10 C 79/2022 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 51.173,75 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty ze dne [datum]. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 48.220,75 Kč, smluvních poplatků ve výši 553 Kč, smluvní pokuty ve výši 2.400 Kč, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným dne [datum], jejím předmětem bylo poskytnutí úvěrového rámce ve výši 15.000 Kč. Z oznámení o úpravě vypláceného důchodu bylo zjištěno, že žalovaný od lednové splátky 2005 pobíral invalidní důchod ve výši 6.204 Kč. Z platební historie a výpisů z úvěrového účtu žalovaného za období od 28. 10. 2005 do 28. 11. 2019 soud zjistil čerpání úvěru žalovaným, rozpis účtovaných poplatků a platby žalovaného na dluh. Z výpisů z úvěrového účtu soud zjistil též smluvní ujednání o navýšení úvěrového limitu. Z upomínky ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že žalobce pro opakované porušování smluvních podmínek zesplatnil pohledávky za žalovaným. Předžalobní upomínkou ze dne 2. 7. 2020 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (viz přechodné ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Dle ust. § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěrový limit do částky 15.000 Kč, který smluvní strany dle ujednání postupně navyšovaly. Žalovaný úvěr čerpal, sjednané splátky však řádně a včas nesplácel. Žalobce pohledávky za žalovaným pro porušování smluvních podmínek žalovaným zesplatnil. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou jistinu spolu s poplatky a smluvní pokutou, celkem tak částku 51.173,75 Kč se smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení, neboť je žalovaný s úhradou dluhu v prodlení. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.048 Kč, z částky 9.540 Kč za 3 úkony právní služby po 3.180 Kč dle ust. § 7 a ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 900 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 300 Kč dle ust. § 13 vyhlášky 177/1996 Sb. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 2.192,40 Kč. Celková náhrada nákladů činí 14.680,40 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.