12 C 208/2020-52 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 8.9.2020 domáhal stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 36 818 Kč s příslušenstvím z titulu zaplacení nesplaceného úvěru, který jí byl poskytnut na základě smlouvy uzavřené mezi původním věřitelem, tj. společnost [právnická osoba], a žalovanou podle smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 14.3.2019. Žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr v celkové výši 36 818 Kč. Tento měl být splacen nejpozději 14.12.2019. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplatila. Žalobce proto uplatnil po žalované k zaplacení částku 36 818 Kč a uvedl, že tato částka se skládá z jistiny ve výši 31 971 Kč, z náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč uplatněných podle článku 6 odst. 1 písmeno a) smlouvy a z úroků za období čerpání ve výši 4 5975 Kč podle článku IV. odst. 1 smlouvy. Žalovaná ničeho neuhradila. Žalobce dále uvedl, že předmětnou pohledávku získal od právního předchůdce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.12.2019. 2. Žalovaná nesporovala tvrzení žalobce o tom, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru tak, jak bylo v žalobě uvedeno. Nesporovala rovněž jeho tvrzení o tom, že uvedené finanční prostředky postupně vyčerpala. Uvedla však, že smlouvu považuje od počátku za neplatnou, neboť právní předchůdce žalobce porušil ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Ve smlouvě nebyla uvedena výpůjční úroková sazba, podmínky pro použití této sazby a případně údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční úrokovou sazbu. Ve smlouvě nebylo uvedeno právo odstoupit od smlouvy. Žalovaná namítla absolutní neplatnost uvedené smlouvy. Žalovaná považuje RPSN ve výši 279,29% za nepřiměřenou a protiústavní. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta. Při jednání soudu pak žalovaná doplnila, že pokud by jí bylo uloženo dlužnou částku zaplatit, byla by schopna hradit maximálně 2 000 Kč měsíčně. Je na mateřské dovolené a pobírá dávky peněžité pomoci v mateřství ve výši 15 600 Kč měsíčně. Má jednu vyživovací povinnost, bydlí v nájemním bytě, kde platí 4 000 Kč měsíčně. 3. Žalobce souhlasil s plněním žalované v přiměřených splátkách. K jednání soudu se nedostavil, svou nepřítomnost omluvil a souhlasil s rozhodnutím bez jeho účasti. Soud proto ve věci jednal bez přítomnosti žalobce. Při hodnocení věci vycházel z obsahu spisu, předložených listinných důkazů a nesporných tvrzení účastníků řízení. 4. Žalobce prokázal svou aktivní věcnou legitimaci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.12.2019. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 25.7.2020. 5. Z nesporných tvrzení účastníků a předložených listinných důkazů vzal soud za zjištěné, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku poté, kdy žalovaná obdržela standardní informace o spotřebitelském úvěru. Ve smlouvě o revolvingovém úvěru bylo sjednáno, že výše úvěrového limitu činí 80 000 Kč Smlouva je uzavřena na dobu neurčitou. Smluvní strany se dohodly, že úvěr se bude úročit úrokovou sazbou podle Sazebníku, která ke dni uzavření smlouvy činí 11,75% měsíčně. Výše RPSN činila 279,29%. Celková částka splatná žalovanou by byla 134 808,62 Kč. Dle článku VI. odst. 1 písm. a) smlouvy si strany sjednaly pro případ porušení smlouvy žalovanou právo věřitele požadovat částku 250 Kč jako náhradu účelně vynaložených nákladů. Nedílnou součástí smlouvy o revolvingovém úvěru jsou obchodní podmínky společnosti [právnická osoba] a standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce vyplatil žalované dne 19.8.2019 částku 4 271 Kč, dne 9.8.2019 částku 500 Kč, dne 5.8.2019 částku 1 200 Kč, dne 2.8.2019 částku 1 000 Kč, dne 31.7.2019 částku 2 000 Kč, dne 26.7.2019 částku 1 500 Kč, dne 19.7.2019 částku 3 500 Kč, dne 8.7.2019 částku 600 Kč, dne 4.7.2019 částku 500 Kč, dne 3.6.2019 částku 700 Kč, dne 31.5.2019 částku 1 200 Kč, dne 30.5.2019 částku 2 000 Kč, dne 16.4.2019 částku 3 000 Kč, dne 14.3.2019 částku 10 000 Kč. Z platebních informací ze dne 14.12.2019 