12 C 57/2022-84 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 15.12.2020 domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 9 798,43 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel dne 24.6.2016 smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. [bankovní účet]. Na základě této smlouvy se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr na sporožirovém účtu až do sjednaného limitu ve výši 5 000 Kč. Dodatkem ke smlouvě o úvěru ze dne 29.7.2016 došlo k navýšení limitu na částku 8 000 Kč. Za poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal platit úrok ve výši 18,90% ročně. Žalovaný byl oprávněn poskytnutý kontokorent na svém účtu průběžně čerpat výběry v hotovosti a bezhotovostními platbami s tím, že nesmí přečerpat povolený úvěrový rámec nad sjednanou částku a má povinnost poskytnutý kontokorent v celé výši splatit. Úplným splacením kontokorentu žalovaný dle smlouvy automaticky nabyl možnost opět kontokorent za sjednaných podmínek čerpat. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronickým způsobem prostřednictvím unikátního profilu internetového bankovnictví žalovaného. Žalovaný porušil svou povinnost řádně splatit úvěr a dluží žalobci částku 9 798,43 Kč na jistině úvěru, částku 982,80 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 18,90% ročně počítaného z jistiny úvěru za období od 4.4.2020 do 23.11.2020, částku 636,85 Kč na zákonném úroku z prodlení z nepovoleného debetního zůstatku od 4.4.2020 a dále smluvní úrok 18,90% ročně z částky 9 798,43 Kč od 24.11.2020 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 9 798,43 Kč od 24.11.2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celou dobu řízení nečinný. 3. Dle § 101 odst. 3 z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) soud jednal v nepřítomnosti účastníků. Zástupce žalobce svou neúčast na jednání omluvil, o odročení jednání z důležitého důvodu nepožádal. Žalovaný svou neúčast na jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání. 4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Mezi účastníky byla sjednána smlouva o vedení běžného účtu č. [bankovní účet]. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 24.6.2016 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi účastníky. Na základě této smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč. Úvěr byl žalovaný povinen splatit do jednoho roku ode dne, kdy začne úvěr čerpat. Strany se dohodli na roční úrokové sazbě ve výši 18,90% ročně. RPSN činila 42,46%. Z dodatku ke smlouvě o kontokorentním úvěru ze dne 29.7.2016 bylo zjištěno, že byl sjednán mezi účastníky. Na základě dodatku došlo k navýšení kontokorentního úvěru na částku 8 000 Kč. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne 5.4.2020. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 1.3.2020 do 30.4.2020 bylo zjištěno, že výše nesplaceného kontokorentního úvěru činí 9 798,43 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva. Z poštovního archu bylo zjištěno, že výzva byla odeslána žalovanému. 5. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2 395 a násl. z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V souzené věci byla uzavřena mezi účastníky úvěrová smlouva. Na základě této smlouvy žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky, žalovaný však smluvené podmínky nedodržel. Žalovaný svým jednáním porušil úvěrovou smlouvu, tedy zejména neplnil povinnost stanovenou mu § 2 395 o.z., tj. vrátit žalobci poskytnuté finanční prostředky sjednaným způsobem a žalobci tak nyní dluží celkem částky uvedené ve výroku I., když s jejich zaplacením je v prodlení. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku stanová vláda nařízením. Vzhledem k tomu, že žalovaný je se splněním svého závazku v prodlení, je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení v zákonné výši. Lhůtu k zaplacení uvedených částek soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 6. Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodl soud tak, že žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal právo na jejich náhradu v plném rozsahu. Žalobci vznikly náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady za zastoupení advokátem dle vyhlášky č.177/1996 Sb. Dle § 14b odst. 1 cit. vyhlášky za každý úkon právní služby náleží zástupci žalobce 200 Kč, a to za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a výzvu se základním skutkovým a právním rozborem – celkem za tři úkony právní služby 600 Kč. Dále bylo zást. žalobce přiznáno 300 Kč (3x náhrada paušálních nákladů po 100 Kč) dle § 14b) odst. 5 písm.a) cit.vyhlášky. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu přiznána náhrada uvedené daně ve výši 189 Kč. Celkové náklady řízení ve výši 1.489 Kč je žalovaný povinen nahradit dle § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku a podle § 149 o.s.ř. je povinen je zaplatit k rukám zástupce žalobce.