5 C 404/2021-36 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 3.650,45 Kč s příslušenstvím jako dluhu z vyúčtování splatného dne 5. 3. 2020 za provedenou [anonymizováno] ve výši 3.361,46 Kč a z vyúčtování splatného dne 3. 4. 2020 za provedenou [anonymizováno] ve výši 288,99 Kč, to vše z účastnické smlouvy ze dne 6. 12. 2016. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce uzavřel s žalovaným dne 6. 12. 2016 a dne 6. 11. 2018 účastnickou smlouvu, případně její dodatek, na základě čehož poskytoval služby žalovanému. Fakturou splatnou dne 5. 3. 2020 vyúčtoval žalobce žalovanému za provedené platební služby (m-platby dle podrobného výpisu služeb) celkem 5.184,43 Kč. Fakturou splatnou dne 3. 4. 2020 vyúčtoval žalobce žalovanému za provedené platební služby (m-platby dle podrobného výpisu služeb) celkem 288,99 Kč. Žalobce účastnickou smlouvu vypověděl z důvodu dlouhodobého neplnění závazků žalovaným. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku. Dle ust. § 3 zákona o platebním styku je platební službou mimo jiné provedení převodu peněžních prostředků z platebního účtu, k němuž dává platební příkaz plátce, příjemce, nebo plátce prostřednictvím příjemce, jestliže poskytovatel neposkytuje uživateli převáděné peněžní prostředky jako úvěr. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným účastnickou smlouvu, na základě které poskytoval žalovanému mimo jiné platební služby. Žalovaný tyto platební služby využíval, žalobce provedl pro žalovaného množství plateb, které žalovaný žalobci neuhradil. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci za poskytnuté platební služby celkem 3.650,45 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou v prodlení. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, z částky 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 189 Kč. Celková náhrada nákladů činí 1.489 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.