14 C 224/2022-55 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném placení příspěvku neprovdané matce ve výši 3 500 Kč měsíčně od 1.6.2022 do 16.5.2023. Dne 16.5.2021 se žalobkyni narodila dcera, jejímž otcem je žalovaný. Do konce května 2022 bydleli všichni ve společné domácnosti, dne 23.5.2022 se však žalobkyně kvůli častým hádkám z domácnosti odstěhovala. Žalovaný nebyl ochoten podílet se na péči o dítě a přispívat na domácnost. Žalobkyně nyní žije u svých rodičů, je na rodičovské dovolené a její příjem je 9 900 Kč měsíčně. Před nástupem na rodičovskou dovolenou pobírala mzdu ve výši 18 000 Kč měsíčně. Žalobkyni v souvislosti s narozením dítěte klesla životní úroveň, žalovaný se na dorovnání tohoto poklesu nepodílí. Nyní žalobkyně hradí 3 000 Kč rodičům jako příspěvek na bydlení, 1 075 Kč na telefon, 1 469 Kč na splátku automobilu. 2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a uvedl, že vztah účastníků trval 7 let a jeho konec byl pro něj překvapivý. Je pravda, že žalobkyně z domácnosti odešla, do té doby však žalovaný hradil veškeré výdaje na domácnost sám a žalobkyně se tak této výhody dobrovolně vzdala. Žalovaný je ochoten nadále poskytovat naturální plnění péčí o žalobkyni. Žalobkyně také odvezla některé věci žalovaného a vybrala peníze z jeho účtu, což již řeší policie. Odstěhovala se bez vědomí žalovaného a vzala s sebou i nezletilou dceru, se žalovaným nekomunikuje, požaduje pouze výživné. Žalovaná žije u svých rodičů a nemá žádné náklady na bydlení, pokud jí bude hrazeno výživné na dceru a na její osobu, bude její životní úroveň naopak vyšší než před narozením dítěte. Žalobkyně nijak neprokázala svou současnou životní úroveň, neprokázala, proč ze společné domácnosti se žalovaným odešla a vzdala se tak vyšší životní úrovně. Odešla ke svým rodičům bez objektivního důvodu, což by mělo být zohledněno v rámci dobrých mravů. 3. Soud při svém rozhodování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Žalobkyně byla zaměstnána u [právnická osoba] s.r.o. s příjmem cca 18 000 Kč měsíčně, nyní je na rodičovské dovolené a pobírá rodičovský příspěvek ve výši 9 964 Kč měsíčně (zjištěno z výpisu z účtu, potvrzení zaměstnavatele a úřadu práce). Žalovaný je zaměstnán u [právnická osoba] transport s průměrnou mzdou 25 548,66 Kč měsíčně a průměrnými cestovními náhradami 19 154 Kč měsíčně, dávky sociální pomoci nepobírá (zjištěno ze zprávy zaměstnavatele a úřadu práce). Nezletilá dcera účastníků byla svěřena do péče žalobkyně, žalovanému bylo vyměřeno výživné ve výši 4 800 Kč měsíčně a splátky dlužného výživného 2 000 Kč měsíčně. V řízení o poměrech nezletilé bylo vycházeno z příjmu žalovaného cca 32 000 Kč měsíčně, když cestovní náhrady byly započítány jednou třetinou (zjištěno z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 5.8.2022, č.j. [číslo jednací]). Z účtu žalovaného byly pořizovány nákupy potravin a byla vybírána hotovost z bankomatu (zjištěno z výpisu z účtu). Žalovaný hradí 495 Kč za kabelovou televizi, 881 Kč za mobilní tarif, 1 181 Kč za tarif magenta (zjištěno z potvrzení o transakcích), 500 Kč penzijní připojištění (zjištěno z pojistné smlouvy), nájem 4 700 Kč (zjištěno z evidenčního listu), 600 Kč ročně pojištění odpovědnosti (zjištěno z pojistné smlouvy). 4. Žalovaný ve svém účastnickém výslechu uvedl, že jeho náklady tvoří nájem, elektřina, plyn, výživné na dceru, doprava do zaměstnání a strava. Za nájem hradí 5 000 Kč, elektřina a plyn jsou dvakrát 1 300 Kč, 6 800 Kč hradí na dceru. Do zaměstnání jezdí autem, někdy i třikrát týdně, elektřina i plyn mu zdraží ke konci roku. V době soužití vše hradil, byl ochoten v tom pokračovat. Nepamatuje si, kolik za ni hradil, měla jeho kartu. Do práce jezdí firemním automobilem, hradí si spotřebu. Užívá dle potřeby i dům v [obec], tam nehradí ani nájem, ani energie. Neví, kolik má dluhů, ani kolik má věřitelů. Nemá jinou vyživovací povinnost, než k dceři. 5. Dále žalovaný navrhl, aby soud vyžádal zprávu o tom, že je nezbytné, aby dojížděl do zaměstnání dvakrát až třikrát týdně do [obec]. Soud tento důkaz nevyžádal z důvodů, které budou uvedeny níže. 6. Podle ust. § 920 odst.1 o.z. není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé. 7. Podle ust. § 913 odst.1 o.z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. 