5 C 386/2021-40 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 3.510 Kč jako dlužných televizních poplatků za období od července 2018 do srpna 2020. Soud vyzval žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaná se nijak nevyjádřila, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaná byla v období od července 2018 do srpna 2020 poplatníkem televizních poplatků, avšak tyto nezaplatila. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Dle ust. § 2 odst. 2 se televizní poplatek platí z televizního přijímače. Dle ust. § 3 tohoto zákona je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Dle ust. § 7 tohoto zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalovaná byla poplatníkem televizního poplatku a za období od července 2018 do srpna 2020 jej nezaplatila. Žalovaná ani na žalobcovu výzvu poplatek nezaplatila, soud jí proto uložil povinnost zaplatit dlužný televizní poplatek spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaná s úhradou v prodlení. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem, neboť dle nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013, či sp. zn. II. ÚS 1333/14 ze dne 18. 2. 2015 u České televize lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využít právní pomoci advokátů. Nebude-li prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým. Soud tedy přiznal žalobci na náhradě nákladů řízení zaplacený soudní poplatek a paušální náhradu hotových výdajů za dva úkony dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.