12 C 33/2022-40 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 2.2.2022 domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 4 624 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že zjistil, že osobní automobil, [registrační značka], [VIN kód] je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný jako provozovatel vozidla neměl od 10.4.2019 do 10.7.2019 sjednáno k vozidlu pojištění odpovědnosti. Vozidlo bylo nepojištěno 92 dnů a žalovaný tím porušil zákonnou povinnost pojistit vozidlo. Žalobci tak vznikl nárok na příspěvek. Žalobce vyčíslil výši příspěvku částkou 4 324 Kč a vyzval žalovaného k jeho úhradě, a to spolu s částkou 300 Kč jako nákladů za uplatnění. Žalovaný na výzvu nereagoval. 2. Okresní soud v Ústí nad Orlicí vyhověl žalobě vydáním elektronického platebního rozkazu ze dne 8.2.2022, č.j. EPR 23164/2022-5, proti němuž podal žalovaný včasný odpor. Žalovaný uvedl, že žalobce nedostatečně zjistil skutečný stav věci a řízení zatížil množstvím procesních pochybení. Rozhodnutí je stiženo množstvím nezhojitelných procesních vad takového charakteru, že zakládají jeho nezákonnost a nepřezkoumatelnost. Žalovaný uvedl, že vozidlo dne 26.4.2019 prodal. Povinností kupujícího pak bylo nahlášení změny vlastníka v evidenci držitelů motorových vozidel a povinnost vozidlo bezodkladně pojistit. Kupující byl informován, že prodávající bezprostředně po podpisu smlouvy zruší pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla. Z toho, že kupující v rozporu s povinností vyplývající z kupní smlouvy vozidlo nepojistil, nelze jakkoliv vinit prodávajícího. Žalovaný dále namítl, že neobdržel žádné upomínky, jelikož mu byly doručovány na adresu, na níž se dlouhodobě nezdržuje. Žalovaný se podivuje nad tím, že žalobce si není schopen ověřit validitu doručovací adresy ve vztahu k žalovanému. 3. Žalobce v reakci na podaný odpor a zaslanou kupní smlouvu vzal žalobu co do částky 3 525 Kč s příslušenstvím zpět. Dál požadoval zaplatit částku 1 099 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Žalobce požadoval, aby my byly přiznány náklady řízení v plné výši. Uvedl, že veškerá korespondence byla žalovanému zasílána na adresu sdělenou Ministerstvem obrany. Nelze pak přičítat k tíži žalobce, že žalovaný v rozporu se zákonem neprovedl zápis změny vlastníka předmětného vozidla po jeho prodeji, ani neprovedl případně změnu adresy v registru vozidel. Tím znemožnil žalobci dozvědět se jak o změně vlastníka, tak i o případné změně adresy žalovaného. Žalovaný měl dostatek času k předložení podkladů a prokázání neexistence povinnosti k úhradě v rámci mimosoudního vymáhacího procesu. Žalovaný nese procesní zavinění na zastavení řízení, neboť výhradně jeho chování po zahájení řízení bylo důvodem zpětvzetí a zastavení řízení. Soud postupoval dle § 96 odst. 1, 2, 3, 4 o.s.ř. a řízení v rozsahu podaného částečného zpětvzetí zastavil (výrok II.rozsudku). 4. Žalovaný při jednání soudu dne 12.4.2022 dále uvedl, že s žalobou nesouhlasí. Potvrdil, že byl v období od 10.4.2019 do 26.4.2019 vlastníkem předmětného vozidla. Vozidlo v tomto období nebylo pojištěno, protože nebylo způsobilé k jízdě. Bylo odstaveno na soukromém pozemku. Žalovaný našel kupce, který zajistil odtah vozidla. Domluvili se, že kupující provede přepis vozidla. Kupující sdělil, že nejprve vozidlo opraví a následně jej přepíše a pojistí. Před zmiňovaným obdobím měl žalovaný vozidlo pojištěno u Generali pojišťovny. Pojistnou smlouvu neprodlužoval, protože chtěl vozidlo prodat. Na pár dnů neměl důvod vozidlo pojišťovat. Na pojišťovnu určitě hlásil změnu adresy. 5. