5 C 31/2022-36 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 1.484 Kč jako dlužných televizních poplatků za období od února 2020 do prosince 2020, přičemž na poplatku za měsíc únor 2020 žádal zaplacení toliko 134 Kč. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaný byl v období od února 2020 do prosince 2020 poplatníkem televizních poplatků, avšak tyto nezaplatil. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Dle ust. § 2 odst. 2 se televizní poplatek platí z televizního přijímače. Dle ust. § 3 tohoto zákona je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Dle ust. § 7 tohoto zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalovaný byl poplatníkem televizních poplatků a za období od února 2020 do prosince 2020 je přes výzvu nezaplatil. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 1.484 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou v prodlení. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem, neboť dle nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013, či sp. zn. II. ÚS 1333/14 ze dne 18. 2. 2015 u České televize lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využít právní pomoci advokátů. Nebude-li prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým. Soud tedy přiznal žalobci na náhradě nákladů řízení zaplacený soudní poplatek a paušální náhradu hotových výdajů za dva úkony dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.