205 C 8/2021-27 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobou doručenou soudu dne 26.7.2021 se žalobkyně domáhala toho, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 184.000 Kč s 10% ročním úrokem z prodlení z částky 160.000 Kč od 1.10.2019 do zaplacení a s 8,5% ročním úrokem z prodlení z částky 24.000 Kč od 23.7.2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 10.4.2019 půjčila žalobkyně žalované částku 160.000 Kč se splatností do 30.9.2019 a v uvedené lhůtě splatnosti žalovaná žalobkyni ničeho nevrátila. Na základě další smlouvy o zápůjčce ze dne 30.9.2019 žalobkyně zapůjčila žalované částku 10.000 Kč a na základě další smlouvy o zápůjčce ze dne 16.2.2020 žalobkyně zapůjčila žalované dalších 10.000 Kč. U posledně dvou citovaných smluv nebylo sjednáno datum splatnosti. To bylo dle zákona určeno výzvou žalobkyně vůči žalované, když žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě všech zápůjček nejpozději do 22.7.2021. U zápůjček ze dne 30.9.2019 a 16.2.2020 byl mezi účastnicemi sjednán smluvní úrok ve výši 5.000 Kč za obě zápůjčky dohromady. Celková dlužná částka tak činila 185.000 Kč. Žalovaná shora uvedenou pohledávku žalobkyni nezaplatila, přestože ji žalobkyně k tomu telefonicky i osobně vyzývala. Proto jí žalobkyně zaslala dne 12.7.2021 předžalobní výzvu se stanovením lhůty k úhradě dluhu nejpozději do 22.7.2021, na což žalovaná reagovala tak, že z celkového dluhu uhradila dne 22.7.2021 částku 1.000 Kč. Ke dni podání žaloby tak nadále dluží částku 184.000 Kč. 2. Žalovaná k žalobě uvedla, že žalobkyně na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 10.4.2019 poskytla žalované zápůjčku pouze ve výši 130.000 Kč, nikoliv 160.000 Kč Částku 130.000 Kč, resp. 129.000 Kč po uhrazení částky 1.000 Kč, žalovaná nerozporuje. K částce ve výši 25.000 Kč žalovaná uvádí, že nerozporuje existenci smlouvy, nicméně rozporuje splatnost zápůjčky. Není pravdou, že by se strany nedomluvily na splatnosti zapůjčených financí, kdy byla splatnost zápůjčky vázána na právní moc řízení o vypořádání společného jmění manželů, které se vede u zdejšího soudu. S ohledem na tuto ústní dohodu a vzhledem k tomu, že dosud není řízení pravomocně rozhodnuté (probíhá odvolací řízení), nejsou dosud zápůjčky splatné. S ohledem na to žalovaná navrhuje, aby byla žaloba co do částky 54.000 Kč zamítnuta. 3. Soud vzal za prokázané tyto skutečnosti: 4. Z vyjádření žalobkyně datovaného dnem 16.11.2021 i z účastnických výpovědí žalobkyně a žalované v kontextu s písemnými listinami založenými ve spise (smlouva o půjčce ze dne 10.4.2019, písemné potvrzení o zápůjčce ve výši 2x 10.000 Kč + 5.000 Kč, z předžalobní výzvy i z prohlášení o dluhu ve výši 160.000 Kč splatném do 30.9.2019) soud zjistil, že žalovaná si od žalobkyně půjčovala různé částky průběžně v průběhu let 2017 -2019 a na každou dílčí zápůjčku žalovaná žalobkyni vystavila ručně psanou kvitanci. Za toto období žalobkyně zapůjčila žalované částku 130.000 Kč, a protože žádnou z těchto zápůjček nevracela, žalobkyně se žalovanou vyvolala jednání, jehož výsledkem byl sepis smlouvy o půjčce ze dne 10.4.2019, kterou připravila žalovaná a předložila ji žalobkyni k podpisu. Smyslem této smlouvy bylo provést souhrn dosud provedených zápůjček ve výši 130.000 Kč a jednak sjednat fixní smluvní úrok z provedených zápůjček, kdy si účastnice sjednaly fixní smluvní úrok ve výši 30.000 Kč, který žalovaná navrhla, tj. úrok odpovídající částce 10.000 Kč ročně, tj. 7,7 % ročně. Při podpisu smlouvy o půjčce ze dne 10.4.2019 si žalovaná od žalobkyně převzala veškeré předchozí vystavené kvitance s tím, že„ smlouva o půjčce“ tyto kvitance plně nahrazuje. Obě účastnice ve smlouvě sjednaly datum splatnosti do 30.9.2019. Pokud jde o další zápůjčku ve výši 25.000 Kč, zapůjčila dne 30.9.2019 žalobkyně žalované částku ve výši 10.000 Kč a dne 16.2.2020 opětovně částku 10.000 Kč, k čemuž opět žalovaná sama vytvořila a připravila kvitanci, na níž byl sjednání fixní smluvní úrok ve výši 5.000 Kč. Tato kvitance neobsahuje datum vrácení zápůjčky, žalovaná však byla vyzvána k vrácení zápůjčky předžalobní výzvou ze dne 22.7.2021. V té době žalovaná dlužila na jistině a smluvních úrocích částku 185.000 Kč, dne 22.7.2021 zaplatila žalovaná na úhradu svého dluhu částku 1.000 Kč. U zápůjčky ve výši 25.000 Kč žalovaná navrhovala ústní formou její splatnost po vypořádání zaniklého společného jmění s bývalým manželem, žalobkyně však tento termín nikdy ústně ani písemně neodsouhlasila. 5. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle ustanovení § 2393 odst. 1 občanského zákoníku neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi sjednáno nic jiného, je výpovědní doba 6 týdnů. 6. V tomto řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena platná smlouva o zápůjčce podléhající režimu ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, a to účastnickými výpověďmi obou účastnic ve spojení s předloženými listinami, že žalovaná si od žalobkyně v průběhu let 2017 -2019 průběžně půjčovala různé částky a následně žalovaná připravila písemné znění smlouvy o zápůjčce datované dnem 10.4.2019, jejímž smyslem bylo provést souhrn doposud provedených zápůjček ve výši 130.000 Kč a navíc ujednání o fixním smluvním úroku z provedených zápůjček ve výši 30.000 Kč, když tento fixní úrok byl navržen žalovanou a žalobkyní odsouhlasen. Z tohoto pohledu lze smlouvu o zápůjčce ze dne 10.4.2019 hodnotit ve smyslu § 2053 občanského zákoníku jako uznání dluhu, když platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněném v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Soud vzal rovněž za prokázané, že účastnice smlouvy o zápůjčce sjednaly datum splatnosti dlužné částky 160.000 Kč do 30.9.2019. Ze shodných tvrzení žalobkyně i žalované bylo rovněž zjištěno, že i v následné době došlo k zapůjčení dvou částek po 10.000 Kč, když i ohledně těchto dalších dvou zápůjček žalovaná navrhla odměnu - fixní úrok ve výši 5.000 Kč, který byl ze strany žalobkyně opět odsouhlasen. V těchto dvou smlouvách datum vrácení zapůjčených finančních prostředků nebylo sjednáno. Předžalobní výzvou datovanou dnem 12.7.2021 byla žalovaná vyzvána, aby dlužnou částku, v té době 185.000 Kč, uhradila na účet žalobkyně v předžalobní výzvě uvedený, nejpozději do 22.7.2021. Žalovaná k tomuto datu uhradila částku 1.000 Kč. Dluží tedy částku 184.000 Kč. 7. Soud se neztotožnil s tvrzením žalované, že poslední dva závazky ze smluv o zápůjčkách nejsou splatné. Žalovaná tvrdila, že ústně bylo mezi žalobkyní a žalovanou ujednáno, že tyto zápůjčky se stanou splatnými po vypořádání zaniklého společného jmění bývalých manželů žalované a jejího bývalého manžela. Žalobkyně však odsouhlasení tohoto data splatnosti popírá, a to i v rámci své účastnické výpovědi. Soud tedy na základě výsledku provedeného dokazování dospěl k závěru, že u posledních dvou smluv o zápůjčkách nebyla sjednána lhůta jejich splatnosti. V tomto případě však nelze postupovat podle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu, a to proto, že ustanovení upravující vztah ze zápůjčky (§ 2390 a násl. občanského zákoníku) stanoví úpravu zvláštní. Podle ustanovení § 2393 odst. 1 občanského zákoníku neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba 6 týdnů. Soud dovodil, a to ze znění předžalobní výzvy (výkladem projevu vůle), že tím, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení zapůjčené částky, jí dala výpověď ve smyslu ustanovení § 2393 odst. 1 občanského zákoníku. Vzhledem k datu předžalobní výzvy (12.7.2021) a vzhledem k tvrzení žalované obsaženému v její účastnické výpovědi, že žalobkyni zaplatila částku 1.000 Kč (dle žaloby dne 22.7.2021) a nato přišla předžalobní upomínka, soud dovodil, že předžalobní upomínka byla doručena žalované nejpozději dne 23.7.2021, výpovědní doba v trvání 6 týdnů ve smyslu ustanovení § 2393 odst. 1 občanského zákoníku uplynula tedy dne 3.9.2021 a od tohoto dne je žalovaná v prodlení a je povinna ve smyslu § 1970 občanského zákoníku zaplatit žalobkyni také zákonný úrok z prodlení. S ohledem na ustanovení 2393 odst. 1 občnaského zákoníku a s ohledem na běh výpovědní doby (6 týdnů) došlo v rozsahu požadovaného úroku z prodlení od 23.7 do 2.9.2021 z částky 24.000 Kč k zamítnutí žaloby. Ve zbývající části soud žalobě vyhověl. 8. Protože žalobě nebylo vyhověno v poměrně nepatrné části předmětu řízení, soud ve smyslu ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. přiznal žalobkyni plnou náhr