12 C 145/2021-51 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 14.7.2021 domáhal stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 2 443,54 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru. Úvěr byl vedený na úvěrovém účtu [číslo] [bankovní účet]. Celkovou výši úvěru se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši a k datu splatnosti sjednanými ve smlouvě. Spolu se splátkami úvěru se žalovaná zavázala hradit úroky z vyčerpané jistiny úvěru ve výši 15,90% ročně. Dále byla žalovaná povinna hradit poplatky za poskytnuté bankovní služby. Žalovaná však splátky úvěru a úroků a poplatky řádně a včas nehradila, tím se dostala do prodlení. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce. Ke dni 13.11.2017 činila dlužná částka 10 243,22 Kč. Pohledávka za žalovanou nebyla žalobci uhrazena řádně a včas. Žalovaná uhradila dne 11.1.2018 pouze částku 7 245 Kč. Žalobce požaduje touto žalobou po žalované zaplacení částky 193,54 Kč jako jistiny, 2 250 Kč jako poplatků, kapitalizovaného úroku z úvěru a úroku z prodlení a úroku ve výši 15,90% ročně z částky 193,54 Kč od 12.1.2018 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 2 443,54 Kč od 12.1.2018 do zaplacení. 2. Okresní soud v Ústí nad Orlicí vyhověl žalobě vydáním elektronického platebního rozkazu ze dne 7.9.2021, č.j. EPR 166603/2021-8, proti němuž podala žalovaná včasný odpor. V něm uvedla, že věděla, že má dluh u [anonymizována dvě slova], byla v té době ve finanční tísni. Když získala dostatek financí, chtěla celý dluh zaplatit. Banka však mezitím prodala dluh žalobci. Žalovaná žalobci volala a prosila o platební údaje, aby mohla svůj dluh ihned uhradit. Žalované přišly dvě sms, byly v nich jak částky, tak číslo účtu a variabilní symboly. Následující den žalovaná obě částky poslala. Peníze odesílala ze svého účtu dne 10.1.2018. Jednalo se o částky 7 425 Kč a 3 538 Kč. Následně žalovaná volala žalobci, aby se ujistila, že platby dorazily a zároveň se zeptala, zda je již vše v pořádku. Pracovnice žalobce potvrdila, že ano, že je vše uhrazené. 3. Žalobce se k odporu žalované vyjádřil tak, že žalovaná nikterak nerozporuje žalovanou částku. Žalobce platby, které uvedla žalovaná, eviduje. Na pohledávku, která je předmětem řízení, patří pouze platba ve výši 7 425 Kč, která byla na pohledávku započtena a zohledněna v podané žalobě. 4. Žalobce dále ve svém vyjádření uvedl, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaná byla povinna udržovat na svém běžném účtu dostatek finančních prostředků. Žalovaná se dostala do prodlení poprvé se splátkou splatnou 15.7.2013, která měla být uhrazena až dne 16.7.2013. Dále žalovaná neměla dostatek finančních prostředků na běžném účtu ke dni 15.9.2013. V prodlení byla žalovaná také se splátkou splatnou dne 15.12.2013 a 15.1.2014. Splátku splatnou ke dni 15.4.2017 žalovaná neuhradila ve sjednané výši. Splátku splatnou dne 15.6.2017 žalovaná také neuhradila řádně a včas. Žalovaná následně uhradila dne 17.7.2017 částku 1 799,51 Kč, zbývalo uhradit 274,43 Kč. Dne 15.8.2017 žalovaná uhradila částku 1 799,67 Kč. Do postoupení pohledávky žalovaná neuhradila 15,76 Kč u splátky splatné ke dni 15.7.2017 a dále celou částku předepsaných splátek splatných ke dni 15.8.2017, 15.9.2017, 15.10.2017, 15.11.2017 (vždy ve výši 1 541 Kč, poslední splátka ve výši 1 494,15 Kč). Celkem žalovaná uhradila 101 138,57 Kč, přičemž část těchto plateb ve výši 62 574,94 Kč byla použita na úhradu jistiny a zbývající část ve výši 38 563,63 Kč na úhradu úroků. Dlužná jistina tak činila 7 425 Kč. Žalovaná dále neuhradila poplatek ze dne 28.4.2017 – vyměření odm. z úvěrového účtu a poplatky ve výši 500 Kč za zaslání upomínky – vyměření odměny, a to ze dne 20.6.2017, 21.7.2017, 22.8.2017 a 19.9.2017. Pohledávka ve výši 3 538 Kč směřovala k úhradě dluhu z jiného úvěrového účtu a z předmětem řízení nijak nesouvisí. 5. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Ze smlouvy uzavřené dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 70 000 Kč. žalovaná se zavázala předmětný úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 541 Kč, a to k 15. dni v měsíci. Úroková sazba byla sjednána ve výši 15,90% ročně. RPSN byla sjednána ve výši 17,1%. Žalovaná se zavázala splatit bance vyčerpanou jistinu do 15.12.2017. Z potvrzení o čerpání bylo zjištěno, že žalované byly dne 13.1.2012 vyplaceny finanční prostředky ve výši 70 000 Kč. Z historického výpisu činila ke dni [datum] dlužná částka 7 425,06 Kč. Dlužné poplatky činily 2 250 Kč. Právní předchůdce žalobce žalované zaslal dne 19.62017, 20.7.2017 a 21.8.2017 upomínku. Za odeslání každé upomínky si banka účtovala 500 Kč. Žalobce žalované zaslal dne 18.9.2017 upomínku a upozornil žalovanou na možnost vymáhání pohledávky prostřednictvím třetí strany. I za tuto upomínku si právní předchůdce žalobce účtoval 500 Kč. Žalobce dále prokázal, že mezi ním a žalovanou proběhla dne 9.1.2018 emailová komunikace ohledně pohledávek za žalovanou. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a se seznamu postoupených pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 7.12.2017. Žalované byla zaslána předžalobní výzva ze dne 29.6.2021. Výpisem z účtu žalovaná prokázala, že dne 10.1.2018 odeslal částku 7 425 Kč na č.ú. [bankovní účet]. 6. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění platném do 31. 12. 2013, a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platný k datu uzavření smlouvy o úvěru (viz přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). 7. Dle § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 52 odst. 1 obč.z., spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé dodavatel. Podle § 55 odst. 1 obč. z. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle odstavce druhého ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. Podle § 56 odst. 1 obč.z. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. V řízení bylo prokázáno, že žalované byl vyplacen úvěr v celkové výši 70 000 Kč. Dále bylo historickým výpisem prokázáno, že žalovaná úvěr řádně nesplácela. Po postoupení pohledávky na žalobce uhradila ve prospěch úvěru částku 7 425 Kč, kterou žalobce započítal na úhradu jistiny, úroků a poplatků. Na jistině pak žalovaná zůstala dlužna částku 193,54 Kč. Žalovaná neprokázala, že by uhradila žalobci veškerý dluh. Soud se dále zabýval přiměřeností požadovaných poplatků a dospěl k závěru, že účtování částky 250 Kč a dále 500 Kč každý měsíc za zaslání upomínky prakticky téhož znění neodpovídá účelně vynaloženým nákladům a neúměrně tak zvyšují dluh žalované, které každý měsíc naskakuje o dalších 500 Kč. Soud tedy přiznal žalobci právo na zaplacení pouze jedné upomínky za 500 Kč, což považuje s ohledem na okolnosti za přiměřené. Soud proto zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobci částku 693,54 Kč zahrnující nesplacenou jistinu a jeden poplatek za upomínku. Vzhledem k tomu, že žalovaná ve stanoveném termínu svůj dluh neuhradila, žalobci vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 8. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy účastníci měli úspěch ve věci pouze částečný, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.