12 C 100/2022-17 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 18.5.2022 domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 47 287,95 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že uzavřel dne 15.4.2019 s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] v níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 72 měsíčních splátkách ve výši 1 288,33 Kč, a to počínaje 15.5.2019, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 15,60% ročně. Žalobce svůj závazek splnil a dne 15.4.2019 úvěr žalovanému poskytl. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu žalobce prohlásil úvěr za splatný. Žalovaný nadále dluží žalobci na jistině částku 45 187,95 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 2 937,94 Kč, smluvní poplatky 2 100 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 539,21 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 48 125,89 Kč od 29.4.2022 do zaplacení. Žalovaný tuto částku žalobci neuhradil ani na základě upomínky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celou dobu řízení nečinný. K jednání soudu dne 23.8.2022 se nedostavil, ačkoli byl řádně předvolán, o odročení z důležitého důvodu nepožádal. Soud proto jednal dle § 101 odst. 3 z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) v jeho nepřítomnosti. 3. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne 15.4.2019 bylo zjištěno, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč s prvním možným dnem čerpání 15.4.2019. Žalovaný se zavázal úvěr žalobci splatit v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 1 288, 33 Kč, a to počínaje 15.5.2019. Roční úrokovou sazbu si účastníci sjednali ve výši 15,60% ročně. Celková částka, kterou byl žalovaný povinen zaplatit, činila 92 760,04 Kč RPSN byla uvedena ve výši 16,74% ročně. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 20.10.2021 bylo zjištěno, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, proto jej žalobce zesplatnil a vyzval žalovaného k zaplacení celkové částky 50 319,39 Kč (jistina činila 45 187,95 Kč), a to do 3.11.2021. Žalobce předložil soudu výpisy z účtu žalovaného a vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti. Žalovanému byla odeslána předžalobní výzva ze dne 28.4.2022, což bylo prokázáno předložených poštovním archem. 4. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Předloženými listinnými důkazy žalobce prokázal své tvrzení, že žalovaný úvěr řádně nesplácel a zůstal dlužen na jistině částku 45 187,95 Kč a na poplatcích 2 100 Kč. Žalovanému dále vznikla povinnost zaplatit připsané neuhrazené úroky z úvěru ve výši 2 937,94 Kč a úroky z prodlení dle § 1970 o.z. Úroková sazba byla stanovena jako pevná ve výši 15,60 % ročně. Žalobce prokázal oprávněnost svého nároku, proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Lhůtu ke splnění povinnost soud stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. 5. Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodl soud tak, že žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal právo na jejich náhradu v plném rozsahu. Žalobci vznikly náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 1 892 Kč a náklady za zastoupení advokátem dle vyhlášky č.177/1996 Sb. Dle § 11 cit. vyhlášky za každý úkon právní služby náleží zástupci žalobce 3 020 Kč, a to za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby, a výzvu se základním skutkovým a právním rozborem a účast na jednání soudu dne 23.8.2022 celkem za čtyři úkony právní služby 12 080 Kč. Dále bylo zást. žalobce přiznáno 1 200 Kč (4x náhrada paušálních nákladů po 300 Kč). Zást. žalobce dále náleží náhrada cestovních výdajů za cestu osobním automobilem z Brna do Ústí nad Orlicí a zpět, celkem 210 km, celkem 1 305 Kč. Dále soud žalobci přiznal náhradu za promeškaný čas za osm půlhodin á 100 Kč, celkem 800 Kč. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu přiznána náhrada uvedené daně ve výši 3 230,85 Kč. Celkové náklady řízení ve výši 20 507,85 Kč je žalovaný povinen nahradit žalobci dle § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku a podle § 149 o.s.ř. je povinen je zaplatit k rukám zástupce žalobce.