchranné služby poté na místě uklouzli. 2. V důsledku úrazu byl žalobce v době od 7. 12. 2018 do 30. 6. 2020 v pracovní neschopnosti v souvislosti s léčbou úrazu a na doporučení lékaře také absolvoval ozdravný pobyt v lázních. Za škodu mu způsobenou ve smyslu ustanovení § 27 odst. 3 a odst. 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jako "ZPK"), jako správce komunikace – předmětného chodníku odpovídá žalovaný, který je povinen provádět řádnou údržbu daného chodníku, což v daném případě nesplnil. Žalovaná částka se sestává z bolestného ve výši 61 958,40 Kč, kdy úraz žalobce byl dle lékařského posudku ohodnocen 210 body bolestného, přičemž hodnota jednoho bodu odpovídá v souladu s Metodikou Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví jednomu procentu průměrné mzdy za předchozí kalendářní rok, tedy částce 295,04 Kč; dále v úhradě za vypracování posudku o bolestném v částce 360 Kč; dále ve výdajích vynaložených na léčbu úrazu v částce 7 405 Kč, kdy žalobce absolvoval léčebný pobyt v lázních v období od 17. 6. 2019 do 15. 7. 2019; dále ušlý zisk v částce 81 773,40 Kč, kdy žalobce za kalendářní čtvrtletí předcházející úrazu odpracoval v měsíci červenec 2018 celkem 126 hodin, za které mu byla přiznána mzda v částce 13 832 Kč, v měsíci srpen 2018 odpracoval 154 hodin, za které mu byla přiznána mzda v částce 14 299 Kč, a v měsíci září 2018 odpracoval 28 hodin, za které mu byla přiznána mzda v částce 2 663 Kč, přičemž průměrný výdělek za předchozí kalendářní čtvrtletí tak činil za předpokladu odpracovaných 308 hodin a dosažené mzdy za tuto odpracovanou dobu 30 794 Kč částku 99,98 Kč za hodinu. Žalobce musel být v souvislosti s úrazem v dočasné pracovní neschopnosti od 7. 12. 2018 do 30. 6. 2020. Za toto období žalobce zmeškal 390 pracovních dnů. Pravděpodobný výdělek, kterého by žalobce mohl dosáhnout tak za předpokladu osmihodinové pracovní doby činí 272 945,40 Kč. Žalobce obdržel na náhradě mzdy za prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti ze strany zaměstnavatele 2 646 Kč, na vyplacených dávkách nemocenského pojištění částku 188 526 Kč. Ztráta na výdělku žalobce tak činí 81 773,40 Kč. Žalovaný na dluh nic neuhradil ani poté, co mu byla 12.8.2020 zaslána předžalobní upomínka. 3. V závěrečném návrhu žalobce shrnul, že předmětná komunikace byla kluzká z důvodu, že ze strany žalovaného nebyla řádně provedena údržba, přestože panovaly podmínky příhodné pro vznik náledí. Žalovaný mohl při vědomí nebezpečnosti daného úseku chodníku odstranit nebo alespoň zmírnit závadu ve schůdnost v podobě náledí, k čemuž však nedošlo, údržba chodníku nebyla vůbec provedena, tudíž komunikace neumožňovala bezpečný pohyb chodců, čímž je dle žalobce dána odpovědnost žalovaného za úraz způsobený závadou ve schůdnosti. Žalovaný si byl vědom nebezpečí místa pádu tzv.„ kopečku“, zimní údržba takového místa při nepříznivých povětrnostních podmínkách, měla být provedena přednostně. Vzhledem ke své nebezpečnosti uvedený úsek měl být zařazen plánem zimní údržby do I. pořadí. Jestliže k tomu nedošlo, přestože žalovaný věděl, že se jedná o nebezpečné místo, tak měl k chodníku umístit ceduli, která by chodce upozornila na tuto skutečnost. Žalovaný ohledně zproštění se své odpovědnosti nemůže argumentovat subjektivními důvody v podobě materiálních, personálních nebo finančních zdrojů. Jedná se v tomto případě o plnění zákonné povinnosti, jejímž základním smyslem je ochrana zdraví coby v podstatě nejdůležitější hodnoty z hlediska právní ochrany vůbec. Žalobce v tomto směru odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 12. dubna 2016, sp. zn. I. ÚS 2315/15, ve kterém Ústavní soud výslovně uvedl:„ I když povinnost obcí od účinnosti novelizace provedené zákonem č. 97/2009 Sb. provádět úklid a zimní údržbu chodníků (místních komunikací) na ně klade značné nároky, musí soudy vycházet z toho, že záměrem zákonodárce bylo zajistit chodcům náhradu újmy i v případech, kdy by pro obec bylo značně náročné chodník včas ošetřit a úrazu chodce předejít.