8. Podle rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18.1.2017, sp.zn. [spisová značka] je kritériem pro určení rozsahu výživného neprovdané matky hledisko přiměřenosti. 9. Soud zkoumal poměry obou účastníků a bylo zjištěno, že příjmy otce jsou tvořeny mzdou v průměrné výši 25 548,66 Kč měsíčně a cestovními náhradami v průměrné výši 19 154 Kč měsíčně. Cestovní náhrady soud započetl na příjmy žalovaného v rozsahu jedné třetiny, tedy 6 383 Kč, celkem tedy tvoří rozhodnou částku příjmu 32 031 Kč (což se blíží průměrné mzdě). Soud nevyžádal důkaz potvrzením zaměstnavatele o tom, že žalovaný musí k výkonu práce dojíždět dvakrát až třikrát týdně do [obec], neboť tyto náklady by měly být kompenzovány právě cestovními náhradami. Pokud by tomu tak nebylo, ztratilo by dojíždění do zaměstnání ekonomický smysl, protože by produkovalo ztrátu a nikoliv příjem. Soud zároveň nezapočítal do nákladů na dojíždění celou částku cestovních náhrad, neboť i cestovními náhradami je žalovanému poskytováno plnění, které má k dispozici a je na jeho úvaze, jak jej spotřebuje. I kdyby však soud vycházel jen a pouze z výše mzdy žalovaného (cca 25 500 Kč), nebyla by požadovaná částka výživného nepřiměřená. Další prokazované náklady žalovaného jsou náklady běžnými (nájem, energie), popř. nikoliv nezbytnými (kabelová televize, neomezený tarif telefonu, penzijní pojištění). 10. Žalobkyně prokázala, že je matkou společného dítěte a její životní úroveň po jeho narození poklesla. Námitku žalovaného, že žalobkyně tuto skutečnost neprokázala, soud neakceptoval, neboť žalobkyně prokázala, že byla zaměstnaná s příjmem cca 20 000 Kč, nyní pobírá 9 900 Kč, a to z důvodu rodičovství. Výživné pro neprovdanou matku má právě takový výkyv v příjmu alespoň částečně kompenzovat, neboť u druhého rodiče žádné takové omezení příjmů nenastalo. Je zřejmé, že z částky 9 900 Kč nemůže dospělý člověk uspokojit své potřeby. Skutečnost, že žalobkyně bydlí u rodičů, pak nemůže vyloučit vyživovací povinnost žalovaného. 11. Žalovaný dále namítal, že žalobkyně dobrovolně opustila společnou domácnost a tím se vzdala vyšší životní úrovně a on je dále ochoten plnit vyživovací povinnost naturálně, žalobkyně nemůže dostávat výživné v penězích, neboť by to bylo proti dobrým mravům. Příspěvek pro neprovdanou matku má právě ten účel, aby aspoň částečně umožnil takové matce hradit své potřeby v případě, kdy z jakéhokoli důvodu nesdílí s otcem dítěte společnou domácnost. Proti dobrým mravům by bylo naopak rozhodnutí, které by nutilo žalobkyni zůstat se žalovaným z ekonomických důvodů, aniž by ona sama mohla o svém životě rozhodovat. Jestliže žalovaný tvrdí, že hradil veškeré náklady na domácnost a živobytí žalobkyně, pak se jistě jednalo o vyšší částku, než 3 500 Kč měsíčně, takže poměry žalovaného by se nyní měly naopak zlepšit. Soud shledává nepřípustnou úvahu, že žalobkyně je povinna sdílet se žalovaným společnou domácnost, jinak nemá na výživné právo. 12. Žalovaný hradí výživné na dceru ve výši 4 800 Kč měsíčně, z rozhodného příjmu 32 000 Kč mu tedy zbývá 27 200 Kč. Při výživném na žalobkyni 3 500 Kč měsíčně mu pak zůstává 23 700 Kč. Žalobkyně pobírá 9 900 Kč, s výživným od žalovaného to činí 13 400 Kč. Žalobkyně nemá právo na stejnou životní úroveň jako žalovaný a z výše provedeného výpočtu je zřejmé, že k tomu stanovené výživné také rozhodně nepostačuje. Jedná se pouze o přiměřené výživné, nikoliv o plnou vyživovací povinnost. Celkem tvoří výživné ze mzdy žalovaného jednu čtvrtinu, což je částka odpovídající běžným poměrům. I pokud by soud akceptoval, že žalovaný pobírá pouze 25 500 Kč (což je méně než průměrná mzda), pak by celkové výživné tvořilo jednu třetinu jeho příjmu, přičemž i tato částka je v případě nižších příjmů a více vyživovacích povinností běžná. Soud nezapočítává do výdajů žalovaného splátky dlužného výživného, neboť dluh na výživném jde k tíži žalovaného, nic mu nebránilo na výživu dcery podle svých možností přispívat. 13. Soud tedy vyhověl žalobě a uložil žalovanému hradit výživné žalobkyni ve výši 3 500 Kč měsíčně, a to od 1.6.2022 do 16.5.2023. K datu rozhodování soudu činilo dlužné výživné částku 24 500 Kč a tu soud umožnil žalovanému splácet ve splátkách po 2 500 Kč, což je částka přiměřená možnostem žalovaného. 14. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a soud jí přiznal dle ust. § 142 odst.1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny náklady n