14 C 1/2022-22 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 60 507 Kč s tím, že dodával žalobci dle smlouvy elektřinu, za niž mu žalovaný zůstal dlužen. Žalobce vyúčtoval žalovanému 10 482 Kč se splatností dne 11.12.2019 a 49 225 Kč se splatností dne 22.9.2020. Zaslal také žalovanému upomínky. Žalovaný však dlužnou částku dosud neuhradil, ačkoliv byl k úhradě upomínán. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud rozhodoval ve věci bez přítomnosti žalovaného, který se na jednání soudu nedostavil, ačkoliv byl předvolán, svou neúčast neomluvil, o odročení nepožádal (ust. § 101 odst.3 o.s.ř.). 4. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalovaný uzavřel se žalobcem dne 17.7.2019 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, podle které se žalobce zavázal dodávat žalovanému elektřinu a žalovaný se zavázal za tuto elektřinu platit cenu 1 394 Kč za kWh v zálohách po 7 000 Kč měsíčně. (zjištěno ze smlouvy ze dne 17.7.2019). Bylo také sjednáno, že při prodlení zákazníka s úhradou jakéhokoli závazku je zákazník povinen hradit úrok z prodlení ve výši 0,25% denně z dlužné částky. V dodatku byla cena zvýšena na 1 524 Kč za kWh (zjištěno z dodatku ze dne 17.7.2019). Za období 31.7.2019 – 20.11.2019 byl žalovanému vyúčtován nedoplatek ve výši 10 482 Kč se splatností 11.12.2019 a za období 21.11.2019 – 24.7.2019 byl žalovanému vyúčtován nedoplatek ve výši 49 225 Kč se splatností dne 22.9.2020 (zjištěno z faktury č. [anonymizováno] a [anonymizováno]). Žalovanému byla dvakrát zaslána upomínka a za ni byla dvakrát vyfakturována pokuta 200 Kč, což odpovídá ceníku (zjištěno z upomíněšk, ceníku a faktur č. FN [číslo] a [anonymizováno]). Dne 20.10.2020 byl žalovaný upomínán o zaplacení dlužné částky a byl upozorněn na to, že dluh bude v případě nezaplacení vymáhán soudní cestou (zjištěno z upomínky ze dne 20.10.2020). 5. Žalovaný odebral elektřinu, za což byl povinen dle smlouvy zaplatit cenu podle ceníku, což neučinil a žalobce má proto právo, aby mu byla vyfakturovaná cena zaplacena. Účastníci spolu uzavřeli smlouvu, která se řídí jednak ust. § 50 zák. č. 458/2000 Sb. energetického zákona, jednak obecně ustanovením občanského zákoníku o kupní smlouvě, tedy ust. § 2079 a násl. Soud tedy uznal žalovaného povinným uhradit kupní cenu elektřiny a pokutu, celkem ve výši 60 507 Kč. 6. Podle ust. § 1970 o.z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle ust. § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 8. Podle ust. § 1815 o.z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 9. Žalobce se domáhal úroku z prodlení ve výši 0,25% denně, přičemž tato povinnost byla stanovena přímo ve smlouvě. Žalobce jako podnikatel však takovou povinnost ve smlouvě stanovenou neměl, jedná se o ujednání, které zatěžuje pouze jednu stranu smlouvy, a to spotřebitele, žalobce by při prodlení platil pouze zákonné úroky z prodlení v řádově nižší výši. Takové ujednání o úroku z prodlení je nepřiměřené, protože zakládá významnou nerovnováhu povinností v neprospěch spotřebitele. Sazba úroku z prodlení je vysoká, pokud by se jednalo o smluvní pokutu, byla by jako přiměřená vnímána sazba 0,1% denně, a proto byla soudem snížena sazba smluvního úroku z prodlení na 0,1% denně s ohledem na to, že ve smlouvě nebyla sjednána smluvní pokuta. Ve zbytku úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta. 10. Žalobce byl ve věci úspěšný, neúspěšný byl pouze co do úroku z prodlení a zaslal žalovanému výzvu k plnění ve lhůtě delší než sedm dní před podáním žaloby a soud mu přiznal dle ust. § 142 odst.3 a 142a odst.1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 241 Kč a dále náklady na právní zastoupení. Náklady na právní zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 3 540 Kč za jeden úkon právní služby celkem tedy 10 620 Kč za 3 právní úkony (převzetí věci a žaloba, účast u jednání) dle ust. § 11 odst.1 advokátního tarifu a jeden úkon (předžalobní upomínka, která nesplňuje předpoklady právního rozboru věci) v poloviční výši 1 770 Kč dle ust. § 11 odst.2 advokátního tarifu a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 4 úkony ve věci po 300 Kč, celkem 1 200 Kč (§ 13 odst.3 advokátního tarifu). Žalobce vyúčtoval také cestovné – jízdu vlakem za 566 Kč a 11 půlhodin ztráty času, celkem 1 100 Kč. Odměna zástupci byla dále zvýšena o DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. při sazbě 21%, tedy o 3 203,76Kč. Soud přiznal žalobci náklady v celkové výši 20 700,76 Kč.