5 C 241/2022-35 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 2.000 Kč s příslušenstvím jako spoluúčasti na náhradě škody, neboť žalovaný jako zaměstnanec žalobce dne 28. 11. 2018 v [číslo] v areálu sběrného přepravního uzlu žalobce v [obec] [část obce], [ulice a číslo], poškodil služební vozidlo žalobce [registrační značka], škoda byla vyčíslena na částku 4.712 Kč a pojišťovnou bylo uhrazeno 2.712 Kč. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce byl v období od 1. 11. 2016 do 31. 8. 2019 zaměstnavatelem žalovaného, žalovaný se zavázal vykonávat pro žalobce práci řidiče (pracovní smlouva ze dne 6. 10. 2016, dohody o změně pracovní smlouvy, dohoda o rozvázání pracovního poměru a potvrzení o zaměstnání). Žalobce je vlastníkem vozidla [registrační značka] (osvědčení o registraci vozidla, část II), které žalovaný dne 28. 11. 2018 poškodil, zavinění žalovaný uznal (zpráva o poškození ze dne 28. 11. 2018). Oprava vozidla byla vyčíslena na celkem 6.944,84 Kč (zakázkový list [číslo] výdejka materiálu, zakázkový list [číslo]), po zohlednění amortizace (tabulka výpočtu amortizace) byla škoda vyčíslena na částku 4.712 Kč, žalobci bylo pojišťovnou vyplaceno pojistné plnění ve výši 2.712 Kč (informace o výplatě pojistného plnění ze dne 4. 11. 2021). Žalobce k úhradě dluhu žalovaného vyzýval (výzva k úhradě, předžalobní upomínka ze dne 22. 11. 2021). Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Dle ust. § 250 odst. 1 z. p. je zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Dle ust. § 257 odst. 1 z. p. zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalovaný jako zaměstnanec žalobce vykonával pro žalobce práci řidiče. Při výkonu práce žalovaný způsobil žalobci škodu, když zavinil poškození vozidla žalobce. Škoda vznikla při plnění pracovních povinností, žalovaný jednal v rozporu s právními předpisy upravujícími provoz na pozemních komunikacích, žalovaný své zavinění uznal. Žalobci vznikla škoda odpovídající rozdílu mezi skutečnou škodou, kterou je částka, kterou musel vynaložit na opravu vozidel po započtení amortizace, a vyplaceným pojistným plněním. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 2.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou v prodlení. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a z částky 600 Kč jako dvou paušálních náhrad po 300 Kč dle ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Celková náhrada nákladů tak činí 1.000 Kč.