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Z kupní smlouvy o prodeji motorového vozidla ze dne 26.4.2019 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovaným jako prodávajícím a [jméno] [příjmení] jako kupujícím. Předmětem smlouvy byl prodej vozidla [příjmení] [jméno], [registrační značka], [VIN kód]. V čl. VI. smlouvy bylo sjednáno, že nahlášení změn v evidenci držitelů motorových vozidel zajistí kupující, a to na svůj náklad. Ke kupní smlouvě byla přiložena plná moc pro kupujícího na zajištění nahlášení změn v evidenci držitelů motorových vozidel. Z evidence držitelů motorových vozidel bylo zjištěno, že žalovaný byl evidován jako vlastník uvedeného vozidla od 15.11.2012 do 28.7.2019. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 22.8.2019 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného o zaplacení příspěvku za období od 10.4.2019 do 10.7.2019. Výše denní sazby činí 47 Kč. Žalobce vyzval žalovaného i k zaplacení částky 300 Kč jako nákladů za uplatnění pohledávky. Z upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 31.10.2019 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného o zaplacení příspěvku ve výši 4 649 Kč. Upomínka byla odeslána na adresu [adresa žalovaného]. Z II.upomínky o úhradu nedoplatku ze dne 15.1.2020 bylo zjištěno, že žalovaný byl opětovně upomenut o úhradu příspěvku. Upomínka byla zaslána na tutéž adresu žalovaného. Žalobce zaslal žalovanému dne 7.12.2021 předžalobní upomínku. 6. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2 odst. 2, písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. nestanoví-li tento zákon jinak, může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož odpovědnost za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona. Povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. Podle ust. § 4 odst. 1 tohoto zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit žalobci příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, pokud je vozidlo v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Podle odst. 3 se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle odst. 4 je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit žalobci náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle odst. 5 výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů žalobce spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Podle ust. § 2 odst.1, písm. f) vyhl. č. 205/1999 Sb. činí výše denního příspěvku pro vozidlo o objemu válců do 1 850 cm3 částku 47 Kč denně. Podle ust. § 2a téže vyhlášky činí výše nákladů na upomínání 300 Kč. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl v období od 10.4.2019 do 26.4.2019 vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla a neměl sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Rovněž vozidlo nenechal v registru zapsat jako vyřazené z provozu. 7. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobci příspěvek stanovený zákonem ve výši 799 Kč a náklady na uplatnění ve výši 300 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný je se splněním své povinnosti v prodlení, má žalobce právo na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Výše úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud žalobě v plném rozsahu vyhověl s tím, že žalovaný je povinen uvedené částky zaplatit žalobci ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. o.s.ř. 8. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. Oba účastníci měli úspěch ve věci pouze částečný, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. K požadavku žalobce na přiznání plných nákladů řízení soud uvádí, že žalovaný z procesního hlediska nezavinil, že řízení muselo být zastaveno. Nárok na náhradu nákladů řízení má oporu v procesním právu, nikoli v ustanovení práva hmotného. Pokud by tomu tak nebylo, soud by po zastavení řízení musel zkoumat důvodnost nároku ve věci samé, což nelze. Pokud žalovaný po podání návrhu splní to, co po něm žalobce požaduje a žalobce z tohoto důvodu vezme žalobu zpět, měl by soud rozhodnout o povinnosti žalovaného hradit žalobci náklady řízení podle § 146 odst. 2 věty druhé o.s.ř. V souzené věci však žalobce vzal žalobu zpět z jiného důvodu, tzn. nikoli poté, co žalovaný splnil to, co po něm bylo požadováno.