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce oznámil žalované celkovou dlužnou částku k datu splatnosti ve výši 36 818,84 Kč a novou výši měsíční splátky ve výši 4 602,36 Kč. 6. Soud ve věci uzavřel, že mezi účastníky sporu byla platně uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru ve smyslu ustanovení § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Na základě takto uzavřené smlouvy postupně čerpala úvěr ve výši 31 971 Kč. Pro posouzení platnosti jednotlivých ujednání takto uzavřené smlouvy soud použil ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť v každém jednotlivém případě se jednalo o uzavření smlouvy o úvěru a také zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 7. Soud při hodnocení jednotlivých ujednání smlouvy dospěl k závěru, že ujednání o úrokové sazbě obsažené v článku II. bod 4 smlouvy je neplatné, neboť je nepřiměřené, zakládající významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Ve smlouvě bylo ujednáno, že úroková sazba bude činit 11,75 % měsíčně a RPSN činí 279,29 %. Pro hodnocení jednotlivých ujednání takové smlouvy je nutné vycházet z ustanovení § 1813 a § 1815 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V souzené věci je ujednání o výši úroku sjednáno ve smlouvě, která byla připravena jako formulář ze strany žalobce. Takové ujednání není shledáno jako individuální, když žalovaná (spotřebitel) neměla reálnou možnost ovlivnit obsah tohoto ujednání (v ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne 15.4.1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách). Ujednání spotřebitelských smluv musí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s požadavkem přiměřenosti. 8. V souzené věci soud dospěl k závěru, že ujednání o požadovaných úrocích nebylo individuálně sjednáno a je tedy neplatné, neboť znamená značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele. 9. S ohledem na shora uvedené soud shledal žalobu důvodnou ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci vyčerpané finanční prostředky ve výši 31 971 Kč a platně sjednanou náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. shora, neboť je zjevné, že se žalovaná ocitla v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu. Úrok z prodlení byl řádně uplatněn podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. § 2. Soud tedy přiznal žalobci právo na zaplacení vyčerpaného úvěru ve výši 31 971 Kč a 250 Kč jako náklady za upomínání. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, a to pro nepřiměřenost uplatněného požadavku, který byl sjednán ve smlouvě o revolvingovém úvěru v rozporu se zákonem. 10. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci úspěch, přiznal soud v jeho prospěch právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Úspěch žalobce je představován v rozsahu 88 % a neúspěch 12 %. Ve výši rozdílu úspěchu a neúspěchu pak náleží žalobci právo na náhradu nákladů řízení, tj. 76 % z celkových nákladů řízení. Žalobci vznikly náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 1 473 Kč a náklady za zastoupení advokátem dle vyhlášky č.177/1996 Sb. Dle § 14b odst. 1 cit. vyhlášky za každý úkon právní služby náleží zástupci žalobce 500 Kč, a to za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a výzvu se základním skutkovým a právním rozborem – celkem za tři úkony právní služby 1 500 Kč. Dále bylo zást. žalobce přiznáno 300 Kč (3x náhrada paušálních nákladů po 100 Kč) dle § 14b) odst. 5 písm.a) cit.vyhlášky. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty byla mu přiznána náhrada uvedené daně ve výši 378 Kč. Advokátovi žalobce tak náleží právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 76 %, tj. 2 775 Kč. 11. Vzhledem k tomu, že žalobce souhlasil s úhradou dluhu v přiměřených splátkách a v možnosti žalované je zaplatit dluh ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, povolil soud žalované zaplatit dlužnou částku včetně nákladů řízení žalobci v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných vždy do každého posledního dne v příslušném kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).