“. Žalobce nikterak neporušil svou prevenční povinnost. Jedná se o běžnou trasu, která je obvykle využívána, navíc je daný chodník spojnicí mezi domy, mateřskou školou, nádražím, obchody a další občanskou vybaveností. S poukazem na citovaný nález Ústavního soudu se mimo to žalobce domnívá, že předvídatelnost závady ve schůdnosti není„ definičním znakem“ pro vznik odpovědnosti vlastníka komunikace za vzniklou újmu. Ústavní soud tak akcentuje, že právní úprava dle zákona č. 13/1997 Sb., má zajistit především to,„ aby se poškozené osoby domohly náhrady“, nikoliv stav opačný, a to i přesto, že povinnost zimní údržby komunikací uložená obcím může být velmi náročná. 4. Soud návrhu vyhověl a ve věci vydal dne 10.2.2021 elektronický platební rozkaz č.j. EPR 9921/2021-5. Proti tomuto podal žalovaný včasný odpor. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Namítal, že žalovaný prováděl za účelem odstranění nebo alespoň zmírnění závady ve schůdnosti zimní údržbu, dle platně sjednaného plánu zimní údržby. O závadu ve schůdnosti se ve smyslu ZPK rozumí taková změna ve schůdnosti komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům. V této souvislosti doplnil, že žalobce se z místa svého bydliště pohyboval po zledovatělém chodníku 240m a za tu dobu si musel bezesporu všimnout, že se na chodníku nachází náledí a tomuto náledí také musel přizpůsobit svůj pohyb. Musel přitom předpokládat, že změna ve schůdnosti chodníku se nachází na celé jeho trase. S ohledem na uvedené tak příčinou pádu na chodníku nebyla závada ve schůdnosti, neboť zhoršenou schůdnost chodníku mohl a měl žalobce předvídat. Odkázal v této souvislosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8.9.2010, sp.zn. 25Cdo 2731/2008. Technika žalovaného vyjela dne 7.12.2018 v 3.00hod, neboť pršelo a bylo kolem 0 stupňů. Pozemní komunikace ve městě byly pokryty náledím a žalovaný posypem ulic a chodníků zmírňoval důsledky povětrnostní situace. 5. V dalším průběhu řízení (po doplnění tvrzení žalobce a provedení důkazů) žalovaný doplnil a upřesnil, že místo pádu je označeno v plánu zimní údržby jako„ [ulice] [anonymizováno]“, a toto místo je zařazeno do kategorie II. Oproti komunikacím kategorie I., se tak jedná z hlediska dopravního o méně důležité místní komunikace a chodníky s tím, že schůdnost těchto komunikací musí být zajištěna nejpozději do 12hodin. Ulice [ulice] z hlediska svého významu není komunikací stěžejní pro užívání chodci, jako ostatní páteřní chodníky paralelních komunikací [ulice] a [ulice]. Sporoval doplněná tvrzení žalobce v tom směru, že ostatní komunikace nebyly zledovatělé, resp. že bylo zledovatělé pouze místo pádu. Mimo to žalobce při zaznamenaném mrholení a teplotě vzduchu mohl předpokládat existenci kluzkého povrchu komunikace. Krom toho, existence zábradlí v daném místě signalizuje pro chodce, že je třeba dbát zvýšené opatrnosti, kdy je současně zcela zjevné, že toto neslouží ochraně proti pádu z výšky. Navíc místo je opatřeno nádobou na inertní posyp, tj. veřejnosti dána k dispozici možnost svépomocí zmírnit závadu ve schůdnosti. Žalobce upadl na chodníku v důsledku své vlastní neopatrnosti. Dále doplnil, že ulice [ulice] je zařazena z hlediska zimní údržby do kategorie I., kde v 5.00hod byla již zimní údržba provedena – zkouška stavu chodníku tak byla žalobcem provedena zřejmě již na ošetřeném chodníku. 6. V závěrečném návrhu poté shrnul, že se v projednávaném případě nejednalo o závadu ve schůdnosti a to pro absenci nepředvídatelnosti. Žalobce dané místo znal, věděl, že venkovní